Evropská komise chce zavést daň z finančních transakcí. Podaří se jí prosadit něco, co odmítá řada členských států?
Jak se den za dnem bortí představy o neotřesitelnosti Evropské unie, padají i tabu, která by před několika lety byla absolutně neprůchodná. Patří sem i úvahy zdanit široké spektrum finančních transakcí včetně obchodů s akciemi, dluhopisy, finančními deriváty či měnové transakce a tyto peníze použít jako přímý zdroj společného unijního rozpočtu nebo na záchranu zemí balancujících nad dluhovou propastí.
Zavedení zvláštní bankovní daně má být součástí návrhu, jak EU financovat v příštích sedmi letech. Evropská komise ho má předložit počátkem října. Bude to poprvé, co navrhne, aby se unie financovala z vlastních eurodaní.
Gesto pro voliče
Záplata pro unijní rozpočet ale není jedinou motivací. Někteří z vrcholných evropských politiků chtějí demonstrovat, že se z finanční krize poučili. Daň směřuje do finančního sektoru, který je veřejností často vnímán jako hamižný a stále nepotrestaný pachatel globální hospodářské krize. Její příznivci navíc argumentují, že jde o účinný nástroj k omezení takzvaného vysokorychlostního obchodování, převodů prováděných ve zlomcích sekundy, v nichž někteří experti vidí příčinu dalšího prohlubování nestability trhu.
Návrh nicméně nespadl z čistého nebe. Úředníci v Bruselu se opakovaně ideou přímých daní zabývají – ve hře je i unijní zdanění letenek nebo vypouštění emisí CO2. Globální daň z finančních transakcí se pak přetřásala před více než rokem také na setkání zemí G20 v Torontu.
Evropská varianta ovšem až nyní získala otevřenou podporu klíčových politiků: německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Jejich ministři financí Francoise Baroin a Wolfgang Schäuble poslali v září komisi dopis, v němž vyzvali k předložení konkrétního návrhu. „Jsme přesvědčeni, že zavedení daně na evropské úrovni bude zásadním krokem na cestě ke globální shodě a že neovlivní konkurenceschopnost Evropy,“ napsali ministři.
Mělo by jít o velmi nízkou daň zahrnující co nejširší spektrum transakcí, což má omezit její obcházení. Pravděpodobně by šlo o 0,1procentní daň na obchodování s akciemi či dluhopisy a o 0,01 procenta na obchod s různými finančními deriváty.
Britové říkají ne
Evropská komise očekává, že by daň mohla přinést až 30 miliard eur ročně. V případě, že by zahrnovala i zdanění měnových transakcí, by to mohlo být až 50 miliard eur za rok.
Ani spojené francouzsko-německé síly však nemusejí pro prosazení nového zdanění stačit. „Jsem proti dani pro EU,“ řekl britský ministr financí George Osborn. V jeho zemi se odehrává největší objem finančních transakcí v Evropě. Britové striktně odmítají především to, že by opatření platilo jen v unii. „Nevidím žádný dobrý důvod zavádět daň, která by ve svém důsledku vedla k odchodu měnových trhů do New Yorku a Singapuru či jinam,“ dodal.
A mají spojence. Proti zavedení daně jen na úrovni Evropské unie se vyslovil i prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet.
Pochybnosti o prospěšnosti daně má také polský ministr financí Jacek Rostowski, jehož země tento půlrok unii předsedá. Po jednání se svými evropskými resortními kolegy poznamenal, že lídři EU jsou „v této otázce příliš rozděleni“ a že „se neočekává, že by daň byla klíčovou součástí strategií ke stabilizaci evropských ekonomik“.
Řada členských zemí EU navíc nesouhlasí se zaváděním jakýchkoli nových „odvodů“ do evropského rozpočtu, což je i případ české vlády. Jejich lídři se mimo jiné brání tomu, aby se takto otevírala otázka širší harmonizace daní na evropské úrovni, o které Francouzi a Němci také mluví.
Berlín a Paříž si slibují, že když EU půjde příkladem, celý svět se připojí. V tuto chvíli je ale zjevné, že globální podoba této daně bude na listopadovém summitu G20 v Cannes shozena ze stolu. Ostatně americký ministr financí Timothy Geithner před pár dny na jednání ministrů financí EU v Polsku svým evropským partnerům jasně sdělil, že jeho vláda daň z finančních transakcí nepodpoří.
Nejen švédská zkušenost
S daní z finančních transakcí přišel počátkem 70. let laureát Nobelovy ceny ekonom James Tobin. Daň, která měla omezit spekulativní transakce a podpořit stabilitu měnových kurzů, ale příliš úspěchů neslavila.
Ve Švédsku, kde ji zavedli u obchodování s akciemi v roce 1984 a vzápětí nato ztratili část trhu, protože se obchody přelily do New Yorku a Londýna, byla po sedmi letech zrušena. „Jsme jedinou zemí, které má reálnou zkušenost s tímto druhem daně. Pokud je uvalena jen na jednu část trhu, pak přináší jen malé výnosy a dotčený obchod se přestěhuje jinam,“ poznamenal švédský premiér Fredrik Reinfeldt.
Francie a Německo nicméně tvrdí, že to tentokrát nebude klasická Tobinova daň, a že by se tak švédská zkušenost neměla opakovat.
To ale kritiky neuspokojuje. Oponují, že neexistuje jistota, že zdanění skutečně přinese očekávané výnosy či změní chování investorů. Mezinárodní měnový fond k tomu už dříve uvedl: „Daň z finančních transakcí se dosud ukázala jako neefektivní nástroj, jak získat finanční zdroje, protože se zároveň sníží hodnota cenných papírů, zdraží kapitál pro uživatele a klesne objem peněz na finančních trzích.“
Experti rovněž varují, že se náklady nakonec přenesou na spotřebitele a firmy, protože banky daň promítnou do vyšších poplatků, a nové břemeno tak pouze přesunou na své klienty. Zmiňuje se rovněž to, že banky nyní spíše potřebují více kapitálu a likvidity pro případné další finanční otřesy.
„Staré pravidlo říká, že není možné mít koláč a zároveň jej sníst. Právě to však v EU trochu činíme, protože kromě úvah o nových daních pro finanční sektor již mnoho zemí EU zavedlo tzv. bankovní poplatek, tedy daňový odvod počítaný, zjednodušeně řečeno, na základě velikosti dané banky,“ upozornil v komentáři zveřejněném v Hospodářských novinách Mojmír Hampl, viceguvernér České národní banky.
V neposlední řadě se objevuje argument, že v době hrozící nové recese a obecně rostoucí daňové zátěže spotřebitelů není na místě jim přikládat daň další.
Kam s nimi?
Tím spory kolem prospěšnosti daně nekončí. Nepanuje shoda ani v tom, kam by výnosy z nové daně měly plynout, zda do společného unijního rozpočtu, fondu na záchranu zadlužených států či do národních pokladen. A mimochodem například kampaň s názvem Daň Robina Hooda, kterou podporuje i finančník George Soros, prosazuje, aby výnosy z bohatého světa financí šly konkrétně na boj proti chudobě a klimatickým změnám. Kvůli rozporům ohledně směřování nové „Tobinovy“ daně ministři financí Německa a Francie navrhli, aby se budoucí využití takto získaných peněz řešilo až poté, co budou dohodnuty podmínky pro její zavedení.
A ustupují i v otázce celounijní daně, čím dál častěji už mluví jen o variantě pro země eurozóny. „Pokud někteří partneři budou nadále blokovat navrženou daň v celé Evropské unii, pak se ji tato země pokusí letos zavést alespoň v zemích eurozóny,“ zesílil politický tlak v rozhovoru pro deník Bildt německý ministr Schäuble.
Něco takového by Londýnu zřejmě už tolik nevadilo, daň by platila na druhé straně kanálu La Manche a londýnská City by mohla získat nový byznys.
Navrhovaná daň z finančních transakcí
- 0,1procentní daň z akciových obchodů a transakcí s dluhopisy, 0,01procentní daň z obchodů s finančními deriváty.
- Odhadovaný výnos více než 30 miliard eur ročně, v případě zdanění i měnových transakcí až 50 miliard eur.
- Rovnocenný odvod pro obě strany transakce, pokud jsou oba subjekty v Evropské unii. Pokud by jeden partner byl mimo EU, pak by evropský subjekt byl zodpovědný za celou částku.
- Trh s finančními službami tvoří 6 procent HDP celé EU, čtyřikrát více než například zemědělství. V Británii a Irsku dosahuje 10 procent HDP a v Lucembursku plných 26 procent.
