Se zájmem jsem si přečetl celou sérii textů o zemědělství publikovaných v týdeníku EURO. Jsem rád, že se tato tematika na jeho stránkách opět objevila, a rozhodně je to podnět k další diskusi.
S celou řadou názorů je možno souhlasit, ale celá řada jich nepůsobí příliš fundovaně. Protože jsem se zemědělstvím momentálně vlastně existenčně spjat, chci nejprve říci, že celá situace, která v letošním roce vrcholí velkými ekonomickými potížemi i těch špičkových zemědělských podniků, které znám, je způsobena nečekaně velkým poklesem všech komodit, které se zde produkuji. Zdůrazňuji všech, ať už masných, či rostlinných, což se ještě nikdy nestalo. Do této doby pokles jedné komodity vyvazoval vzestup cen u jiné. Předvídat pohyb cen na burzách agrárních komodit je v současnosti méně jisté než na burzách akciových. Do perspektiv posledního trochu jistého trhu cukrové řepy pak vnesl zmatek poslední nález Ústavního soudu. Vstup do EU je pak dalším problémem našeho agribusinessu, který však na rozdíl od předchozího výrazně ovlivní stav zemědělství na celou příští budoucnost.
Nyní snad jen několik poznámek: K Fokusu Schweineráj bych chtěl doplnit, že opravdu nejde jen o 3,5 procenta obyvatel zaměstnaných v zemědělství, o soběstačnost ve výrobě potravin a využití venkovského prostoru, ale také o odvětví ekonomiky, která buďto vyrábějí a dodávají vstupy do zemědělství, nebo naopak jako zpracovatelé a obchodníci odebírají zemědělskou produkci. A většinou jde o specializované výroby, které by se jen těžko transformovaly na produkci něčeho jiného. Tady už může podíl na zaměstnanosti možná dosahovat i desítek procent.
K manažerskému barometru Hanbinec. Tato rubrika patří k mým oblíbeným, ovšem zajímalo by mě, jaký podíl respondentů v souboru hodnotících manažerů má bližší vztah k zemědělství? Což je velice specifická a v dnešní době na specializované vzdělání dost náročná hospodářská disciplína. Mohu souhlasit, že v některých místech republiky můžeme narazit na „dotovaný bordel“, ovšem není to již důsledek podkapitalizace zemědělství, hospodaří v takových místech ještě někdo, neopustili již hospodáři takové pozemky pro nedostatečnou návratnost investic?. Vím, že někde tomu tak je. Trend ke koncentraci výroby je právě v našem zemědělství nejrozvinutější, ovšem mám dojem, že Evropská unie by ráda viděla trendy spíše opačné. Také produktivita práce v našem zemědělství rozhodně není špatná vzhledem k tomu, kolik lidí sektor opustilo, si myslím, že rostla rychleji a je na vyšší úrovni než v leckterých jiných odvětví průmyslu a služeb u nás. Je téměř jisté, že kdyby dobrým zemědělcům někdo půjčil bez problému dostatek peněz, tak pomoci vyšších vstupů nastartují se svou strukturou farem ještě vyšší produktivitu, než je v zemích EU.
Nemyslím, že by naši zemědělci lpěli na konkrétních penězích. Jde hlavně o principiální otázky. Ceny zemědělských komodit jsou stejně jako v EU, ceny vstupů (snad v určité míře až na cenu půdy a práce) jsou stejné. Farmáři ve stávajících zemích budou tedy mít o 75 procent přímých plateb lepší hospodářsko-soutěžní podmínky.
To není příliš dobrá výchozí pozice, i když věřím a znám spoustu zemědělských podniků, které by i za těchto podmínek byly schopny uspět, ovšem nejsou to všechny. Proč EU neslyší na to, aby se přímé platby v celém prostoru co nejvíce omezily? Pak by naši zemědělci byli konkurenceschopní od první minuty členství. V případě vzniku členství v EU by se Česká republika posléze asi měla ve vlastním zájmu přidat k zemím, které tlačí na reformy Společné zemědělské politiky.
A co se týče rozhodování v referendu o vstupu do EU? Pokud mám mluvit za sebe, tak v tuto chvíli opravdu nevím. Dát přednost profesnímu a principiálnímu zájmu a říci NE, raději ještě do roku 2007 počkejme, až jak se to vyvine? A nebo upřednostnit zájem lidský a říci ANO a těšit se na usnadnění zahraničních kontaktů, cestování, vzdělání a tak dále? Nevím, potřebuji ještě další indicie k rozhodnutí.
Václav Jirka,
šéfredaktor měsíčníku AGRO - Ochrana, výživa, odrůdy
