Prezident Medveděv ví, jak lobovat za Temelín. Rozdal Čechům dárky za miliardy
Do Vánoc sice zbývají ještě necelé dva týdny, ale na Pražském hradě už Ježíšek naděloval minulý čtvrtek. Přesněji řečeno tu proběhla předčasná oslava jolky. Ruský prezident Dmitrij Medveděv s sebou na Hrad přivezl hned čtrnáct smluv, z nichž polovinu nechal podepsat v přímém přenosu. Hemžilo se to v něm potřásáním rukou a výměnami kožených desek s dokumenty. České firmy dostaly mimo jiné šanci dostavět železnici na Urale, obchodovat s ruským jaderným palivem nebo opravovat ruské vrtulníky.
Pro Medveděva, který byl sice oholen a v modré kravatě, ale přesto připomínal spíše Dědu Mráze rozdávajícího dary, jsou kontrakty pro Čechy pověstné dvě mouchy zabité jednou ranou. Rusko totiž svou ekonomiku potřebuje modernizovat, a pokud Kreml přesune část státních peněz na západ, jen tím získá. O to víc, že si tím zajistí přízeň diplomatů a politiků, kteří budou spolurozhodovat o tom, kdo dostaví třetí a čtvrtý blok Temelína. O peníze tu jde až v poslední řadě – nějakých sedm miliard eur není v horizontu deseti let pro Rosatom žádnou velkou sumou. Úspěšně rozjetý projekt v členské zemi EU má mnohem vyšší hodnotu než prostavěné miliardy. A Medveděv sám dobře ví, jak perfektně zalobbovat, aby ruské zájmy ochránil.
Vzrůstem nevelký politik ovládá metody, jak se zviditelnit, aniž by si musel na tiskové konferenci pod sebe dávat vyšší stupínek. Medveděvova nadílka na Hradě působí jako bombastická televizní reklama, zatímco francouzská a americká jaderná konkurence se podobá nesmělým studentům rozdávajícím letáky v metru.
Přitom nelze říct, že by na to Areva nebo Westinghouse, hlavní konkurenti Rosatomu, šly vyloženě špatně. Američané vyslali do boje za Temelín zkušeného šedesátníka, který ve firmě začal pracovat v době, kdy jeho současný pražský kolega z Arevy nebyl ještě ani na světě. Problémem nejsou ani argumenty. Westinghouse je součástí japonské Toshiby a na jeho technologiích běží polovina všech jaderných elektráren na světě – včetně Temelína. A Francouzi zase mohou donekonečna připomínat, že plzeňské škodovce dohazují kšefty oni, ne její ruský majitel, který si kontrakty šetří pro jiné koně ze své stáje. Fotogenický Thomas Epron z Arevy i růžolící Američan Charles Werner se v Praze s reklamními agenturami v zádech snaží, seč to jde.
Žádná velká gesta od nich ale čekat nelze. A už vůbec ne od francouzských nebo amerických politiků. „Malý velký“ muž Nicolas Sarkozy, kterého je jinak plná Evropa, byl v Praze naposledy před třemi roky a s tehdejším premiérem Mirkem Topolánkem si moc do noty nepadli. A s Václavem Klausem už vůbec ne. Úřad vlády navíc „Sarka“ hostil v Kramářově vile vyzdobené výjevy z ruských bylin, což muselo francouzského prezidenta ještě utvrdit v přesvědčení, že je opravdu na Divokém východě. Premiér Petr Nečas byl za Barackem Obamou v Bílém domě koncem října, ale podle premiérových slov probírali téma Temelína všehovšudy celkem čtyři minuty. To Dmitrij Medveděv strávil minulý čtvrtek na Pražském hradě celý den ,a ještě si pochvaloval, jak si s Václavem Klausem pěkně popovídal rusky bez tlumočníků. Oba politici si špitali do ucha, smáli se, a když Klaus bez obalu označil ruskou nabídku na dostavbu Temelína jako nejlepší, musel ho o pár hodin později Nečas umravnit.
Ne že by si Klaus nebo Nečas v angličtině nepopovídali. Jenže Američané a Francouzi také doplácejí na národní stereotypy. Francouze vnímáme jako ne příliš důsledné a lehce namyšlené a průměrný Američan v našich očích o Česku ví asi tolik jako zmatení turisté v crazy komedii Jestliže je úterý, musíme být v Belgii. Ani ruská pověst není nejlepší – starší představu o okupantech překryl obrázek arogantního a hlučného zbohatlíka. Jenže ten také umí pustit nějakou tu korunu.
A o to jde především. Temelín je na dlouhou dobu jediným jaderným tendrem v celé EU. Kdo ho chce vyhrát, měl by rozdávat nějaké všimné v podobě recipročních obchodů pro české firmy. A vhodně ho načasovat. Nic není tak úlevné jako si těsně před Vánocemi odvážet z Hradu kontrakt, který v době krize eura dává vydělat na trhu, jenž je stále poněkud divoký a nevyzpytatelný, ale dokáže být i slovansky štědrý. Zvlášť když se za „biznis“ zaručí sám vládce Kremlu.
