Bývaly doby, kdy jsme se za ministryni spravedlnosti nemuseli stydět. Kdy v čele ministerstva stála žena, ke které vzhlíželi i muži právníci, jejichž ego jim často brání v rozhledu mimo zdi vlastní kanceláře. Dagmar Burešová (19. října 1929 -30. června 2018) byla první polistopadovou ministryní spravedlnosti, která i za krátké funkční období stihla zahájit zásadní reformy postkomunistické justice. V chodu státního úřadu i v politice se sice musela nejprve zorientovat, ale jak vzpomínal Petr Pithart, věděla to hlavní: co je spravedlnost.
Spravedlnost ji učil hájit už její otec Josef Kubišta, známý advokát. Dagmar šla v jeho stopách apo ukončení studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy nastoupila rovnou do advokátní poradny.
Její doménou bylo pracovní právo a náhrada škody na zdraví způsobené pracovními úrazy. Neváhala pomáhat těm, kteří to potřebovali. Soucit a empatii spojila se znalostí platného práva, proti podnikovým právníkům hájila nespravedlivě propuštěné a v drtivé většině případů uspěla. Jejími klienty byly často osobnosti pronásledované tehdejším režimem.
Zastupovala Milana Kunderu, Ivana Medka nebo Ladislava Sitenského.
Dobře známá je kauza Libuše Palachové, maminky Jana Palacha, která se rozhodla bránit památku svého syna u soudu proti poslanci Vilému Novému, který veřejně šířil lži o jeho hrdinském činu. O zastupování požádala právě Dagmar Burešovou, která si byla dobře vědomá toho, že to pro ni a její rodinu bude mít následky, které na sebe nenechaly dlouho čekat. Přiznala, že měla strach, ale nenechala se jím paralyzovat. Cítila povinnost Libuši Palachové pomoci, a přestože právě v tomto sporu nezvítězily, i když právo bylo zcela nepochybně na jejich straně, svého rozhodnutí nelitovala.
Po krátké ministerské kariéře byla ve volbách roku 1990 zvolena do České národní rady a následně i do jejího čela.
Z politiky odešla po dvou letech rozčarovaná tím, že vzdělané idealisty odhodlané budovat demokracii nahrazují prospěcháři stejně jako za předchozího režimu. Vrátila se k advokátní praxi a kancelář nakonec předala své starší dceři - Zuzaně Špitálské.
„Odešla Dagmar Burešová. Jaro 1990 bylo období, kdy soudci mohli svou ministryni doslova milovat. Pro její osobnost, odbornost, noblesu. Statečná žena s čitelnou minulostí nelemovanou jen profesními úspěchy, ale zejména odvážnými mravními postoji. Nesmí být zapomenuta,“ napsal minulý týden na Twitter předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa a shrnul tím myšlenky mnohých. •
Z politiky odešla po dvou letech rozčarovaná tím, že vzdělané idealisty odhodlané budovat demokracii nahrazují prospěcháři stejně jako za předchozího režimu.
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
