Je správné rozkrývat majitele firem, které získávají veřejné zakázky, ale dřívější návrhy byly v tomto směru fakticky nesplnitelné.
„Snažit se rozkrýt vše do posledního šroubku je nesmyslné,“ říká advokát Daniel Weinhold, předseda expertní skupiny Platformy pro transparentní veřejné zakázky. Není možné hledat každého vlastníka zanedbatelného počtu akcií u všech subdodavatelů. Naopak je důležité, aby vlastnictví rozkrývaly všechny firmy, které mají smlouvy s veřejným sektorem – nejen v případě veřejných zakázek, ale i nájmů nebo prodejů majetku. Podle Weinholda jde hlavně o to, aby se korupční prostor zúžil natolik, že nějaké chození s kufříky a krabicemi prostě nebude fungovat.
* E15: V poslední době máme čím dál více bojovníků proti korupci, ale také čím dál více skandálů. Vidíte v tom nějakou souvislost? Nebo to ukazuje, že oni bojovníci asi moc úspěšní nebudou?
Je tu hodně verbálních bojovníků proti korupci. Asi je potřeba rozlišovat. Většinou platí to klasické, že se pozná po ovoci, o co komu kráčí. Myslím, že některé iniciativy skutečně vedly k nějaké pozitivní změně. Za hmatatelný počin považuji novelu zákona o veřejných zakázkách, která vstoupila v platnost v dubnu.
* E15: Samotný zákon nic změnit nemůže.
Samozřejmě. Jde o to, aby se určitým směrem posunula legislativa a aby zároveň celkové klima ve společnosti tlačilo k jejímu využívání. Legislativa je jenom nástroj, který se může nebo nemusí nějak použít. Hlavní ideou toho zákona je posvítit si co možná nejvíce na utrácení ve veřejném sektoru. Nemyslím to utrácení v nějakém pejorativním smyslu, protože ve veřejném sektoru se prostě utrácet musí. Ale utrácet tak, aby to bylo efektivní.
* E15: Vy jste tu novelu prosazovali a nakonec jste její přijetí uvítali. Ale určitě tam nebylo úplně vše, co byste chtěli. Co vám tam ještě chybí?
Jedním z takových větších problémů je téma sektorových zadavatelů, tedy především energetických, teplárenských, vodárenských společností a veřejné dopravy.
* E15: Pro ně byly schváleny výjimky…
To je složitější. Je v pořádku, že sektoroví zadavatelé mají některé výjimky a nemusí vždy postupovat podle zákona o veřejných zakázkách. To odpovídá i evropské úpravě. My jsme ale chtěli a předpokládali, že tam, kde už sektorový zadavatel podle tohoto zákona postupovat musí, budou pro něj platit i novinky, které novela přináší. To znamená třeba zveřejňování smluv nebo zveřejňování předběžných informací měsíc dopředu. Se stejnými podmínkami pro sektorové zadavatele se původně počítalo, během projednávání v parlamentu to ovšem vypadlo. Naše platforma by chtěla, aby se k tomu legislativci vrátili.
* E15: Podle zákona o veřejných zakázkách realizuje společnost ČEZ i stamiliardový tendr na dostavbu Temelína, což mnozí zpochybňují. Podle vás to dává smysl?
Faktem je, že ten zákon je vlastně stejný metr na nestejné situace. Ale ze zákona není možné udělat trhací kalendář v tom smyslu, že se nejdříve vytvoří nějaká zvláštní situace a pak se teprve bude řešit, jestli budeme v tomto případě zákon uplatňovat. Zákon má dopředu daná určitá pravidla. Není pak možné říct – tohle je příliš veliké. Z tohoto pohledu zákon je zákon.
* E15: Proč se vlastně sektoroví zadavatelé, mezi něž patří například právě ČEZ, ale i zcela soukromé společnosti, vůbec mají řídit zákonem o veřejných zakázkách?
Je to hodně dané tím, že v těchto odvětvích bývá specifická cenotvorba. Buď jsou tam nějaké dotace jako ve veřejné dopravě, nebo třeba v energetice je regulace cen, která je vázaná na náklady. A když to zjednoduším – čím větší budou mít tyto firmy náklady, o to více pak zaplatí konečný spotřebitel.
Nejde tedy o nějaký hrozný socialismus ve formě státního biče nad privátní firmou, ale o veřejný zájem. Ten je v tomto případě podobný jako u veřejných zadavatelů, kde je zase zájem, aby se co nejméně ubíralo z peněz daňových poplatníků.
Svlékat do naha, ale chytře
* E15: Pokud vím, prosazujete také, aby zadavatelé zakázek a jejich poradci nesli osobní odpovědnost?
Bohužel to mnohdy vypadá tak, že se například veřejná zakázka zadá v rozporu se zákonem, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže kvůli tomu uloží pokutu, příslušný úřad ji zaplatí, ale přesto za to není nikdo z úředníků nijak postižen.
* E15: Ale asi jde i o to, aby zásadní rozhodnutí přijímali nejvyšší představitelé úřadu.
Přesně tak. Aby měl odpovědnost vedoucí úřadu, který schvaluje zásadní rozhodnutí o veřejných zakázkách. Samozřejmě že když někdo udělá drobnou chybu třeba v zadávacích podmínkách, těžko je to možné přičítat za vinu ministrovi nebo šéfovi úřadu. Ale třeba rozhodnutí, že se zakázka bude zadávat buď otevřeným řízením, nebo jednacím řízením bez uveřejnění s výzvou jedné firmě, je už zcela zásadní. O tom by skutečně měli rozhodovat šéfové úřadů a nést za to odpovědnost.
* E15: Mluví se také o tom, že na druhé straně by měla nést větší odpovědnost také firma, která při získávání veřejných zakázek podvádí. Vidíte tady nějaký posun?
Novela zákona o veřejných zakázkách v tomhle sama o sobě velký posun nepřináší. Ale určitá změna nastává například díky novému zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob. Už mnoho let je ostatně zakázán takzvaný bid rigging – tedy kartelové dohody různých soutěžitelů. Pokud se něco takového podaří rozkrýt, může to vést i k tomu, že zúčastněným společnostem bude účast ve veřejných zakázkách zakázána. Problém ale není ani tak v legislativě jako v jejím uplatňování v praxi. Rozkrývání bid riggingu se zatím příliš nedařilo.
* E15: Nadační fond proti korupci přišel s heslem svlékání do naha, chtěl, aby zájemce o veřejnou zakázku zveřejnil detailní informace také o svých subdodavatelích. K tomu jste měli výhrady. Proč?
To téma je důležité a je dobře, že s ním přišli. Nešťastný byl návrh řešení. Vedl by k obrovské administrativní zátěži. Dodavatelé by museli rozkrývat celý svůj subdodavatelský řetězec. A když si představíte, jak dnes vypadají výrobní řetězce třeba v automobilovém průmyslu…
To mohou být také výrobci náhradních dílů někde na Tchaj-wanu. Navíc mělo být vlastnictví rozkrýváno i v případech, kdy někdo drží třeba jen zanedbatelné procento akcií. To by bylo fakticky nesplnitelné. Třeba velké konzultační firmy by neměly šanci, protože jejich vlastníky jsou jednotliví partneři, kterých je několik tisíc.
* E15: Vy jste také tvrdil, že by podobná úprava velkým průšvihům stejně nezabránila?
Kýžený protikorupční efekt by se opravdu nedostavil. Většině velkých podvodů, o kterých se psalo v novinách, by tento návrh nezabránil. Třeba těch slavných sedmnácti haléřů z jízdenky by se to nijak netýkalo. Podobná úprava by se totiž týkala dodavatelů, subdodavatelů, ale nezahrnovala by třeba provize.
Tedy ani to, když někdo bere odměnu za to, že někdo jiný vyhrál veřejnou zakázku. Návrh se netýkal ani těch smluv mezi privátním a veřejným sektorem, kdy peníze na rozdíl od veřejných zakázek tečou opačným směrem, a to od soukromé firmy – tedy třeba nájmů nebo prodejů majetku.
* E15: Co tedy navrhujete?
Myslím, že by bylo rozumnější nehledat každého subdodavatele v řetězci, nehledat každého vlastníka jednoho procenta akcií, ale hledat ty, kteří mají kontrolní balíky. Snažit se rozkrýt vše do posledního šroubku je nesmyslné. A důležité pak je, aby se tato úprava vztahovala na všechny smlouvy mezi veřejným a privátním sektorem. Protože i třeba u nájmů se dá velice jednoduše šidit. Když někdo pronajme lukrativní nemovitost za korunu a nájemce ji pak dá do podnájmu za velké peníze, samozřejmě na tom strašně vydělá. Proč by se tady nemělo zjišťovat konečné vlastnictví?
Úředník neví, co má dělat
* E15: Je tedy tohle příští velké téma vaší platformy?
Ano, ale je tu další velké téma. Novela zákona o veřejných zakázkách úředníkovi říká – tohle nesmíš dělat. Zákon mu pouze dává přes prsty. Ale chybí tam pozitivní přístup – co má tedy poctivý úředník udělat, aby to bylo správně? To se samozřejmě nedá stanovit zákonem. Vyžaduje to určité metodické vedení. A metodiku, která se bude poměrně často aktualizovat. My jsme dávali za příklad Velkou Británii, kde ministerstvo financí vydává metodiku takzvané nejlepší hodnoty za peníze. Pozitivem určitě je, že metodickým vedením by se měl zabývat chystaný Úřad pro veřejné investování.
* E15: Zatím jsou tu ale velké dohady kolem toho, k čemu by ten úřad vlastně měl sloužit.
V návrhu zákona je uvedeno několik kompetencí úřadu, opravdu tam je i to metodické vedení. Což je fajn. Nicméně je otázkou, jestli to samo o sobě ospravedlňuje vznik nového úřadu. Ve většině evropských zemí sice existují samostatné úřady nebo agentury, které se veřejnými zakázkami zabývají. Ale zpravidla mají jednu ze dvou základních funkcí. Buď zajišťují dohled nad veřejnými zakázkami, což u nás dělá ÚOHS, nebo fungují jako centrální zadavatel. V tom návrhu zákona není ani jedno. Bylo by pěkné, kdyby nový úřad měl funkci centrálního zadavatele.
* E15: Otázkou je, jestli by to bylo politicky průchodné.
Ano, to napadne každého. Ale malý je ten, kdo malé dá si cíle. Měli bychom se hlavně ptát, jestli to je dobré. Je nesporné, že by to přineslo úsporu. Centrální zadávání se nehodí pro všechny komodity, ale pro mnohé ano. A nemusí to být jenom věci typu kancelářského papíru, ale třeba i elektřina nebo datové služby.
Jak zlikvidovat konkurenta
* E15: Jak hodnotíte návrhy maximálně ochránit oznamovatele korupce, whistleblowery?
To už je trestněprávní téma, tedy spíše mimo oblast, ve které se odborně angažuji. Obecně je možné říct, že by to samozřejmě dobré být mohlo. Je tady ale hodně složité najít rovnováhu, aby to mělo kýžený efekt, nebylo to zneužitelné a nevedlo to k nějakým podrazům v konkurenčním boji. Když někdo přijde s nepodloženým oznámením, může zlikvidovat konkurenta a mohl by přitom být dokonce chráněn.
Čtěte také:
Boj s korupcí - chybí vůle, nebo zbraně?
Daniel Weinhold: Veřejné zakázky: naděje i pasti
"Protikorupční“ experti předloží své návrhy
Najít správnou hranici je hrozně těžké. A korupce se omezí tam, kde se přestane vyplácet, ne tam, kde budou všichni chodit s foťákem, kamerou, navzájem se nahrávat a všelijak se oznamovat.
* E15: V případě veřejných zakázek tedy prosazujete jinou cestu?
Jde nám spíše o to, aby do procesu zadávání zakázek mohli nahlédnout i další hráči na trhu nebo novináři. Aby mohli odhalit, že je někde něco špatně. Taková tvrdá korupce, kdy někdo někam přinese kufřík nebo krabici, je už o kus dál. Krádeže se řeší stovky, tisíce let a nikdo proti nim ještě nenašel dokonalý recept. My prosazujeme, aby bylo více světla a aby se korupční prostor zúžil natolik, že nějaké chození s kufříky a krabicemi prostě nebude fungovat. To funguje jen tam, kde se zakázky zadávají pokoutně a kde je možné nahrávat kamarádovi, známému, zadávat z ruky do ruky.
* E15: Mohl by více světla a transparentnosti přinést navrhovaný registr smluv?
Ten návrh poslance Jana Farského spočívá v centralizovaném shromažďování a zveřejňování smluv mezi veřejným a privátním sektorem. Určitě bude dobře, když takový registr smluv vznikne. Ale má to jeden háček. Předkladatelé návrhu totiž zároveň žádají, aby se smlouva mezi privátním a veřejným sektorem stala účinnou teprve ve chvíli, kdy se náležitě zveřejní. To ale staví privátního dodavatele do obtížné situace. On sám to neprovede, smlouvu zveřejňuje úředník. Veřejný sektor by si měl vyřešit problémy na svém písečku, zabývat se tím, jak zadává, a ne do toho tímto způsobem zatahovat soukromníky.
* E15: Jaká byla reakce na tyto vaše připomínky?
Navrhovatelé tam přidali určitá opatření typu, že když se smlouva do několika dnů nezveřejní, může si privátní strana o její zveřejnění zažádat. Ale co si budeme povídat – je tu řada drobných firem, které mají co dělat, aby daly pořádně dohromady dodávku, natož aby ještě kontrolovaly, jestli úředník něco správně zveřejnil. Může se jim stát, že teprve po delší době zjistí, že smlouva nebyla náležitě zveřejněna a tedy ani nebyla účinná. To by mohlo mít poměrně kruté následky. Privátní sektor by pykal za chyby toho veřejného. To mi nepřipadá zrovna správné, i když uznávám dobrý úmysl.
Daniel Weinhold (42)
Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, má zkušenosti na poli tuzemského i mezinárodního obchodního práva. Je řídícím partnerem advokátní kanceláře Weinhold Legal. Od roku 2010 je také předsedou expertní skupiny Platformy pro transparentní veřejné zakázky. Ta sdružuje zástupce podnikatelských komor, politických stran, ministerstev a dalších institucí.
