Politici a podnikatelé mají důvod ke spokojenosti
Oblíbenou formou dluhového financování veřejných zakázek by se mohlo stát Public Private Partnership (PPP). Potvrzuje to stále větší množství projektů, kde je tento způsob prosazován (dálnice D47 nebo rychlodráha z letiště Ruzyně do Prahy). Proč je však PPP stále populárnější? Protože obě přítomné strany, které kontrakt podepisují, jsou spokojeny. Jedna strana jsou podnikatelé a druhá politici. Bohužel ten, kdo na projekty PPP nakonec doplatí, není u jednání přítomen - daňoví poplatníci.
Dva způsoby.
V zásadě existují dva způsoby dluhového financování veřejných zakázek pro soukromý sektor. Ten klasický je formou emitovaných dluhopisů, z jejichž výnosu se zakázka financuje a zadává soukromému podnikateli, který ji provádí. Náklad státu je úrok ve formě placených kuponů. Úroková sazba z dluhopisů je na trhu vnímána jako základní bezriziková, čemuž odpovídá i nízký výnos, jinými slovy pro stát nízké náklady.
Druhá možnost dluhového financování je založení PPP. V tom případě je předem dohodnuto, že soukromý investor zakázku provede, což je shodné s klasickou formou financování, ale stát ji později platí ve formě pravidelných splátek. V těchto splátkách je zahrnuta jak hodnota investice, tak úrok jako výnos podnikatele. Můžou být náklady na PPP menší než na dluhopisy? Samozřejmě nikoli. Podnikatel se standardně rozhoduje, zda investovat do státních dluhopisů, nebo jinam. Je logické, že výnosnost dluhopisů bude pro něj minimem a investování kamkoli jinam bude spojovat s požadavkem na vyšší výnosnost. Alternativní investice musí mít vždy vyšší výnosnost než bezrizikové státní dluhopisy, jinak by nemělo smysl ji realizovat. Náklady spojené s PPP musí být logicky vyšší než náklady s financováním pomocí dluhopisů.
Prostor pro korupci.
Uzavřením PPP se nezvyšuje v daném roce deficit rozpočtu. Závazek se přesouvá na pozdější období, kdy nastane splatnost jednotlivých splátek. Rozpočet na první pohled vypadá „pěkně“ a politik není obviňován z vytváření deficitů. Má navíc časově omezený mandát a naprostá většina budoucích splátek se ho již nebude týkat, a tudíž jejich výše je pro něj nezajímavá.
Další problémem PPP je otevírání prostoru pro korupci. Při dluhopisovém financování je jediná ovlivnitelná proměnná výše investice, kterou je navíc dostatečně transparentním výběrovým řízením možno zjistit. Výše nákladu ve formě kuponů, je v zásadě dána rovnováhou na finančním trhu. U PPP přibývá další ovlivnitelná proměnná a to výše úroku, vyplývající z výše splátky, která je dána pouze dohodou mezi politikem a podnikatelem. Případná korupce je samozřejmě velmi špatně kontrolovatelná a prokazatelná.
Zaplaťme vše z daní.
Je až neuvěřitelné, s jakou drzostí podnikatelé a politici PPP prosazují. Politici se před daňovými poplatníky tváří, jako by o nic nešlo, nebo dokonce vytvářejí dojem, že to je výhodná možnost financování veřejných zakázek. Závěrem je nutné doplnit, že veřejné zakázky je nejvýhodněji možné financovat i nedluhově, tedy z daní. Jediné rozumné řešení je PPP zcela zakázat bez ohledu na to, zda se v jiných zemích používá, nebo ne. Jinak bude docházet ke zbytečnému plýtvání s veřejnými zdroji a rozšiřování korupčního prostředí.
