Evropské společenství by mělo v energetice začít klást důraz na různorodost a nesnažit se diktovat jednotná pravidla. Naše cíle jsou totiž stejné jako ty německé. Jde o snižování závislosti na fosilních palivech. Jen volíme jiné nástroje, říká předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová.
Evropská komise vždy, pokud je to jen trochu možné a členské státy to dovolí, směřuje k unifikaci. A navíc vymahatelné z Bruselu. Je pochopitelné, že se bruselské administrativě nezamlouvají různé režimy, které nyní platí v oblasti pojištění odpovědnosti. A to jak výše pojištění, tak i jeho celková úprava. Starší členské státy jsou většinou členy Pařížské konvence, mladší členské země s výjimkou Slovinska se připojily k Vídeňské konvenci. Nemyslím ale, že věcně je to problém.
E15: Evropská komise loni uzavřela veřejnou konzultaci k pojištění odpovědnosti za jaderné škody. Její výsledek zatím nezveřejnila. Víte, jak chce komise v této věci postupovat?
E15: Jaký je hlavní rozdíl mezi oběma režimy?
Ve výši odpovědnosti.
E15: Měla by se při sjednocení pravidel tato výše odpovědnosti zvyšovat?
Snaha některých členských států, zejména těch ostře protijaderných, je směřovat k neomezené odpovědnosti.
E15: Je dostatečné, že ČEZ je pojištěn zhruba na čtyři miliardy korun, když náklady havárie ve Fukušimě jdou v přepočtu do bilionů korun?
Pojištění odpovědnosti za jadernou škodu nikdy nebylo myšleno na extrémní události. Když přijde událost typu Černobylu nebo Fukušimy, jakákoli odpovědnost, ať omezená nebo neomezená, a jakékoli pojištění na to stačit nebudou. Je to podobné, jako když přijde tajfun na Filipíny.
E15: Takže hlasy kritiků jaderné energetiky, že nízká hranice odpovědnosti je její skrytou dotací, nesedí?
Nesedí. Už proto, že i jiné způsoby, jak si opatřujeme energii, s sebou nesou škody, které jsou do konečné ceny kilowatthodiny zahrnuty jen z části. Jsou tam jen ty dopady, které umíme vyjádřit v peněžní hodnotě.
E15: U jaderných havárií se přece dá vypočítat jejich pravděpodobnost a vyčíslit jejich následky.
To se dá, ale je to docela oříšek. Viděli jsme dvě havárie, Černobyl a Fukušimu, které opravdu vedly k rozsáhlým škodám. Do nich se ovšem započetlo kdeco, podle úmyslu toho, kdo konkrétní analýzu škod dělal. Rozpětí odhadovaných škod je obrovské. Navíc si musíme uvědomit, že největší škody v peněžním vyjádření jsou z nevyrobené elektřiny.
E15: Vlastní odstraňování jaderné kontaminace tak drahé není?
Záleží na tom, jak daný stát stanoví návrat do normálního stavu. Třeba Japonci jsou extrémně konzervativní. Snaží se vrátit k hranici expozice jednoho milisievertu za rok, což je limit pro obyvatelstvo, které nepřichází s radioaktivním zářením do styku jako s pracovním nástrojem. Tato hodnota je velmi konzervativní a bude to extrémně drahé.
E15: Liší se pravděpodobnost jaderné havárie pro různé technologie, například pro starší reaktory druhé generace a moderní reaktory, které by se měly stavět například v Temelíně?
Pravděpodobnost vážného poškození aktivní zóny a zejména velkého úniku radiace do životního prostředí s tím, jak se zvyšují znalosti a jak se modifikují používané materiály a řídicí systémy, významně klesá. Když se stavěly v šedesátých a sedmdesátých letech reaktory druhé generace, i když i mezi nimi jsou velké rozdíly, byla pro ně vypočtena pravděpodobnost vážného poškození aktivní zóny jednou za deset tisíc provozních let. Jak se modernizovaly, dostávala se pravděpodobnost ještě o řád níž.
E15: Platí tyto propočty i pro nové typy reaktorů, s nimiž dosud není provozní zkušenost, jako třeba s AP 1000 od Westinghousu či EPR od Arevy, které jsou nebo byly nabízeny do Temelína?
Určitě. Metody počítání pravděpodobnosti vycházejí z projektových vlastností. Provozní zkušenost vám dá jen lepší přehled o spolehlivosti jednotlivých součástí a o tom, jestli byla pravděpodobnost pro daný projekt stanovena adekvátně. Může se tak pravděpodobnost havárie upřesnit, ale nezmění se o řády.
E15: V Česku je pojištění odpovědnosti součástí atomového zákona. Teď je připraven nový atomový zákon a z toho původního vznikne čistě zákon o pojištění odpovědnosti. Proč?
Trvale se snažíme dostat pojištění odpovědnosti do zvláštního zákona, protože jde o občanskoprávní úpravu a my jako Státní úřad pro jadernou bezpečnost tuto oblast neumíme řešit. Jde třeba o to, jaký soud bude rozhodovat, jak se bude odpovědnost přiznávat. Atomový zákon to dnes neřeší, ale podle mezinárodní konvence to stát má mít upraveno.
E15: Není důvodem i očekávání, že se režim pojištění v Evropě změní?
To určitě ne.
E15: Podle koaliční smlouvy by měla mít jaderná elektrárna Dukovany zajištěn provoz i po roce 2025. Splňuje požadavky na prodloužení životnosti?
Dukovany teď čeká získání nové desetileté licence pro provoz prvního bloku do roku 2025. Ostatní budou následovat s ročním odstupem. Technicky nevidíme důvod, proč by Dukovany nemohly být dalších deset let v provozu. Žádost o licenci jsme ale ještě nedostali.
E15: Co bude po roce 2025?
To neumím odhadnout. Ve světě není neobvyklé, že elektrárny odpracují šedesát let.
E15: V Evropské unii ale sílí hlasy, že by se starší reaktory měly odstavovat.
Proto říkám, že nemám křišťálovou kouli. Mohu se vyjádřit technicky. Z tohoto pohledu lze předpokládat, že Dukovany půjdou do důchodu mezi roky 2035 a 2045, pokud do toho bude chtít ČEZ dávat patřičné peníze na modernizace. To, že Dukovany budou mít hypoteticky od nás povolení k provozu do roku 2035, ještě neznamená, že budou do roku 2035 vyrábět. Slovenské Jaslovské Bohunice I a II měly povolení do roku 2014 a skončily v roce 2008. Protože to bylo politické rozhodnutí.
E15: Může být pro Česko výhodou, že chce posilovat podíl jaderné energetiky?
Hlavní otázkou je, jestli jsou naše cíle stejné, nebo jiné než jinde v Evropě. Podle mne jsou stejné – postupně vytěsnit fosilní paliva a snižovat emise oxidu uhličitého. Jen pro to volíme jiné nástroje.
E15: Nemohou nás tyto jiné nástroje vyčlenit z hlavního evropského proudu?
Síla Evropského společenství je v tom, že je velmi různorodé, a mělo by se naučit tuto různorodost akceptovat a využívat. Energetické politiky Česka a Německa jsou, co do nástrojů, tak odlišné, že buď se mýlíme my, nebo Německo. Hodnota společenství je v tom, že pokud se jedna země mýlí, druhá jí dokáže pomoci.
E15: Několikrát jste se nechala slyšet, že si dovedete představit symbiózu obnovitelných zdrojů a jaderné energetiky. Jak by to mělo vypadat?
Ke každému zdroji je třeba přistupovat pragmaticky a najít jeho místo. Určitě má smysl podporovat, aby byly domy vybaveny solárními kolektory pro ohřev vody, solárními panely nebo třeba baterií nebo vodní elektrárnou, která může sloužit řekněme i sousedům v ulici.
E15: Hledají se způsoby, jak uskladňovat energii z obnovitelných zdrojů. Vědci tvrdí, že by se dal využít vodík, pro jehož výrobu by se používalo odpadního tepla z jaderných elektráren. Je to reálné?
Je to jedna z cest, ale potřebuje hodně výzkumu a vývoje.
E15: A je proveditelná?
Ano, pokud si budeme vědomi, že vodík není zdroj energie, ale jeden z možných nástrojů, jak energii skladovat.
E15: Podle kritiků jádra není vyřešeno, co s vyhořelým palivem. Obce, kde by mělo vzniknout hlubinné úložiště jaderného odpadu, se tomu brání. Jsou jejich obavy oprávněné?
Jejich stanovisku rozumím, ale nesouvisí s tím, jestli je se čeho obávat. Souvisí s tím, že nikdo dnes nechce mít za domem cokoli.
E15: Jak dlouho by mělo trvat vyřešení problému s jaderným odpadem?
A co děláme s jinými odpady?
E15: Skládkujeme, spalujeme, recyklujeme.
Ten jaderný také. Je ve skladech.
E15: Měl by stát motivovat obce, aby jaderný odpad na svém území přijaly?
Úložiště radioaktivních odpadů nemá s běžnou skládkou co dělat, i když se tento termín používá. Jaderné palivo se po vyndání z reaktoru dochlazuje zhruba pět let v bazénech. Potom se přeloží do skladovacích kontejnerů, kde se chladí prouděním vzduchu. V nich může zůstat i stovky let. Nakonec se s ním ale bude muset něco udělat, protože obsahuje řadu dlouhodobých radionuklidů. Uran, který je v palivu ještě použitelný, se dá recyklovat. A je ho tam na tunu 950 kilo.
Žádný ze zdrojů energie, které dnes umíme využívat, není ani čistý, ani levný a ani ho není dost
E15: Zatím se recyklace nevyplatí.
Ekonomicky ne, ta zatracená fosilní paliva jsou příliš levná. A zatracená myslím ve velkých uvozovkách, protože za to, co dnes máme, vděčíme fosilním palivům, i když je moderní si je ošklivit.
E15: Předpokládá se, že obnovitelné zdroje budou za pár let levné. Bude pak energie z jádra konkurenceschopná?
Ať to ukáže a ať to ukážou i obnovitelné zdroje, jestli budou i bez dotací tak levné. Masivní rozšíření obnovitelných zdrojů potřebuje vzácné kovy a prvky vzácných zemin. Nad spotřebou stříbra a jiných kovů se nikdo moc nepozastavuje.
E15: Ani nad energetickou náročností výroby.
To už vůbec ne. Je svým způsobem škoda, že se výroba fotovoltaických panelů odehrává z větší části v Číně. Protože kdybychom mohli vidět, jak taková výroba vypadá, udělali bychom si pár otazníků nad čistou energií. Žádný ze zdrojů energie, které dnes umíme využívat, není ani čistý, ani levný a ani ho není dost.
Dana Drábová (53)
Vystudovala obor dozimetrie na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Od roku 1985 působila v Centru hygieny záření při Státním zdravotním ústavu. V roce 1995 byla jmenována do čela Krizového útvaru Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), který vedla do roku 1996, kdy převzala funkci ředitelky Státního ústavu radiační ochrany. Od roku 1999 je předsedkyní SÚJB.
Čtěte také:
Drábová: S prolomením limitů není třeba spěchat
