Klienti pojišťoven se musejí rozhodnout, zda budou i nadále uplatňovat daňové výhody související s životním pojištěním, nebo používat pojištění jako „spořicí účet“
Tak dlouho zaměstnavatelé posílají zaměstnancům část mzdy prostřednictvím životního pojištění, až to někdo zatrhne. Tak nějak by se daly charakterizovat důvody změny pravidel pro daňové zvýhodnění pojistného na životní pojištění a příspěvků zaměstnavatele, kterou schvaluje Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky v rámci novely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Pro klienty pojišťoven to znamená, že se budou muset rozhodnout, jestli budou chtít nadále uplatňovat daňové výhody související s životním pojištěním, nebo používat pojištění jako „spořicí účet“.
Toto rozhodnutí bude v podstatě nevratné.
Navíc, pokud by později došlo k porušení podmínek pro daňové zvýhodnění (třeba výběrem libovolné částky), ztrácí takový klient navždy možnost ho pro danou smlouvu využívat, bude muset dodanit realizované daňové odpočty a zdanit případné příspěvky zaměstnavatele. Tolik ve stručnosti fakta.
KAŽDÝ DRUHÝ KLIENT Tyto změny zasáhnou asi polovinu klientů pojišťoven, kteří mají platnou smlouvu na životní pojištění. Zhruba tolik jich totiž využívá daňové odpočty za zaplacené pojistné nebo dostává příspěvky zaměstnavatele. Přitom právě úspora na daních byla obvyklým argumentem při sjednávání pojištění. Zpravidla proto, aby se tím vylepšilo zhodnocení vložených prostředků. Někdy dost podstatně.
Jenže „prodávat“ jako výhodu jakoukoli státní podporu u takto dlouhodobého produktu je vůči klientovi poměrně nekorektní.
Nejsme ostatně poprvé svědky toho, že se priority a podmínky státní podpory v různých oblastech mění jako aprílové počasí.
Dalším oblíbeným prodejním argumentem byla také „možnost kdykoli si část peněz z pojištění vybrat“. Teď se bude muset klient rozhodnout, jestli si nechá jedno (daňové zvýhodnění), nebo druhé (možnost výběrů).
Určitě řadu z nich napadne, že takový produkt pro ně nemá žádný smysl a že nejlepší by bylo si peníze vybrat, dokud to jde. A těm, které to nenapadne, to možná nějaký „dobrák“ poradí.
Co by ale měl člověk stojící před takovým rozhodnutím vlastně udělat? Nebo spíše co by udělat neměl? V žádném případě by neměl unáhleně stávající pojištění rušit a prostředky vybírat. I podle stávajících pravidel by totiž musel dodanit všechny uplatněné odpočty od základu daně. Takže tudy cesta nejspíš nevede.
NENECHAT SE ZMANIPULOVAT Co si ale má počít někdo, kdo si chce zachovat daňové zvýhodnění a zároveň mít přístup k naspořeným prostředkům? Ponechat původní pojištění tak, jak je, a sjednat si vedle toho nové, které bude podmínky pro daňové zvýhodnění splňovat. Toto řešení je vhodné hlavně pro toho, komu přispívá i zaměstnavatel. Zároveň je to i výzva pro pojišťovny, aby vyšly svým klientům vstříc a umožnily jim sjednat toto daňově zvýhodněné pojištění velmi levně. Teprve pak to totiž začne být pro ně opravdu zajímavá varianta.
Jako obvykle se při každé změně zákona vyrojí celá řada takyzprostředkovatelů, kteří budou chtít využít situace a manipulovat klienty k tzv. přetáčení smluv. Budou se ohánět „poslední možností“ uzavřít smlouvu za „starých podmínek“ a zamlčovat fakt, že je to celé úplně jinak. Kvůli malé informovanosti veřejnosti budou nejspíš poměrně úspěšní, a tak zase někdo přijde o peníze. Nepůjde totiž určitě o žádný „levný“ produkt jako v předchozím případě.
Co doporučit na závěr? Všem, kteří se budou muset rozhodovat, zachovat rozvahu a nenechat sebou manipulovat. Rozhodně nepřijímat žádné závěry pod tlakem někoho, kdo se ohání „výhodnými nabídkami“ a „posledními šancemi“ a prezentuje grafy rostoucí tak prudce, že se jejich konec pomalu ani nevejde na papír.
Času na rozhodování má každý docela dost. Takže doporučuji chladnou hlavu a užívat si letošního nádherného podzimu.
Prodávat jako výhodu jakoukoli státní podporu u tak dlouhodobého produktu jako životní pojištění je vůči klientovi nekorektní.
O autorovi| KATEŘINA LHOTSKÁ, odbornice propoji ovací sektor spole nosti EY
