To znamená dvě procenta HDP.
Debata je nyní ve fázi, že na dvě procenta HDP bychom mohli dosáhnout v roce 2025.
Mimo jiné chcete letos podepsat nákup nových vrtulníků. Proč se objem peněz na kontrakt v minulých týdnech smrskl?
Úplně takhle to nebylo. Debata je nyní o tom, jak velký vrtulník potřebujeme, co všechno má umět. Z toho vychází, že armáda nepotřebuje ani transportní stroj, ale vrtulník s řadou zbraňových systémů, který přepraví několik vojáků. Vypadá to, že se určitě vejdeme pod deset miliard a koupíme dvanáct vrtulníků. Není to tak, že bychom měli pevný finanční strop a podle něj se rozhodovali. Prvotní je definice potřebných schopností.
Nicméně na stránkách ministerstva uvádíte, že hodnota kontraktu bude šest miliard, čemuž v tuto chvíli vyhovuje jen nabídka německé části firmy Airbus Helicopters.
Tak to je asi příliš velká zkratka. Šest miliard plus minus máme, a když to bude víc, budeme peníze řešit s ministerstvem financí.
Před rokem ale projektový tým tvrdil, že stroje německé divize firmy Airbus Helicopters české armádě nevyhovují.
Každý vrtulník je trochu jiný, některé jsou primárně vojenské, některé primárně civilní, ale militarizované. Porovnávání je poměrně složitý proces. Dělali jsme detailní průzkum trhu. Navíc s Airbus Helicopters jsme počítali hned od začátku.
Jejich německou divizi jste oslovili až dodatečně a najednou je favoritem.
S Airbusem jsme si možná od začátku úplně nerozuměli. Když jsme oslovovali francouzskou vládu, byli jsme ujištěni, že nám nabídnou z Airbus Helicopters všechno. Nakonec nám ale nabídli jen to, co má francouzská armáda. Proto jsme pak oslovili i německou vládu.
Kdy bude jasno, co koupíte?
Armáda by měla přijít s finálním požadavkem do konce ledna.
Jak dlouho ještě chcete provozovat ruské bitevní vrtulníky Mi-24/35?
Jsou teprve v první třetině životního cyklu, mohly by tu být třeba dalších dvacet let. Otázka je, dokdy bude ještě smysluplné investovat do generálních oprav. Bude záležet na chování Ruské federace, jestli nevznikne problém s dodávkou náhradních dílů. Osm či deset let tady Mi-24/35 ještě určitě budou.
A za transportní Mi-17 už hledáte náhradu?
Předběžně se díváme, co je na trhu. Řada našich strojů prošla modernizací, mají před sebou deset patnáct let. To není něco, co bychom potřebovali řešit záhy.
Daniel Koštoval (Foto Hynek Glos)
Po čem se tedy díváte? Mnoho jiných variant než stroj Black Hawk asi nebude.
To bych neřekl. Vybírat budeme z tří až pěti modelů. Bude záležet na armádě, jestli nebude chtít i několik velkých vrtulníků a k nim třeba helikoptéry velikosti black hawku. Nedíváme se jen na pořizovací cenu, ale i kolik stojí životní cyklus.
Čili pokud si teď koupíte vrtulníky Airbus Helicopters, do budoucna pořídíte na stejné platformě i transportní stroje?
Můžou být různé. Od jednoho výrobce můžete mít dva vrtulníky s tak rozdílnými náhradními díly, že jsou to stejně dvě logistické akce.
Obměnu čeká i dopravní letectvo, už před několika lety ministerstvo podepsalo memorandum, kde se mluví o odběru dvou nových dopravních letadel Embraer KC-390.
Chceme vyzkoušené řešení. To memorandum vyjadřovalo pouze náš zájem, nikoli závazek. Na střední transportní letouny se díváme, těch kapacit není v Evropě dost. V roce 2019 a 2020 se objeví finanční zdroje.
Dříve jste říkali, že do letošního října byste chtěli připravit i kontrakt na nová obrněná pásová vozidla.
Chceme jej připravit tak, abychom to v roce 2018 byli schopni zasmluvnit. Už jsme poměrně pokročili, v půlce roku 2017 by mělo proběhnout testování vozidel. Jen kolové a pásové transportéry a nová protivzdušná obrana si v letech 2019 až 2023 vyžádají na investicích 20 miliard ročně. A to si připočítejte dalších 1,5 miliardy ročně za gripeny a spoustu menších projektů.
Jsou favoritem zakázky švédská vozidla CV-90?
To se nedá říct. V tuto chvíli vypadají nejzajímavěji tři až čtyři vozidla. Musíme se dívat na stáří, zajímá nás i modernizační potenciál v dalších čtyřiceti letech. Nelze říct, že je to jednoznačný favorit. Vozidla chceme vidět v akci. A to včetně rozdílů, pokud jde o použití osádkové a bezosádkové věže.
Poměrně velkou bouři uvnitř českého obranného průmyslu vyvolal nákup kolových obrněnců Titus od Czechoslovak Group. Přeloučské firmě SVOS se nelíbilo, že neuspělo její auto Vega. Spor už utichl?
Dlouhou dobu jsem o ničem neslyšel. Vždycky jsme říkali, že soutěž ze zákona, kde je to explicitně uvedeno, nebyla možná, protože jeden výrobce měl kompletně všechno. Titus armádě vyhovuje nejlíp. Je ale jen jednou součástí robustního přezbrojení. Většina českých firem tak časem kontrakt získá, pokud budou pracovat kvalitně a za rozumnou cenu. Vytváření konfliktů mi proto vadí. Chybí mi tu vyšší míra respektu k soupeři.
Vnímáte, že akviziční proces má stále řadu mezer?
Vláda schválila strategii vyzbrojování s principy, jak chceme pracovat. Je to věc neustálého dialogu, kritického myšlení a mentality. Nutné je vyhodnocování, co přesně armáda potřebuje. Každá chce mít něco speciálního. Výsledek by měl být přesto racionální, oproštěný od zbytečných a přehnaných požadavků, aby se jako v minulosti nekupovalo zbytečně draze. V drtivé většině případů je nejlepší vyzkoušené řešení.
Z armády a českých bezpečnostních složek dále čtěte:
Přeplněné cely má vyřešit nová věznice. V hledáčku je Proboštov u Teplic
Armáda prodá sedm helikoptér, utržit chce 175 milionů
Proč pandury zdražily o 800 milionů? Vojáci chtěli lepší balistickou ochranu
