Prodej letiště Boží Dar se může kolidovat se zákazem veřejné podpory
Jak lobbovat za zájmy domácích firem, předvedl irský premiér Bertie Ahern. Nebo je snad náhoda, že doslova v předvečer jeho příletu do Prahy projednala česká vláda prodej bývalého vojenského letiště Boží Dar v Milovicích do rukou irské společnosti Tara Aerospace?
Zpoždění.
Druhou věcí je, že o prodeji letiště ještě nebylo definitivně rozhodnuto. Vláda zatím souhlasila „s výsledkem jednání s představiteli Tara Aerospace o dopracování nabídky do návrhu kupní smlouvy“ s tím, že smlouva má být ještě doplněna o možnost odstoupení obou stran „nebude-li možné naplnit záměr revitalizace území“. Česká (Fond národního majetku) i irská strana nechtějí podrobnosti o jednání sdělovat. Zjevně je však komplikované. O tom, že vláda bude exkluzívně jednat s dceřinou společností irských nízkocenových aerolinií Ryanair, bylo rozhodnuto už loni v květnu (EURO 21/2002 a 23/2002). V tehdejším usnesení vlády stojí, že výsledek jednání o návrhu kupní smlouvy má být kabinetu předložen do 31. května 2002. Stalo se tak ale až o sedm měsíců později, zjevně v souvislosti s irskou státní návštěvou.
Frustrace.
Milovické letiště využívala v letech 1969 až 1991 Sovětská armáda. Nekompatibilita sovětských standardů s evropskými a univerzální destruktivnost vojenského hospodaření se na stavu letiště očividně podepsaly. Očití svědci ale hovoří o tom, že nadzemní objekty zanechalo sovětské vojsko v relativně dobrém stavu. Do současné katastrofické podoby je přivedla dvanáctiletá „péče“ Československé armády a později českého státu.
Pro stát, zastoupený v tomto případě ministerstvem pro místní rozvoj, je nepochybně frustrující to, že od roku 1997 se ani ve třech tendrech nepodařilo najít investora. Zda to bylo i proto, že úřednická správa takového majetku poskytuje také řadu možností k pěkným bočním výdělkům, nelze prokázat. Oficiální verze říká, že zájemci se nevyskytují proto, že revitalizace území si vyžádá značné prostředky. Ty tam jsou porevoluční smělé plány na předání letiště do rukou NATO nebo na vybudování terminálu konkurujícího Frankfurtu nad Mohanem.
Zájemce typu Ryanair je pro vládu vítaný, protože jde o úspěšnou zahraniční společnost. Shodou okolností se právě v poslední době v českém tisku objevilo několik zpráv o tom, že patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícím aerolinkám na světě, že nakoupí boeingy za několik miliard dolarů apod. O samotné Tara Aerospace však chybějí konkrétní informace. Materiál předložený do vlády ministerstvy financí a pro místní rozvoj to přiznává a uvádí v této souvislosti, že „hlavní zveřejněnou informací týkající se finančních zájmů rodiny pana Ryana je vlastnictví majetkového podílu ve společnosti Ryanair“. Ten je vyčíslen na impozantních 17,5 miliardy korun.
Nestandard.
Slabou stránkou projektu je to, že nabídka Tara Aerospace je vůbec nejnižší. Necelých třináct milionů za 371 hektarů pozemků relativně blízko Prahy představuje pozoruhodné 3,40 koruny za metr čtvereční. I ministerský materiál označuje tuto cenu za „zcela nestandardní“ a upozorňuje, že bude nutné požádat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže o povolení výjimky ze zákazu veřejné podpory. Dokument ovšem uvádí, že výši kupní ceny „je však třeba vnímat z hlediska stavu privatizovaného majetku, šesti let trvajících neúspěšných pokusů o jeho privatizaci, ale především z hlediska hlavního cíle této privatizace - dosažení revitalizace daného území, tj. ve vztahu k výši investic, k jejichž realizaci v daném území bude nabyvatel v kupní smlouvě zavázán“.
===== Hodně muziky.
Výše investic je ale dalším problematickým bodem. Tara Aerospace nabízí, že do čtyř let od po podpisu kupní smlouvy investuje do území 900 milionů korun. Za to hodlá vybudovat „živé civilní letiště a komerční zóny, které budou zahrnovat mezinárodní letecký terminál s logistickým, distribučním a obchodním parkem, s centrem údržby trupů a motorů letadel a s výcvikovým centrem pilotů“. V návaznosti na to by se mělo investovat dalších minimálně 600 milionů korun, stojí v materiálu. Uskutečnění záměrů by do deseti let mělo zajistit „přímou a nepřímou zaměstnanost“ v počtu 5000 pracovních míst. Zajímavé je, že ještě loni nabízela Tara Aerospace doprovodnou investici minimálně 1,25 miliardy korun. Ta však byla vázána na možnost nakoupit v okolí od Vojenských lesů a statků, obcí a soukromých osob 2000 hektarů pozemků. Tato eventualita už ale v novém ministerském materiálu není.
Odborníci na výstavbu letištních zařízení, které týdeník EURO oslovil, soudí, že za 900 milionů nelze projekt naznačeného rozsahu uskutečnit ani na zelené louce. Natožpak na zdevastovaném území, kde všechny objekty bude nutné nejprve odstranit a poté znovu vybudovat. Platí to i o přistávací dráze, která nikdy nebyla homologována pro civilní provoz. Úřad pro civilní letectví se loni v dubnu vyjádřil, že „technický stav betonové vozovky vzletové a přistávací dráhy je pro civilní letecký provoz nevyhovující a bez průzkumu podloží a konstrukce vozovky, stavu odvodňovacího systému a inženýrských sítí nelze ani přibližně odhadnout nutné investiční náklady, které by budoucí provozovatel musel vynaložit pro zprovoznění letiště v souladu s příslušnými předpisy“.
Pro zajímavost: investiční náklady na polygon, který chce u Milovic vybudovat Škoda Auto, se odhadují na dvě a půl miliardy korun. Mluvčí Fondu národního majetku Zuzana Opletalová na otázku, zda je zmíněných 900 milionů dostatečná částka na to, aby byly splněny ambiciozní záměry Tara Aerospace, odpověděla mnohoznačně: „Vycházíme z toho, že k čemu se Tara ve smlouvě zaváže, splní. Pokud ne, smlouva obsahuje sankce. To je standardní obchodní vztah.“
