Dana Kuchtová symbolizovala řadu let odpor proti jaderné energetice a především proti atomové elektrárně Temelín. Jaderná energetika, stejně jako další významné zdroje, podle ní představují brzdu na cestě k alternativní, decentralizované energetice.
Foto: MŠMT
Jaká je perspektiva dalšího využití jaderné energie po událostech v Japonsku?
Další vývoj si netroufám odhadovat. V Japonsku neexistoval proti takzvanému mírovému využití jaderné energie v podstatě žádný odpor, ale je možné, že se situace nyní změní. Při pověstné japonské disciplinovanosti však nelze očekávat demonstrace nebo jiné projevy neposlušnosti vůči oficiální energetické politice. Spíše dojde na odškodnění, případně potrestání manažerů energetické společnosti, dále bude pokračovat trend jaderné elektrárny technicky vylepšovat. Omezení využívání jaderné energetiky je v Japonsku bohužel i po takové havárii nepravděpodobné.
V posledních letech se často mluvilo o „jaderné renesanci“. Ovlivní ji výbuch atomové elektrárny ve Fukušimě?
Věřím, že ano, debata už probíhá, v Česku bohužel nepříliš věcně. Jaderná lobby je i v Evropě mimořádně silná, zásadní a okamžitý vliv na změnu energetických politik v Evropě události v Japonsku zřejmě mít nebudou. Je ale zřejmé, že debaty o Fukušimě vedou ke snaze prověřit a posílit jadernou bezpečnost elektráren. To je bude dále prodražovat a snižovat jejich konkurenceschopnost. Doufejme, že dojde i k definitivnímu odstavení některých starších elektráren.
Má vůbec jaderná energetika alternativu? Tedy prakticky realizovatelnou a ekonomicky profitabilní?
Nejde jenom o jadernou energetiku, ale celkově o centralizovanou energetickou síť postavenou na velkých jaderných, uhelných, případně vodních zdrojích. Alternativu budeme muset najít v každém případě, protože v horizontu desítek let se vyčerpají fosilní zdroje a uranová ruda. Řešení pro budoucnost je třeba připravovat už nyní a nebude jednoduché. První scénář rozvoje energetiky bez jaderných zdrojů zpracovalo ministerstvo životního prostředí už v roce 2003 až 2004 a byl jedním ze scénářů státní energetické politiky, kterou předkládalo ministerstvo průmyslu a obchodu. Další scénáře zpracovala například Pačesova komise, také ovšem nevládní organizace. Sečteno a podtrženo – bez jaderné energetiky to půjde, ale ne okamžitě a především díky obrovským ziskům energetických společností není a nebude přechod k udržitelné energetice jednoduchý.
Pokud by se nestavěly jaderné zdroje nebo zastavovaly ty současné, mohou je alternativní zdroje efektivně zastoupit?
V České republice platí už od konce 90. let, že jsme tak velkými vývozci elektřiny, že bychom žádné „zastoupení“ na našem energetickém trhu nepotřebovali. Byli bychom schopni v podstatě okamžitě zastavit nejméně jednu jadernou elektrárnu a místo druhé hledat alternativní řešení, například plynové elektrárny a v dlouhodobějším horizontu obnovitelné zdroje decentralizovaného charakteru – pro místní využití. Také v jiných zemích jsou možnosti a rezervy, které se začínají využívat – nejde pouze o zdroje, ale i o efektivní přenosové sítě.
Evropská unie chystá zátěžové testy pro jaderné elektrárny. Mají ale smysl, když nejsou povinné?
Určitě mají smysl, jsem velmi zvědavá, jak se k nim postaví vedení ČEZ a politici. Očekávám argumenty typu, že naše elektrárny jsou bezpečné (na rozdíl od japonských!) a že postačují standardní prověrky, které probíhají průběžně.
Ministři EU se zatím neshodli na tom, co udělat s elektrárnami, které v testech neprojdou. Jaký je váš postoj?
Elektrárny, které v testech neprojdou, by měly být odstaveny okamžitě. Problém je, že země jako třeba Česko vážně nepočítají s alternativním scénářem. Přesto – vzhledem k vývozům – je i v Česku reálné o této variantě uvažovat.
Jak by dopadly v těchto testech Dukovany a Temelín?
Bude záležet na zvolených kritériích, ale jak Dukovany, tak Temelín mají slabá místa, na která by mohly testy upozornit.
Dana Kuchtová (49)
Vystudovala pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích, po studiích zde šest let učila na jazykové škole a gymnáziu. Pracovala rovněž jako tlumočnice a překladatelka. V roce 1992 stála u zrodu ekologického hnutí Jihočeské matky bojujícího proti jaderné elektrárně Temelín a byla jeho dlouholetou předsedkyní. V roce 2003 vstoupila do Strany zelených, jejíž první místopředsedkyní byla od roku 2004. V roce 2006 byla zvolena členkou zastupitelstva Českého Krumlova. V roce 2007 zastávala úřad ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ve vládě Mirka Topolánka. V roce 2008 se stala neformální vedoucí opozice uvnitř Strany zelených a o rok později předsedkyní stranické frakce Demokratická výzva; v březnu 2009 byla ze strany spolu s dalšími opozičními politiky vyloučena. V únoru 2009 byla jmenována ředitelkou Dětského domova v Klánovicích, kde působí dosud.
Které slabiny má například jaderná elektrárna Temelín, kterou dlouhodobě kritizujete?
Dukovany nemají bezpečnostní ochrannou obálku, takzvaný containment, nejsou ale prototypovou elektrárnou, kterou byl a je Temelín. Při výstavbě Temelína sehrála svou roli historická situace, kdy byla v porevoluční době 90. let ruská technologie nahrazována americkou, aby se brzy zjistilo, že to byl velmi špatný krok, který vedl k technologickým a stavebním problémům. Všeobecně známé byly v Temelíně problémy s turbínou, s palivovými články a celkově s takzvanou bezpečnostní kulturou. Lidově řečeno – šlendrián sehrál při výstavbě elektrárny příliš velkou roli a je otázkou, kdy a kde se toto při provozu jaderné elektrárny může vymstít.
Česká veřejnost je tradičně jaderné energetice nakloněna. V čem je hlavní rozdíl mezi občany u nás a v zemích západní Evropy, kde jsou k jádru mnohem zdrženlivější?
To je sociologický fenomén daný podle mého názoru odlišným vývojem východu a západu v Evropě. Zatímco v uzavřené společnosti východního „socialistického“ bloku je společnost necitlivá vůči nebezpečím jaderné technologie, západní společnost se staví k jaderné technologii obecně kritičtěji, byť toto méně platí například ve Francii. Zdá se, že všude tam, kde převažuje silný vliv státu, kde stát podporuje jadernou energetiku, dochází k dlouhodobému informačnímu vakuu nebo minimálně k omezování kritických informací a důslednému vyzdvihování pozitiv jaderné energie. Ve východním bloku k tomu ještě přistupuje uměle pěstovaná hrdost na výsledky národní vědy a techniky.
Budou mít záběry vybuchující jaderné elektrárny ve Fukušimě vliv na změnu postoje české veřejnosti?
To neočekávám. Citlivější část veřejnosti si potvrdí svůj kritický postoj k jaderné energetice, možná se někteří zamyslí, ale většina se opět nechá ukolébat tím, že taková nehoda se u nás stát nemůže a že je havárie tisíce kilometrů daleko, tudíž se nás netýká. Změna by mohla nastat, pokud by došlo k jaderné havárii v Evropě, což si nikdo nepřeje, nebo pokud by se změnila informační politika – především názory politické reprezentace. Například sociální demokracie se v některých zemích staví jasně proti využívání jaderné energie.
Někteří odborníci vnímají jádro jako most k alternativním energiím do doby, než budou cenově konkurenceschopné. Může atomová energie sehrát tuto úlohu?
Bohužel nemůže, protože jako velký centralizovaný zdroj – to ovšem platí nejen pro uhelné, ale i velké elektrárny na obnovitelné zdroje – brzdí rozvoj menších decentralizovaných zdrojů. Navíc koncentruje v rukou manažerů elektráren velké finanční sumy, které vedou k pokušením používat peníze nejen k řízení elektráren, ale i k ovlivňování politiky v zemi – samozřejmě ve prospěch jaderné energetiky.
V Česku se v minulých letech intenzivně hovořilo o nutnosti dostavět JE Temelín. Hlavním argumentem byl hrozící nedostatek proudu. Potřebujeme další jaderné bloky?
Hlavní argument byl zcela falešný – statistika vývozů elektřiny za posledních 15 let to jasně dokazuje. ČEZu trvalo dost dlouho, než tento argument připustil. Nakonec sám ČEZ stavbu jaderné elektrárny odložil – zpráva proběhla tiskem. ČEZ nenachází dostatek trhů pro odběr vyvážené elektřiny, proto stavbu odkládá. V Čechách ovšem nadále bude kolovat argument o tom, že bez jaderné elektřiny se náš český energetický trh zhroutí. Jak příznačné pro jadernou energetiku…
