Editační povinnostSoučástí vládní reformy veřejných financí je i rozšíření takzvané editační povinnosti. Změnit se mají i některá procesní pravidla. Podnikatelům to však nestačí.
Editační povinnost Součástí vládní reformy veřejných financí je i rozšíření takzvané editační povinnosti. Změnit se mají i některá procesní pravidla. Podnikatelům to však nestačí.
Nepřehledné, nejasné a neustále se měnící daňové zákony dělají velké problémy nejen podnikatelům, ale už také daňovým poradcům nebo řadovým zaměstnancům finančních úřadů. Ideálním řešením by samozřejmě byl vznik jednoduchých, srozumitelných a pokud možno stabilních zákonů. Než se ale takový sen splní, je nutné se orientovat v současném stavu. Proto podnikatelé už několik let volají po takzvané editační povinnosti – tedy povinnosti finančního úřadu podat poplatníkům závazný výklad konkrétních předpisů.
Za vlády sociální demokracie vyslyšelo ministerstvo financí volání podnikatelů jen nepatrně. O závazné posouzení může poplatník požádat zatím pouze ohledně uplatňování daňové ztráty jakožto položky odčitatelné od základu daně. Od 1. ledna 2006 se možnost „rozšířila“ o otázky související s oblastí aplikace cen obvyklých v oblasti daně z příjmů (jedná se o takzvané převodní ceny – tedy oblast týkající se především holdingů a akciových společností). Ve druhém případě si finanční úřad účtuje za odpověď 50 tisíc korun.
Čtyři plus jeden
Volání podnikatelů po všeobecné editační povinnosti (tedy takové, která není omezena jen na několik málo ustanovení zákona) vloni podpořil i tehdy stínový ministr financí Vlastimil Tlustý. Jenže během krátkého působení v jednobarevné vládě ODS toho pak moc nestihl. Příprava nového daňového řádu – včetně úpravy editační povinnosti – navíc zůstala v kompetenci náměstkyně ministra Dany Trezziové, která „přežila“ jak konec vlády ČSSD, tak nástup Miroslava Kalouska (KDU-ČSL) do vedení rezortu.
Trezziová je přitom známá svým odporem k zásadnímu rozšiřování editační povinnosti, a to i přes výslovný požadavek vlády. Podle informací Profitu právě spory o podobě a rozsahu této povinnosti vedl náměstkyni k tomu, že předminulý týden oznámila odchod z funkce. Pro všeobecnou editační povinnost jsou totiž nejen podnikatelské svazy nebo ODS, ale také ministr Kalousek. Návrh nového daňového řádu z dílny Dany Trezziové vzbudil takovou kritiku, že jej ministerstvo vrátilo z vnějšího připomínkového řízení k zásadnímu přepracování. V současnosti vůbec není jisté, zda a kdy začne nový daňový řád platit – neoficiální informace hovoří o mnoha dalších měsících a možná i letech příprav.
Na základě už schválené vládní reformy tak zatím dojde od ledna 2008 k rozšíření závazného posouzení „jen“ o další čtyři okruhy v rámci zákona o daních z příjmů a k posouzení sazby v rámci zákona o dani z přidané hodnoty (konkrétní případy uvádíme v rámečku na straně 44). Zatímco o záležitostech týkajících se daně z příjmů bude rozhodovat příslušný finanční úřad, o žádostech ohledně DPH má rozhodovat ministerstvo financí.
Bez odvolání
Vedle rozšíření editační povinnosti přináší schválená novela zákona o správě daní a poplatků i změnu některých procesních pravidel. Mimo jiné už nebude možné se proti rozhodnutí o závazném posouzení odvolat. Podle ministerstva financí je to „v zájmu rychlosti a efektivnosti výkonu agendy“.
S touto změnou zásadně nesouhlasí prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek. „Závazným posouzením se poplatník snaží předcházet nejasnostem, které by mohly vzniknout při daňové kontrole. Pokud se ale nemůže odvolat, pak se bude proti případně nesprávnému rozhodnutí jen těžko bránit. A než by riskoval, že se ocitne v takové situaci, raději vyčká na případnou daňovou kontrolu, proti jejímž závěrům se odvolat může,“ obává se. Tím ovšem poplatník riskuje nejenom doměření daně, ale i penále či úroků, protože daňová kontrola může do firmy přijít až několik let poté, co daňový problém nastal.
Pro všechny kraje jednotně
Podnikatele ale jistě potěší novinka, podle níž bude závazné posouzení vydané jedním správcem daně účinné i pro finanční úřady v jiném regionu. V České republice totiž existuje osm oblastních finančních ředitelství, pod která spadají jednotlivé finanční úřady. Ty by měly postupovat při daňových řízeních zcela shodně. V praxi tak tomu často není. „Laicky řečeno – co platí v Aši, nemusí platit v Ostravě,“ vysvětluje prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek. Z reakcí čtenářů Profitu je vidět, že protichůdných rozhodnutí v téže věci se lze dočkat dokonce i od různých úředníků stejného finančního úřadu.
Nově tedy bude rozhodnutí o závazném posouzení účinné vůči každému správci daně, který rozhoduje o daňové povinnosti konkrétního poplatníka. Pokud vydá finanční úřad v jednom obvodě závazné rozhodnutí, je povinno se jím řídit i finanční ředitelství jinde, kam podnikatel přesídlil. Samozřejmě ale jen za podmínky, že v době rozhodování o daňové povinnosti je skutečný stav věci totožný s údaji, na jejichž základě bylo závazné posouzení vydáno. „Novinka reaguje na skutečnost, že správce daně vydávající rozhodnutí nemusí být vždy identický se správcem daně, který bude toto rozhodnutí při stanovení daně respektovat,“ vysvětluje odcházející náměstkyně Trezziová.
To ovšem neplatí absolutně. Pokud se ukáže, že předchozí rozhodnutí o závazném posouzení bylo vydáno na základě nepřesných, neúplných nebo nepravdivých údajů poplatníka, nebude moci toto rozhodnutí použít. V zájmu urychlení celého procesu nebude muset finanční úřad kvůli tomu přijímat nové usnesení – neplatnost předchozího závazného posouzení je dána přímo ze zákona.
Deset tisíc za žádost si můžete odečíst z daní
Potvrdila se také dřívější neoficiální informace, kterou Profit přinesl jako první už letos v květnu: Za každé rozhodnutí o závazném posouzení bude muset poplatník zaplatit 10 tisíc korun. Částka je přitom splatná už při podání žádosti, tedy nikoliv až po obdržení odpovědi.
Na druhou stranu příjemnou změnou je snížení dosavadního poplatku při posuzování výše zmíněných převodních cen. Z padesáti tisíc klesne na deset tisíc, čímž dojde ke sjednocení všech poplatků. To ale současně znamená, že i v tomto případě bude nutné částku zaplatit už při podání žádosti, nikoliv až při vydání rozhodnutí jako dosud.
„Deset tisíc je pro drobného živnostníka naprosto nereálná cena,“ namítá šéf Sdružení podnikatelů a živnostníků Bedřich Danda. Chápe však, že poplatek by měl být určitou bariérou proti zahlcení úřadů malichernými žádostmi ohledně případů v hodnotě několika stokorun. „Navrhovali jsme poloviční částku, tedy pět tisíc,“ upřesňuje. Zároveň věří, že po roční zkušenosti a vyhodnocení frekvence dotazů bude poplatek snížen.
Ministr Kalousek chce zpoplatnit také všeobecnou editační povinnost, bude-li někdy zavedena. I zde ministerstvo zvažuje částku 10 tisíc korun. Bedřich Danda nebo Jaromír Drábek nicméně prosazují, aby poplatek závisel na sumě, která je předmětem dotazu, a na složitosti odpovědi.
Řada podnikatelů a politiků ale placení za editační povinnost zcela odmítá. Daňové zákony by podle nich měly být jasné a srozumitelné. A pokud nejsou, musí dodatečné náklady za jejich vysvětlování nést viník, tedy stát. „Jsem zcela proti tomu, aby byly zpoplatněny ty dota
zy, které vycházejí z nejasností a dvojznačností v zákoně,“ říká například poslanec Michal Doktor (ODS). Dobrou zprávou je alespoň to, že poplatek si může podnikatel odečíst z daní.
Maximálně na tři roky
Od ledna 2008 dojde také k mírnému upřesnění ohledně doby, po kterou lze rozhodnutí o závazném posouzení uplatnit. I nadále však v zásadě platí, že rozhodnutí pozbývá účinnosti uplynutím tří let ode dne nabytí právní moci. „Úřad zruší závazné posouzení také tehdy, pokud bylo vydáno na základě nepřesných, neúplných nebo nepravdivých údajů daňového subjektu,“ říká Trezziová. O zrušení může požádat i sám poplatník, oznámí-li změnu výchozích podmínek. Zároveň však může požádat o vydání nového rozhodnutí zahrnující stejný časový a věcný rozsah.
Jinak už schválená novela neobsahuje žádné další speciální lhůty. Tedy ani pro poplatníka (do kdy musí žádost o závazné posouzení podat), ani pro finanční orgán (do kdy musí rozhodnutí vydat). „Poplatník obecně může žádost o rozhodnutí o závazném posouzení podat kdykoliv po shromáždění potřebných údajů. Při případné nečinnosti úřadu může žadatel využít ustanovení o nečinnosti upravená v zákoně o správě daní a poplatků,“ upřesňuje Trezziová. Přitom stanovení jasných lhůt by uvítal například šéf komory Drábek.
Novela neobsahuje ani speciální úpravu procesního postupu při vyřizování žádostí – i v tomto případě se tedy použijí obecná ustanovení zákona o správě daní a poplatků. Podrobnosti má podle Trezziové stanovit metodický pokyn ministerstva financí. Finanční orgán může poplatníka také vyzvat, aby předložil další údaje vztahující se k obsahu žádosti.
Lepší jedno kolečko salámu než žádné
Zástupci podnikatelů sice rozšíření editační povinnosti vítají, ale považují je za nedostatečné. „Už mnoho let se snažíme prosadit všeobecnou editační povinnost. V obecné poloze jsme pro ni získali i přísliby řady vládních představitelů,“ připomíná ředitel sekce ekonomiky a účetnictví Svazu průmyslu a dopravy Tomáš Barták. „Ministerstvo financí se ale opakovaně snaží pouze manévrovat a připouští možnost závazného výkladu vybraných okruhů jen u několika málo dalších paragrafů,“ dodává.
Obdobně vidí situaci i Hospodářská komora. „Těší nás, že je rozšiřován počet bodů, kterých se editační povinnost týká. Nicméně rozšiřování by mělo být rychlejší. Ideální by byla všeobecná editační povinnost. Poplatník by měl dostat odpověď na libovolný daňový problém, který bude řešit,“ říká prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek.
Šéf komory zároveň upozorňuje na jistou nesmyslnost pozitivního výčtu bodů, u nichž lze o závazné posouzení požádat. „Pokud už ministerstvo financí ví o nějaké nejasnosti v platné právní úpravě, mělo by ji řešit předložením novely, která by situaci napravila. Editační povinnost by se přece měla týkat naopak těch nejasností, na něž při své činnosti teprve narazí sám podnikatel,“ upozorňuje.
Shodný názor má také poslanec Vlastimil Tlustý (ODS). „Díky takové novele by přijaté řešení mělo oporu v zákoně, a nebyla by to pouhá dohoda mezi ministerstvem a poplatníkem. Každý rok projednáváme ve sněmovně několik novel daňových zákonů, tak by nebyl problém projednat i návrhy týkající se výkladových nejasností,“ konstatuje Tlustý. Jako jeden z největších zastánců všeobecné editační povinnosti není pomalým postupem změn nadšen. „Je to jakási salámová metoda, která pochopitelně nemůže podnikatele uspokojit. Na druhou stranu – lepší jedno kolečko salámu než žádné,“ říká rezignovaně.
Trezziová to vzdala
Zavedení všeobecné editační povinnosti očekávali podnikatelé v návrhu nového daňového řádu, který má nahradit dosavadní zákon o správě daní a poplatků. Návrh vzniká na ministerstvu financí již několik let. Kdy však doputuje alespoň do sněmovny, je stále otázkou. Dokument, o němž jsme podrobně psali v Profitu 11/2007, se totiž vrátil zpět z vnějšího připomínkového řízení do stadia příprav. Předminulý týden se ohledně návrhu uskutečnila pracovní schůzka na ministerstvu financí. Podle informací Profitu se na ní místo dolaďování detailů řešily zcela zásadní otázky. Tři dny poté oznámila náměstkyně Trezziová rezignaci.
Návrh nového daňového řádu, připravený právě pod jejím vedením, totiž se všeobecnou editační povinností nepočítá. Podle Trezziové by okruhy pro závazné posouzení měly být i nadále rozšiřovány postupně a omezeny jen na konkrétně vyjmenované případy. „Jednak se nejedná o obvyklou záležitost v ostatních zemích, jednak hrozí zahlcenost finančních úřadů podobně jako v Polsku,“ vysvětluje náměstkyně svůj negativní postoj.
„Jde o byrokratický bojkot požadavku podnikatelů na účinnou pomoc finančních orgánů při řešení nejasných daňových otázek. Ne všechny situace jsou nepřehlednými a komplikovanými zákony řešeny jednoznačně. Přitom poplatníci mají nárok na všechna opatření, která zvyšují právní jistotu jejich chování,“ říká k tomu Tomáš Barták ze Svazu průmyslu a dopravy.
Trezziové je vyčítán také poněkud pohrdavý postoj k předchozím rozhodnutím Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Přestože se soudy několikrát postavily na stranu poplatníků, finanční úřady v pozdějších analogických sporech opět rozhodovaly v rozporu s „doporučením“ justice. Také při návrhu nového daňového řádu se ministerstvo podle Trezziové řídilo soudními rozhodnutími jen tehdy, pokud „nebyly v rozporu s obecnými zásadami daňového řízení“.
Na druhou stranu právě soudci a právníci obecně nepovažují všeobecnou editační povinnost za ideální nebo spásné řešení. Upozorňují hlavně na možné problémy s přesným popisem konkrétní situace, pro niž je závazné posouzení vydáno, a na následné drobné posuny v době mezi posouzením a jeho aplikací.
Náměstkyně také dlouhodobě prosazovala, aby daňový řád zůstal samostatnou právní normou. Tedy zjednodušeně řečeno, aby se jednání s finančními orgány řídila jinými pravidly než jednání s ostatními úřady. Naopak zástupci podnikatelů prosazují co nejjednotnější úpravu – tedy větší provázanost daňového řízení s nedávno přijatým novým správním řádem, připravovaným zákonem o kontrole či rovněž připravovaným občanským soudním řádem. „Daňové řízení má svá specifika, která se vymykají běžným správním postupům i soudním judikátům,“ argumentovala Trezziová. Její kritici naopak zdůrazňovali, že daňové řízení se musí řídit stejnými procesními postupy a zásadami jako jakékoli správní řízení, například ohledně dokazování, lhůt, možností odvolání a podobně. A že ministerstvo financí musí, stejně jako ostatní úřady, respektovat rozhodnutí soudů.
Okruhy, na něž se vztahuje editační povinnost
Dosavadní stav:
- * uplatňování daňové ztráty (§ 38 na zákona o daních z příjmů) aplikace
cen v obvyklých v oblasti daně z příjmů – takzvané převodní ceny (§ 38 nc zákona o daních z příjmů) uplatňování daňové ztráty (§ 38 na zákona o daních z příjmů) Rozšíření od 1. ledna 2008:**
způsob rozdělení výdajů (nákladů), které nelze přiřadit pouze ke zdanitelným příjmům poměr výdajů (nákladů) spojených s provozem nemovitosti používané z části k podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti anebo k pronájmu a zčásti k soukromým účelům, které lze uplatnit jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů skutečnost, zda je zásah do majetku technickým zhodnocením skutečnost, zda se jedná o výdaje (náklady) vynaložené při realizaci projektů výzkumu a vývoje závazné posouzení správnosti zařazení zdanitelného plnění z hlediska sazby daně z přidané hodnoty
