Proč by podnikatel, který odvádí daně, neměl mít právo na státní štempl ke správnosti svého výpočtu? Svaz průmyslu a obchodu požaduje, aby finanční úřady vydávaly podnikatelům závazné potvrzení, že správně vyplnili daňové přiznání. Do zákona o daních chce prosadit takzvanou editační povinnost.
**Proč by podnikatel, který odvádí daně, neměl mít právo na státní štempl ke správnosti svého výpočtu?
Svaz průmyslu a obchodu požaduje, aby finanční úřady vydávaly podnikatelům závazné potvrzení, že správně vyplnili daňové přiznání. Do zákona o daních chce prosadit takzvanou editační povinnost.
Jeho novela už je na stole, ale poslanci i státní správa se nad ní kroutí jako klubko hadů.
Editační povinnost má podporu dalších podnikatelských svazů a uvítal by ji jistě kdekterý živnostník.
Zatím vypadá rozumně a nezdá se, že by mohla být jen další úřednickou formalitou. Má mít mnohem širší záběr. Daňový poplatník by se díky novelizovanému zákonu mohl na správce daně - tedy finanční úřad - obrátit i s dotazem, zda je jím navržený postup výpočtu daně správný, nebo zda může tu či onu položku zahrnout do nákladů.
Výborně! Právo na výklad zákona je celkem legitimní požadavek. Proč by podnikatel, který odvádí státu daně, neměl mít právo na státní štempl ke správnosti svého výpočtu? Nebo na kvalifikovanou a závaznou radu, jak by měl postupovat.
Úředníci se brání z pochopitelných důvodů. Bude to pro ně práce navíc, ale víc peněz nedostanou. Mají své jisté a erár jim zaplatí zase jenom podle tabulek. Jenže na správný výklad zákona by měl mít právo každý občan této země. Jako daňový poplatník, kterému hrozí sankce za chyby v daňovém přiznání, ho potřebuje dvojnásob. Přesto je dnes v situaci, kdy se nad některými paragrafy trápí a jiným vůbec nerozumí.
Že novelizované novely daňových zákonů dovolují různý výklad, může být příjemné pro toho, kdo chce své daně „optimalizovat“ na minimum. Nepříjemné naopak pro stát, který dnes nedokáže výklad právních předpisů sjednotit ani pro své úředníky. Na to, co jeden uzná jako odečitatelnou položku, může druhý udělit sankční pokutu.
Nejednotný výklad je zřejmě další překážkou, proč se finanční úřady brání tomu, aby vydávaly nějaká závazná stanoviska. Pochopitelně nechtějí, aby se v jejich rozhodnutích někdo šťoural nebo je dokonce porovnával či konzultoval s právníky.
Proti editační povinnosti se nepochybně postaví také daňoví poradci a účetnická lobby. Představa, že by se kdokoli mohl informovat přímo u zdroje, poněkud sníží jejich důležitost a cenu.
Pokud poslanci vyslyší volání těchto kverulantů, najdou jistě tisíce argumentů. Například ten, že by finanční úřady mohly pod náporem dotazů zkolabovat. Nebo, že by jim nezbyl čas na jinou práci, třeba na odhalování daňových podvodů.
Horší ale je, že ani oni nedělají nic. Protože se zaobírají řešením vládních a politických krizí. O editační povinnosti se diskutuje už dva roky. Předchozí vláda slíbila, že ji ministerstvo financí předloží do konce minulého měsíce. Zatím nepředložilo nic. Dobrá myšlenka jak ulevit podnikatelům, tak zatím nepřekročila svůj stín. Asi tiše leží někde v dolním šuplíku.
