Pražský soud umetl část cesty Andreje Babiše k převzetí společnosti Oleo Chemical. Její zakladatel dostal pět let za podvod
Předsedkyni senátu Městského soudu v Praze Kateřině Radkovské stačila k odsouzení složité kauzy, v níž šlo o údajný podvod při sjednávání stošedesátimilionové půjčky společnosti Oleo Chemical od firmy Ravak, pouhá dvě líčení. Zakladatel Olea Kamil Jirounek nakonec odešel od soudu s nepodmíněným pětiletým trestem za podvod, ale úvěrový. Za klasický by mu hrozil ještě vyšší. Jirounek se namístě odvolal.
Spor o půjčku z roku 2008 není jedinou zvláštní záležitostí kolem Olea. Lidi z firmy bude tatáž soudkyně za měsíc a půl soudit společně s lobbistou Ivem Rittigem za údajné tunelování společnosti v kauze dodávek bionafty pražskému dopravnímu podniku.
O libereckého výrobce bionafty, který vyrábí palivo ze zvířecího kafilátu a splňuje mnohem vyšší ekologické parametry, než kterých dosahují výrobci nafty z řepkového oleje, má přitom už nějaký čas zájem majitel řepkového impéria a ministr financí Andrej Babiš. Babiš to sice popírá, ale v květnu roku 2011 prokazatelně majitele firmy žádal o due diligence a odprodej společnosti Agrofertu.
Záruky bez záruky
Celý příběh je o tom, že čtyři majitelé Ravaku - Jindřich Vařeka starší, Jindřich Vařeka mladší, Jiří Kreysa a Patrik Kreysa - přes Kamila Jirounka půjčili Oleu Chemical v roce 2008 160 milionů korun na výstavbu linky kyselé esterifikace. Ta dnes vyrábí bionaftu z už zmiňovaného kafilátu. Jirounek ručil opcemi na 20 procent akcií Olea (každý z majitelů Ravaku měl po pěti procentech) a pozemky ve Škvorci. Podnikatele motivoval i materiálem
společnosti McKinsey, který Oleu věštil rozmach výroby. Hodnota firmy byla v té době vyčíslována na zhruba dvě miliardy korun. Majitelé Ravaku, kteří stíhání Jirounka sami iniciovali, u soudu namítli, že ale nechtěli akcie, ale splatit půjčku s úrokem 12 procent. Studii pracovníků McKinsey označili za podvrh a pozemky prý byly nadhodnocené na 200 milionů, když jejich reálná hodnota je bez změny územního plánu a zasíťování pouhých 7,5 milionu korun. Soud nakonec označil Jirounkovy záruky za úvěrový podvod a poslal jej za mříže. Přestože jen hodnota akcií převyšuje půjčku Ravaku.
Průběh soudu byl na české poměry nezvyklý.
Při středečních výsleších si svědci z Ravaku v některých tvrzeních protiřečili.
Jiří Kreysa odvolal svoje původní tvrzení, že akcie firmy přijali zápočtem za úvěr. Prý mu to později vysvětlili právníci. Svědectví přitom předčítal z papíru, což není u soudu zcela běžné. Podobný průběh měl i výslech Jindřicha Vařeky staršího. Ten nejprve požádal, zda by jej soud nemohl vyslechnout přednostně.
Osmaosmdesátiletý Vařeka si pak vsedě oživoval paměť taháky a postěžoval si, že je starý, že mu zemřela manželka, a tudíž je ve špatné kondici. (Vařekova manželka zesnula před rokem a senior a hlava celého Ravaku po své výpovědi ještě tři hodiny seděl na lavici před soudní síní.) Patrik Kreysa poté dokonce potvrdil části obhajoby. Soud pak velmi překvapil poslední z majitelů Ravaku, Jindřich Vařeka mladší, mimochodem příbramský starosta za ANO. Odmítl vypovídat s tím, že by si mohl přivodit stíhání. Když se jej soudkyně dotazovala, řekl jen, že dostal jisté písemnosti, které naznačují jeho stíhání pro křivé svědectví. Přes toto prohlášení se jej dál neptala a jeho výslech ukončila.
Všeobecné překvapení
Jak obžaloba, tak obhajoba navrhly ještě výslech pěti svědků. Dva byli přitom pro Jirounka a jeho obhajobu klíčoví: spoluzakladatel Olea Michal Urbánek a provozní ředitel firmy Radomír Kučera. Soudkyně však návrhům nevyhověla a překvapenou obžalobu i obhajobu vyzvala k závěrečným řečem. Advokát Kamila Jirounka Eduard Bruna následně soudkyni několikrát upozornil, že jeho klienta krátí na ústavních právech a její kroky odporují hned několika judikátům Ústavního i Nejvyššího soudu. Soudkyně oznámila čtvrteční vynesení verdiktu a Bruna už v tu chvíli předpovídal odsouzení. Výše zmíněných pět let nepodmíněně to potvrdilo.
Celý proces, jeho rychlost, ale i nevyslechnutí důležitých svědků zanechávají silnou pachuť. Před soudem navíc nezazněly některé pozoruhodné souvislosti. Podstatná část půjčky nedoputovala do Olea z Ravaku, ale od švýcarské společnosti Lia Investment z Hünenbergu se skrytými vlastníky. Majitelé Ravaku delší čas úzce spolupracovali s jejím administrátorem Willim Sigristem. Nečitelná společnost skončila vloni v likvidaci. Jindřich Vařeka starší se aktivně stýká s Andrejem Babišem. Jiří Kreysa udržuje zase dobré vztahy s vysokým důstojníkem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, jehož lidé případ vyšetřují.
Případ Oleo rozsudkem soudkyně Radkovské samozřejmě neskončil. Pouze se přesouvá před odvolací Vrchní soud v Praze, který může všechno zvrátit. Oleo tak stále ještě může Babišovi proklouznout mezi prsty.
O autorovi| Jan Hrbáček, hrbacek@mf.cz
