DARY NERADNO PŘIJÍMATI

Nedostatek soudnosti podtrhl premiéra Dolního Saska

Poválečný seznam šedesáti německých zemských ministerských předsedů, kteří předčasně opustili post, je bohatší o další jméno. Gerhard Glogowski (SPD), nástupce kancléře Gerharda Schrödera v úřadě dolnosaského ministerského předsedy, neustál tlak médií i politiků a rezignoval tváří v tvář podezření, že si dopřával nepřípustné osobní výhody. „Chci ochránit zemi, rodinu, přátele a stranu,“ odůvodnil své rozhodnutí Glogowski.

Šestapadesátiletý politik má za sebou pestrou komunální kariéru. V roce 1978 se stal poslancem dolnosaského zemského sněmu, o třináct let později vstoupil do zdejší vlády jako ministr vnitra. Dlouhé roky byl starostou Braunschweigu. Ještě aktivnější byl ekonomicky: Dolní Sasko zastupoval v dozorčích radách Volkswagenu, Nordeutschen Landesbank, společnosti Expo a energetického dodavatele PreusseElektra. V Braunschweigu mu patří křeslo v městské radě a dozoruje městskou dopravu a zásobování. Místo má i v čele zdejší důlní společnosti.

Chtěl příliš mnoho.

Byla to nejspíš touha po moci a tvrdošíjné setrvávání ve všech funkcích, které zlomily „lvovi z Braunschweigu“ vaz. Dvacátého listopadu vyrukoval Welt am Sonntag s informací, že letošní svatbu Glogowského hradili sponzoři. Občerstvení prý dodaly gratis dva místní pivovary a pražírna kávy, líbánky platila cestovní agentura TUI. Osm tisíc marek za výlet zaplatil Glogowski až poté, co se zpráva dostala do oběhu. Zemský šéf CSU Christian Wulff žádal okamžité vysvětlení, na návrh šéfky frakce zelených v zemském sněmu Rebeccy Harmsové byl ustaven zvláštní vyšetřovací výbor. Na obranu Glogowského vystoupil s tvrzením o zaplacených účtech mluvčí kabinetu Jürgen Koehrt. Reakce opozice i TUI by shodná: Koehrt mlží a lže.

Byty a peníze.

Kritika si vzala na mušku i premiérovy byty v Hannoveru a Braunschweigu. Hannoverské vládní sídlo, jež bylo podle Glogowského požadavků v létě přestavěno, užíval nový obyvatel jen sporadicky, nájemné 850 marek začal platit začátkem listopadu, jak informoval Hannoversche Allgemeine Zeitung. Obvinění tisku, že na koupi svého bytu v Braunschweigu přispěly Deutsche Druck und Verlags, SPD striktně popírá.

„Každé tvrzení tohoto druhu je špatné,“ řekla Spiegelu pokladní Inge Wettig-Danielmaier. A do třetice šlo o peníze. Ve známost vešlo, že Glogowski neodvedl do dolnosaské kasy příjem 97 500 marek za členství v dozorčí radě VW - zákon stanoví, že úředník zastupující zájmy země v jakémkoli úřadu musí takto naložit s příjmy vyššími než 10 800 marek. „Presumpce neviny, jež platí pro všechny občany, se zjevně nevztahuje na politiky,“ usoudil příliš pozdě Glogowski.

Procitnutí ze sna.

Kde to vlastně žijeme, ptá se německý tisk. V banánové zemi, nebo spolkové republice? V područí mafie, či v právním státě? Špičky CDU tají existenci černých kont, Glogowski jede na darovanou svatební cestu, bývalý státní sekretář Bodo Hombach si nárokuje pochybné slevy při stavbě vlastního domu, kolínský vrchní městský ředitel obchoduje se speciálními informacemi na burze. Černá série navíc pokračuje. Z nedovoleného přijímání cenných darů je podezřelý spolkový ministr dopravy Reinhardt Klimmt (SPD), šéfa financí Severního Porýní-Vestfálska Heinze Schleussera viní Focus, že strávil dovolenou na účet Westdeutschen Landesbank. Vyšetřovací výbor Glogowského aféry chce vzít do kleští i Schödera, a to kvůli vídeňskému Plesu v opeře v roce 1996.

Šéfové zemí v tísni

Prosinec 1990 - Lothar Späth a egejská plavba. Koncem prosince odhalila stanice Südwestfunk, že dlouholetý bádensko-württemberský premiér Lothar Späth (CDU) cestoval za peníze soukromé firmy po Egejském moři. Ve známost vešly i další sponzorované cesty. Späth odstoupil, nyní úspěšně šéfuje durynskou pobočku jenské optiky.

Červen 1992 - Klaus Wedemeier a levná energie. Šéf brémské vlády Klaus Wedemeier (SPD) čelil kritice za to, že v době úřadování v čele dozorčí rady brémských energetických závodů pobíral elektřinu za poloviční cenu. Aféru politicky přežil.

Červenec 1992 - Hans Eichel a služební vila. Hesenský rozhlas zveřejnil, že si ministerský předseda Hans Eichel (SPD) nechal přestavět služební vilu. Jeden a půl milionu marek, jenž nebyl v rozpočtu, zaplatila zemská kasa.

Únor 1993 - Max Streibl a amigos. Bavorského premiéra Maxe Streibla (CSU) usvědčila média ze sponzorovaného cestování. Ministr vnitra Edmund Stoiber a další politici přiznali, že využívali nabízené vozy automobilek. Aféra se táhla dlouho, v květnu Streibl odstoupil.

Únor 1996 - Gerhard Schröder a Ples v opeře. Tisk informoval, že dolnosasského premiéra Gerharda Schrödera (SPD) a jeho tehdejší ženu Hiltrud pozval na vídeňský Ples v opeře šéf Volkswagenu Ferdinad Piëch. Pronajatá lóže stála přes 24 tisíc marek. Doprava firemním letounem byla naúčtována Schröderovi, který byl v té době členem dozorčí rady koncernu. „Je směšné, že bych se zaprodal za vstupenku na ples,“ brání se nynější kancléř.

(iza)