Za jediné inkasní místo utratí ministerstvo financí minimálně dvě miliardy korun, tvrdí první náměstek Ladislav Minčič
Výběr daní v České republice už brzy čeká revoluce. V rámci reformy veřejných financí totiž vláda chystá spustit projekt jediného místa, které by spravovalo platby daní, cel, sociálního a zdravotního pojištění. O projektu, který úředníci pracovně označují zkratkou JIM, ale také o budoucnosti daňového systému v Česku diskutovali čeští byznysmeni s vybranými experty na nedávné konferenci pořádané týdeníkem Euro v pražské restauraci Mlýnec.
Drahé Česko a Jim Beam
Konferenci zahájil první náměstek ministra financí Ladislav Minčič, který ve své prezentaci mimo jiných témat obhajoval projekt jediného inkasního místa. Výběr daní totiž v současné době vykonávají čtyři instituce a i díky tomu si Česká republika drží jedny z nejvyšších nákladů na výběr daní ze všech zemí OECD – zhruba 2,1 procenta z daňových výnosů. Výběr některých daní kromě toho stojí více, než vynášejí. Právě centrální inkasní místo by mělo přinést výraznou úsporu. Náklady projektu JIM Minčič odhaduje ve výši minimálně dvou miliard korun. „Náklady by se měly vrátit do tří let. Předpokládáme, že ve střednědobém horizontu dvou tří let by výnosy z daní a pojistného měly být vyšší o minimálně několik miliard korun. Nemohu říct, že to budou desítky miliard, přál bych si to, ale určitě to miliardy budou,“ konstatoval během své řeči Minčič. Spuštění projektu by mělo být rozděleno do dvou fází, zdůraznil. Nejprve půjde o sjednocení správy daní, sociálního pojistného, zdravotního pojistného a také ostatních kompetencí dnešních územních finančních orgánů. O rok až dva později by se pak mělo přidat převzetí správy spotřebních a energetických daní. Nad návrhem v současné době diskutují poslanci ve sněmovně. V souvislosti s označením projektu si musel Minčič vyslechnout i odlehčující dotaz moderátora akce Jakuba Železného, zda se zkratka JIM neujala především proto, že dříve měl ministr financí Miroslav Kalousek za velmi oblíbený alkoholický nápoj bourbon značky Jim Beam. „Je to zlá pomluva, zkratku vymyslel můj předchůdce Peter Chrenko,“odvětil náměstek.
Lepší než finančák
Zjednodušování daňového systému, o kterém mluvil ministerský náměstek Minčin, ostře zkritizoval současný ekonomický expert ČSSD a stínový ministr financí sociální demokracie Jan Mládek, který na konferenci rovněž vystoupil. Není prý totiž jasné, jak se budou řešit chyby v tomto systému, které mohou snadno nastat, neboť existuje řada nejasností. „Snadno se pak může stát, že tyto úspory nebudou v takovém rozsahu, jak je nám nadšeně sdělováno,“ uvedl Mládek, který tvrdí, že by ministerstvo financí mělo jít zcela jiným směrem. Například vyřešit spojení celní a finanční správy. Každý se řídí jiným zákonem, což je v praxi velký problém, upozorňuje Mládek. Dále by se mělo umožnit České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ) vybírat i zdravotní pojištění. „ČSSZ má lepší procento výběru než finanční úřady,“ konstatoval Mládek. Je to prý tím, že postihy jsou daleko tvrdší proti tomu, kdo neplatí sociální pojištění, než proti dotyčnému, který nezaplatí daně.
Jenže náměstek ministra financí Ladislav Minčič si Mládkovu kritiku nenechal líbit „Když srovnáme efektivitu výběru daně z příjmu ze závislé činnosti, tedy tu daň, kterou platí zaměstnavatelé společně s pojistným, tam je na tom ČSSZ sice hůře, ale jen nepatrně,“ tvrdí Minčič a upozorňuje, že je nezbytné dívat se na věc ještě dalším pohledem. „Za celou dobu jsem nezažil případ, že by při kontrole ze strany ČSSZ byl identifikován někdo, kdo měl a nezaplatil pojistné, a tudíž velmi pravděpodobně by tento subjekt měl platit i daň. Kontrol, které zjistily nezaplacenou daň, a tím upozornily na možnost, že dotyčný nezaplatil ani pojistné, je přitom celá řada,“ vysvětloval.
Efektivitu nemůžeme poměřovat tím, co bylo bezprostředně vybráno, a tudíž přiznáno, ale je třeba ji poměřovat k tomu, co mělo být přiznáno, dodal Minčin, který přesto souhlasí, že jediné inkasní místo má svá rizika. „Že tam jsou rizika a že může dojít k nějakým jiným než očekávaným výsledkům, to se stane u každého projektu,“ řekl.
Kritická místa ilustroval na příkladu z praxe. Pokud někdo investuje stamiliony či miliardy a návratnost odhadne na pět až deset procent, a pak je to nakonec jen šest procent, pořád je to úspěch. „Jenže na úrovni státu je to špatné, protože vybírat o dvě procenta méně daní, to jsou desítky až stovky miliardy,“ dodal.
Daňová utopie
Během diskuse byla rovněž zmíněna řada „kontroverzních“ témat z oblasti daní. Jde například o poslední iniciativu Německa a Francie, které chtějí zavést společný základ daně. „Domnívám se, že je to totální utopie,“ řekl nekompromisně Jan Čapek, partner společnosti Ernst & Young. Ukazuje například, jak zdlouhavá byla harmonizace daně z přidané hodnoty, což je daň, která nevychází z účetnictví ani z konkrétních právních národních řádů. Navíc tato úprava byla nutná, aby vůbec mohl fungovat trh, a stejně se harmonizace vlekla. „Představa, že Francie a Německo, jejichž daňové zákony mají stovky stránek v jiných jazycích, se dokážou dohodnout na společných pravidlech, je tudíž zcela utopická. Budeme to se zájmem sledovat a klienty trápit a připravovat je na to, ale přijde mi to zcela nerealistické,“ tvrdí Čapek.
Společný základ daně by ale byl špatným krokem, pokračoval. „Daně by se pak stanovovaly na jiné úrovni, než na které jsou voleni ti, kteří by je stanovovat měli. Nemyslím si ovšem, že by během příštích několika let hrozil společný základ daně z příjmu fyzických osob,“ domnívá se Čapek.
Majetkové přiznání? Nesmysl
Podobně nekompromisně se partner společnosti Ernst & Young vyjadřoval i ke konceptu majetkového přiznání, o kterém se rovněž uvažuje. „Jde o nesmyslný koncept, protože do majetkového přiznání se uvádí majetek, který už je někde evidován. Daňová správa má už dnes neuvěřitelně rozsáhlé pravomoci. Například správce daně se dostane lidem na účet mnohem snadněji než orgány činné v trestním řízení,“ tvrdí. Stejně tak správcům daně nic nebrání nahlížet do katastru nemovitostí. „Představa, že někomu zpětně řekneme, pokud si neschoval všechny potvrzení o příjmech pět let zpátky, tak ho dodaníme 76 procenty, mi připadá zcela nesmyslná,“ říká Čapek. Mnohem důležitější je prý přesvědčit současné, ale i budoucí daňové poplatníky o tom, že systém má alespoň minimální stabilitu. Majetková přiznání zavedlo například Slovensko, jenže tam to skončilo fiaskem, neboť je lidé sice vyplnili, jenže pak se někde tyto formuláře skladovaly a nedělo se vůbec nic. „Ať se přijme jakýkoli zákon, tak ta druhá strana, která zrovna neovládá poslaneckou sněmovnu, řekne, že až budou vládnout oni, tak se to změní. Tím dokážou negovat sebelepší nápad, protože při ekonomickém uvažování berete v úvahu horizont delší než dvanáct měsíců. Parametricky bychom konkurovat mohli, ale nikdo nám nevěří, že se ty parametry nezmění,“ zdůraznil na závěr své řeči Čapek.
