Zdánlivě nekonečná jednání o nové půjčce mezi novopečenou řeckou vládou a jejími mezinárodními věřiteli – Mezinárodním měnovým fondem (MMF), Evropskou centrální bankou a Evropskou komisí – vstoupila do nebezpečné fáze. Hrozí riziko, že chyba na kterékoli straně vyvolá nehodu, která by mohla uspíšit novou krizi v Evropě.
Zdá se, že MMF je připraven hodit do ringu ručník – v neposlední řadě kvůli nedávnému zjištění, že Řecko by letos mohlo vykázat malý primární rozpočtový schodek (který nezahrnuje úrokové platby) namísto plánovaného vysokého přebytku.
[yop_poll id="2489"]
V době, kdy se řecká ekonomika znovu potápí, je však tamní vláda přesvědčená, že současný splátkový program nefunguje a že bez významných úprav nikdy fungovat nebude.
Základním stavebním kamenem řeckých argumentů pro nové sanační podmínky je interpretace – posílená současnými hospodářskými těžkostmi země –, podle níž je Řecko obětí přehnaných úsporných opatření.
Tím se však opomíjí stěžejní skutečnost: v jiných evropských zemích zasažených krizí úsporná opatření fungovala. Portugalsko, Irsko, Španělsko, a dokonce i Kypr vykazují jednoznačné známky zotavení: nezaměstnanost konečně klesá (byť pomalu a z vysoké úrovně) a byl obnoven přístup na kapitálové trhy.
Proč je Řecko jiné?
Stručná odpověď zní: export. Ve všech ostatních krizových zemích rostoucí export alespoň částečně vykompenzoval prudký propad poptávky, jenž nastal, když vlády seškrtaly výdaje a zvýšily daně s cílem vyrovnat účetní bilance.
Ve velké ekonomice, kde externí financování nepředstavuje problém, například ve Spojených státech či v eurozóně, by snaha o snížení rozpočtového schodku samozřejmě mohla vést k tak hlubokému poklesu poptávky (a tím i daňových příjmů), že se úsporná opatření stanou nástrojem vlastní porážky.
Pro Řecko však tento argument neplatí. Ve skutečnosti Řecko vykazovalo velmi vysoké schodky běžného účtu – přesahující deset procent HDP –, když externí financování v letech 2008 a 2009 náhle vyschlo, což si vynutilo úpravu domácích výdajů.
Kdyby řecká vláda k této úpravě nepřikročila, domácí poptávka a zaměstnanost by jistě zůstaly vyšší – ale stejně tak by byl vyšší i dovoz a vnější schodky. Ačkoli tedy úsporná opatření zapříčinila hlubokou recesi, zároveň Řecku umožnila vyhnout se vnějším schodkům, a tím snížila velikost sanace, kterou země potřebuje.
Přečtěte si: Řecko jde podle analytiků vstříc katastrofě. Neshodnou se, čí je to vina
Klíčem k vybřednutí z pasti úsporných opatření je tedy exportní výkonnost. Problém Řecka spočívá v tom, že i malý růst exportu, který země v poslední době vykazuje, je do značné míry iluzorní, jelikož se na něm podílejí převážně ropné produkty. A protože Řecko ropu neprodukuje, může to znamenat jen to, že řecké rafinerie, které dnes trpí značným nadbytkem kapacit, jednoduše exportují dovezenou surovou ropu v lehce pozměněné podobě.
Marže rafinerií jsou přitom obvykle nižší než pět procent, což znamená, že ekonomika země získává z tohoto exportu jen malou přidanou hodnotu. Podobný problém se týká i dalších exportních komodit, které zaznamenaly zvýšení, například kovů.
Největší exportní položka Řecka v oblasti služeb, totiž námořní doprava, má navíc jen málo reálných vazeb na zbytek ekonomiky, jelikož firmy působící v tomto sektoru neplatí daně a zaměstnávají malý počet Řeků. Průmyslové zboží, jehož výroba domácí hodnotu a zaměstnanost zvyšuje, naopak představuje jen malou část řeckého exportu.
Hodnota řeckého vývozu (v milionech eur):
Celkový zahraniční obchod Řecka dosahuje pouze 12 procent HDP, což je mnohem méně, než by se u tak malé ekonomiky čekalo. Ještě znepokojivější je skutečnost, že celkový deficit řeckého obchodu byl v roce 2008 ještě vyšší a dosahoval 13 procent HDP.
Z toho vyplývá, že aby se tehdy předešlo následnému poklesu dovozu a tím i domácí poptávky, byl by se export musel více než zdvojnásobit. Naproti tomu v Portugalsku činil obchodní schodek v roce 2008 pouze asi třetinu exportu, což znamená, že se export musel zvýšit o jednu třetinu, aby se vnější schodek vyrovnal bez snížení dovozu.
Od té doby Portugalsko zvýšilo export kumulativně o více než čtvrtinu. I přes drobný růst dovozu od roku 2007 tedy vykazuje obchodní přebytek.
Připomínáte Argentinu
I řecký obchodní schodek se snížil, avšak jen proto, že došlo ke zhroucení dovozu. Export stagnoval, přestože mzdy klesly o více než 20 procent. Právě toto je skutečný problém Řecka, nikoli úsporná opatření.
Kdyby Řecko zažilo stejný růst exportu jako Portugalsko (země podobné velikosti a příjmu na obyvatele), neprošlo by tak hlubokou recesí a daňové výnosy by byly vyšší, takže by pro vládu bylo mnohem snazší dosáhnout primárního rozpočtového přebytku.
To naznačuje, že kombinace fiskální konsolidace, nižších mezd a exportně orientovaných reforem mohla Řecku umožnit přechod na trvalejší zotavení. Tento přístup už byl odzkoušen a neuspěl pouze jednou, když musela Argentina v roce 2002 vyhlásit neschopnost splácet svůj zahraniční dluh.
Videodebata týdeníku Euro: Co dál s Řeckem?
Řecko bohužel připomíná Argentinu hned ve dvou ohledech. Obě země mají jen malý exportní sektor, což výrazně ztěžuje vnější úpravy, a obě mají strukturu exportu vychýlenou směrem ke komoditám, jejichž nabídka se pravděpodobně příliš nezmění, i když dojde ke strukturálním reformám či k poklesu mezd.
Je načase, aby si řecká vláda uvědomila nutnost od základu přebudovat svůj exportní sektor a rozšířila rozsah vyjednávání se svými věřiteli tak, aby zahrnovala nejen rozpočet, ale i strategie pro stimulaci vývozu. Ze všeho nejdříve si však Řecko musí konečně uvědomit, že úsporná opatření nejsou nepřítel.
Autor je ředitelem Centra pro studium evropské politiky
Čtěte také:
Nejsou peníze. Pětina řeckých zaměstnanců musí čekat na výplatu měsíce
Téměř polovina Řeků si přeje kompromisní dohodu s věřiteli
