Zakladatel jedné z nejznámějších šperkařských společností pocházel z Jiřetína pod Bukovou. S výrobou bižuterie začal už roku 1883 v Lučanech nad Nisou, ideální podmínky pro podnikání ale našel až v tyrolském Wattens, kam se přestěhoval roku 1895.
Foto: Profimedia
Sklářství se v okolí Jablonce nad Nisou rozvíjelo od středověku. Teprve krize odbytu na počátku 19. století ale donutila místní skláře, aby se zaměřili na bižuterii. Při horských říčkách vyrostly nové brusírny a z mnoha chalup se staly domácí dílny.
Zpočátku byla dominantní výroba skleněných perlí, později se sortiment rozšířil o další zboží a zásluhou nových postupů kvalita bižuterie neustále rostla. V kraji vznikly první větší podniky a do popředí se začalo dostávat broušené sklo. Jeho ruční výroba byla ovšem velmi náročná. Změnu přinesl až Daniel Swarovski, který koncem 19. století sestrojil první stroj na broušení skla. Roku 1892 si vynález nechal patentovat, o tři roky později ale odešel do tyrolského městečka Wattens, aby svůj nápad lépe ochránil před konkurencí.
Pokrok nezastavíš
Daniel Swarovski se narodil roku 1862 v Jiřetíně pod Bukovou. Vyučil se pasířem (uměleckým sklářem) a nastoupil k firmě Gebrüder Feix v Albrechticích. Projevil se jako velmi zručný mechanik a inovátor, společnost ho proto roku 1880 poslala do Paříže a Vídně, aby si rozšířil znalosti. Technický pokrok, který byl všude patrný, mladíka fascinoval. V rakouské metropoli se rozhodl zůstat, jeho zaměstnavatelé ale byli proti. Roku 1883 ho donutili k návratu, Swarovski se ovšem ihned osamostatnil a otevřel si vlastní firmu v Lučanech nad Nisou, která se zabývala výrobou bižuterie.
Roku 1886 pak s tchánem Weissem založil firmu Eduard Weiss & Co. se sídlem v Janově Dole u Liberce. Přestože zaměstnávali 70 lidí, jejich podnikání nebylo úspěšné a brzy skončilo. Swarovski proto roku 1889 přijal nabídku firmy Gustav Strauss & Co. na místo technického poradce. Zde přišel na nové způsoby zhotovování poutek na knoflíky, kovových perlí i skleněných perliček, kterých dokázal najednou vyrobit až 120 kusů.
Roku 1891 se Swarovski vrátil do Jiřetína, kde podnikali jeho švagři Robert, Franz a Emil Weissové. Zkonstruoval zde první stroj na broušení šatonů (skleněných kamínků) a po úspěšných zkouškách si ho nechal roku 1892 patentovat.
Dobře věděl, že konkurence by ráda stroj okopírovala, snažil se proto celý výrobní postup utajit. Brzy mu ale došly peníze a byl nucen hledat investora, který by jeho vynález finančně podpořil. Stroj představil Armandu Kosmannovi, který fascinován výsledkem investoval obrovskou částku a stal se společníkem nově vzniklé firmy D. Swarovski & Co. (původně A. Kosmann, Daniel Swarovski & Co.).
Stroj pracoval na plný výkon v továrně v Janově Dole, kvůli stoupající poptávce se ale prostory a hlavně slabý vodní pohon staly brzy překážkou. Z těchto důvodů se firma rozhodla výrobu přemístit, a protože konkurence měla o vynález stále zájem, bylo rozhodnuto, že stěhování bude mimo Jablonecko.
Daniel Swarovski (1862-1956)
Narodil se 24. října 1862 v Jiřetíně pod Bukovou. Vyučil se výrobcem bižuterie a technické znalosti si rozšířil v Paříži a Vídni. Po návratu začal s vlastním podnikáním, které ale nebylo příliš úspěšné. Zlom nastal až roku 1892, kdy vynalezl stroj na broušení šatonů. Spojil se s Armandem Kosmannem a novou firmu roku 1895 přestěhoval do rakouského Wattens, kde se brzy stala jedním z největších výrobců bižuterie na světě. V jejím čele stál až do 20. let minulého století. Zemřel 23. ledna 1956.
Bižuterie z Wattens
V říjnu 1895 se Daniel Swarovski přestěhoval do tyrolského města Wattens, kde si firma pronajala starou tovární budovu. Strojově broušené šatony šly velmi dobře na odbyt ve Spojených státech, Anglii i Německu, výroba byla proto brzy rozšířena o další čtyři stroje.
Tiroler Ware, jak se výrobky nazývaly, neměly v té době konkurenci. Firma prosperovala a vložené finanční prostředky se brzy několikanásobně vrátily. Roku 1900 pracovalo pro Swarovského už 100 zaměstnanců a jejich počet do první světové války vzrostl až na 800.
Roku 1907 se výroba přesunula do nově vzniklé továrny ve městě, produkce ovšem stále závisela na dodavatelích z Jizerských hor, kteří do Wattens posílali skleněné polotovary. Swarovski proto roku 1908 vybudoval i vlastní sklářskou huť, ke které brzy přibyla také laboratoř. Již roku 1913 se přitom firmě podařilo dosáhnout kvality srovnatelné s prací jabloneckých sklářů.
Kotouče i reflektory
Po první světové válce, kdy musel podnik přejít na vojenskou výrobu, se ovšem Swarovski dostal do potíží. Dlužil bankám a měl nedobytné pohledávky v Budapešti a Vídni. Situaci proto musel vyřešit tím, že začal vedle bižuterie vyrábět také brusné kotouče.
Mezi světovými válkami se stáhl z aktivního vedení firmy, až do své smrti roku 1956 ale chod podniku sledoval. Jeho pravomoci převzal nejstarší syn Wilhelm, který zavedl výrobu brýlových skel a sortiment rozšířil také o reflektory a svítidla. Roku 1960 se mu podařilo odkoupit i podíly od potomků Armanda Kosmanna, čímž se firma definitivně stala majetkem rodiny.
Do popředí se poté opět dostaly šperky. Velkým úspěchem bylo zavedení výroby skleněných figurek, které se roku 1976 staly hitem. O rok později pak firma poprvé představila také vlastní kolekci šperků, což v současnosti dělá dvakrát do roka. Počet zaměstnanců se postupně zvýšil až na 17 tisíc a pobočky vznikly ve 40 zemích světa. Jedna z nich i v Jablonci nad Nisou.
