Racionálnímu uvažování v Evropě již odzvonilo
Politická reprezentace západního světa řádí jako pověstná černá ruka. V čele s osobnostmi s napoleonským komplexem se z probíhající finanční a ekonomické krize snaží politici urvat co možná největší kus politického kapitálu. Co na tom, že třicet nejvyspělejších zemí OECD už vstoupilo do recese a tatáž organizace Evropě předpovídá recesi v příštím roce. Hlavně když je možné beztrestně rozhazovat stamiliardy z erárních kapes jednotlivých zemí.
Plán na třistamiliardový fond francouzského prezidenta Sarkozyho naštěstí narazil na poslední zbytky zdravého rozumu evropských politiků. Namísto toho se vynořila nová idea, takzvané „Procento z HDP“. Každá země hezky socialisticky rovným dílem může beztrestně nalít do jinak tvrdě potlačované státní pomoci domácí ekonomice jedno procento HDP. Proč zrovna jedno procento? Proč jen procento v případě Německa, kde to nebude ani zdaleka stačit? Proč celé procento v případě Česka nebo Slovenska, které to nepotřebují a kde tyto peníze způsobí pouze distorzi trhu a sníží důvěru v konkurenční prostředí? To jsou zbytečné otázky. Odpověď na ně totiž nezná ani bezejmenný autor výkřiku: Jedno procento všem! Je symptomatické, že takové nápady, či spíše výkřiky ze tmy, neprovází ani rámcová studie jejich skutečné ceny, dopadů na budoucí vývoj fiskální politiky a dokonce ani možných kladných či záporných makroekonomických efektů. Jinými slovy, pokud jedno procento z HPD politici prosadí, udělají to přesto, že nemají ani nejmenší tušení, zda a jak to zabere. Sarkozy asi protlačí svůj záměr podpořit kvůli krizi nové jaderné zdroje. Geniální! S krizí to sice vůbec nesouvisí, protože i ta nejpružnější byrokracie k rozhodnutí o jaderných elektrárnách potřebuje roky, ale zeleným to zavře ústa a země časem vydělá na povolenkách CO2, nehledě na ekologické přínosy věci.
Snižování DPH
Britové přišli s návrhem na dočasné snížení minimální sazby DPH (v EU patnáct procent). To se zdá být racionálním opatřením. Ale samozřejmě je tu skrytý bubák. Sazby DPH jsou plně v kompetenci unie. Je tedy snadné je snížit, protože to nepřináší prakticky žádné politické riziko. DPH také v plné výši zatěžuje až koncového spotřebitele. Existuje vážné riziko, že v době, kdy v Evropě už ceny klesají, se snížení této sazby mine účinkem. A ještě jeden detail. Trendy posledních let vedou k přenosu přímého zdanění na nepřímé. Snižování DPH by tak šlo v podstatě proti proudu.
Zato takové snížení přímých daní, to se v tom virválu, kdy jeden spásonosný nápad řešení krize přebíjí jiný, jaksi vůbec neobjevilo. I zde je důvod očividně zřejmý. Národní daně, na rozdíl od DPH, totiž plně spočívají v kompetenci členských zemí. Pokud je politik jednou sníží, zvýšení pak bude muset platit svým vlastním politickým kapitálem. Že se do toho nikomu nechce, to je více než zřejmé. Přitom jde o opatření, které je jak vyzkoušené a ověřené, tak i fungující. Snížením daní z příjmu jsou rázem všichni bohatší, spotřebitelé mohou více utrácet a podporovat výrobce, výrobci mohou realizovat zisk a investovat do vývoje. Zní to banálně a banální to také je. Chcete nastartovat ekonomický růst? Snižte daně!
A pak tu máme z unijního hlediska naše středně rostlé Česko. Na Malé Straně probíhá souboj ministra financí Miroslava Kalouska a exministra financí Vlastimila Tlustého o to, kdo je větším pánem. Zatím je to plichta, Tlustý ve snaze snížit odvody občanů do státní kasy shodil ze stolu Kalouskův návrh na opravu kiksu, který odvody namísto snížení zvyšuje. Tím dosáhne toho, že se odvody nezmění, a naopak se ve srovnání s minulým rokem zvýší. Nepřehledné? Kvalita rozhodování volených zástupců přece přímo odpovídá kvalitě naší volby. Na druhé straně díky za tento osobně-kompetenčně-ideový spor. Třeba z něj vyjde alespoň něco dobrého, pokud se tedy pánové včas domluví na tom, kolik by se mělo nakonec ubrat. Zleva je to totiž ještě horší. Majitel pivovaru Bernard na billboardu s oranžovou mapkou výsledků voleb do krajských zastupitelstev píše: „Svět se zbláznil, držte se!“ Dobrá rada, zvlášť když recepty sociálnědemokratické party na řešení krize připomínají Hudbu z Marsu. Zvyšovat daňovou progresi a podobné nesmysly zkoušejí kromě Paroubka i Maďaři. Robina Hooda (zdanění energetických firem) už mají, teď uvažují o Tobinovi (daň z měnových operací). Držme jim palce.
