Ondřejem Pavlíkem
Společnost DKV Euro Service (DKV) dlouhodobě upozorňuje na chybu, které se podle ní dopustil bývalý ministr financí Eduard Janota. Ten inicioval zvýšení spotřební daně na pohonné hmoty s cílem umořit vyšším inkasem část deficitu státního rozpočtu. Sazba této daně se však zvýšila natolik, že mezinárodní kamionoví dopravci u nás přestali tankovat, což způsobilo výpadek v příjmech. Týdeník EURO o důsledcích chybného nastavení spotřební daně hovořil s Ondřejem Pavlíkem, ředitelem společnosti DKV.
EURO: V čí prospěch vlastně ono zvýšení bylo? PAVLÍK: Měl jsem možnost vidět čísla autorizovaná z ministerstva financí. Naprosto nepotvrdila růst inkasa daně, s jakým úřad počítal. Právě naopak. Obrovské množství řidičů se stáhlo na Slovensko a tam začali tankovat. Profitují tedy Slováci a nám se projevila Lafferova křivka, která říká, že s růstem sazby klesá výběr, bez ohledu na okolnosti. Letos se zvýšila sazba daně o deset procent a odhaduji, že peněz se vybere o tři procenta méně než loni. Naše data ukazují, že čtvrtina z objemu tankování v ČR se přesunula do zahraničí. Výpadek v inkasu bude větší než očekávaný růst ze zvýšení daně v objemu čtyř miliard korun.
EURO: Konzultuje s vámi ministerstvo financí své záměry ohledně cen pohonných hmot? PAVLÍK: S námi to nikterak konzultováno nebylo. Jestli nějaké konzultace probíhaly, tak vyloženě na akademické úrovni bez reálného základu. Jenže obrat v pohonných hmotách realizuje byznys, nikoliv akademici. Celé to zvýšení daně bylo učiněno výpočtem na papíře, bez kontaktu s reáliemi běžného života.
EURO: Ministerstvo argumentovalo také tím, že celková cena nafty u nás není v porovnání se zbytkem Evropy zase tak vysoká. PAVLÍK: Naše firma má zkušenosti z některých dalších zemí, kde se tak stalo. Jako příklad mohu uvést Slovinsko, kde tamní vláda postupovala v podstatě podobně. V polovině roku museli zareagovat na odliv poptávky a přistoupit k tomu, že budou významnou část spotřební daně vracet. Kdo podniká v autodopravě, ví, že cena se nezvažuje brutto, ale po odpočtu DPH a případném odpočtu části spotřební daně. Dopravci vědí, že peníze z těchto daní dostanou zpět, protože to garantuje stát, a proto kalkulují s takto upravenými cenami. Snadno se pak stane, že je ekonomičtější tankovat v zemi, kde je sice absolutní cena vyšší, avšak po odečtech výhodnější.
EURO: Je možné podobným způsobem reagovat na nepřiměřeně vysokou spotřební daň i u nás? PAVLÍK: Já bych takový krok očekával. Úředníci by měli situaci hodnotit s ohledem na to, jak vypadají cenové hladiny v okolních zemích. Je třeba zvážit, že kamion v mezinárodní dopravě, který jede z Turecka do Portugalska, mezitím kříží deset zemí. Při obrovských nádržích, jimiž moderní tahače disponují, si může k tankování vybrat kteroukoli z deseti zemí, jimiž projíždí. Česká republika to nebude, protože všechny ostatní země na trase z Turecka do Portugalska jsou kromě Německa levnější. Právě kvůli spotřební dani. V podstatě nic jiného tam nehraje roli, poněvadž zdrojová cena nafty se odvíjí od ceny ropy Brent z burzy v Rotterdamu. Pak je v ní samozřejmě DPH, což se nezvažuje kvůli vratkám. Marže pumpařů jsou prakticky srovnatelné, a tím pádem zbývá spotřební daň, která se značně různí, od minima v Lucembursku až po maximum v České republice.
EURO: To ale znamená, že z tranzitní kamionové dopravy kromě zničených cest a škod na životním prostředí prakticky nic nemáme. PAVLÍK: Přesně tak. Navíc tu máme jen mýtný systém, který sice vybírá peníze, jenže tyto prostředky končí z drtivé většiny v nákladech na udržování tohoto systému, bohužel nikoli na cestách. Ve srovnání s ostatními zeměmi jsme za dobu trvání celého systému zatím utratili dvě třetiny výběru za výstavbu a provoz. V ostatních zemích bývá tento poměr většinou opačný.
