Jak si zdejší bankovní domy, pokud jde o otázku digitalizace, vedou? V čem ve srovnání s těmi zahraničními vynikají, a kde mají naopak ještě rezervy? A co se díky oné digitalizaci vlastně změní pro koncového klienta? O tom všem se 48letý spoluzakladatel Finshapu rozpovídal v rozhovoru s redakcí Euro.cz.
Povězte mi na úvod, jak si podle vás Češi vedou v otázce investic. V minulosti měla většina spotřebitelů peníze, které nutně nepotřebovala, při nejlepším na spořicím účtu. Změnilo se to nějak – zvláštně s ohledem na současnou inflaci? Začali Češi skutečně více investovat? Tím spíš, když mají nyní na výběr i z několika vysloveně digitálních aplikací najednou…
Nemyslím si, že by se to nějak výrazně změnilo. Zájem o investice vznikl na straně Čechů ve skutečnosti už v době, kdy byly úrokové sazby téměř na nule. To proto, že spořicí účty nic nevynášely. Lidé tehdy – a bavíme se například o době covidu – měli více peněz, protože je neměli za co utrácet, a tak začali hledat nějaké investiční příležitosti. Problémem však je, že co se takzvaných retailových investic týče, ty zde byly jakýmsi tabu. Málokterá finanční instituce se jim nějak hlouběji věnovala, takže nabídka produktů byla velmi omezená. Samozřejmě existovaly různé fondy, jenže způsob, jak se k nim dostat, nebyl úplně jednoduchý. Bylo k tomu zapotřebí finančních poradců, v tom lepším případě, či jiných zprostředkovatelů. Odvětví zkrátka chyběla digitalizace. Dnes je to, pokud jde o onu digitalizaci, již o něco lepší, ale ve srovnání se zahraničím stále zaostáváme. Zejména tedy směrem dovnitř, pokud jde o interní bankovní systémy.
V zahraničí jsou lidé daleko více zvyklí využívat své volné finanční prostředky k investování, aby jim tyto peníze vydělávaly. To proto, že Evropská centrální banka má i nadále nastaveny úroky velmi nízko, takže lidé zkrátka investovat musejí. U nás se kvůli nedostatečné nabídce na trhu objevily některé kontroverzní produkty. Existovaly zde v hojné míře korporátní dluhopisy, které byly velmi rizikové a kvůli kterým přišla spousta lidí o spoustu peněz. Firmy lidem slibovaly desetiprocentní zhodnocení, což samozřejmě bylo od samého začátku zcela nereálné. Bohužel, o žádné protizákonné praktiky se nejednalo, neboť česká legislativa umožňuje, aby na trhu působily i firmy nabízející ,neregulované investice‘. A ty toho pochopitelně zneužívají.
Dnes jsou úrokové sazby podstatně výš než před dvěma lety. Když se ale podíváme na spořicí účty, tam už tak rychle nerostou. Banky se nechtějí zbavovat svých marží, a i když vám někde čtyři procenta nabídnou, je to například jen u vkladů do 250 tisíc korun. Pak začínají výnosy podstatně klesat. Proto je potřeba, aby se nabídka investičních příležitostí rozšířila. A aby se jednalo o digitalizované investice – aby je zkrátka lidé mohli používat stejně snadno jako například internetové bankovnictví. K tomu jsme se ale u nás v Česku ještě nedopracovali.
Několik investičních platforem se na našem trhu v minulých letech ale přeci jen uchytilo. Napadají mě například společnosti Portu či Fondee. Mohou právě tyto aplikace přinutit banky k tomu, aby s něčím podobným přišly ony samy?
Stoprocentně. Vždy platí, že konkurence má na chování bank zásadní vliv. Stalo se tak i v minulosti. Teprve až poté, co se zde objevily Revolut a jí podobné firmy, začaly banky mohutně investovat do digitalizace, protože zjistily, že pokud tak neučiní, o své klienty zkrátka přijdou. Do té doby se však k problematice nedostatečné digitalizace českého bankovnictví stavěly rezervovaně.
To samé se nyní děje právě i v oblasti investic. Portu je relativně nový hráč, jehož dosavadní nevýhodou možná je, že není natolik důvěryhodný jako třeba Česká spořitelna, ČSOB a další velké banky – ale to je právě tím, že je stále nový. A v otázce financí je důvěra naprosto stěžejním faktorem. Věřím však, že vstup těchto hráčů na trh přiměje banky ke změně. Ostatně, už se to částečně i děje.
Twisto, mallpay, Flowpay, to všechno jsou české digitální startupy, které klientům nabízejí produkty, jež ještě pár let nazpět byly výhradně doménou bank – ať už jde o takzvané odložené platby, či jiné krátkodobé úvěry. Pociťují podle vás tuzemské bankovní domy odliv zákazníků ve prospěch právě těchto společností? Jak na jejich vstup na trh reagují?
V absolutních číslech nikoliv. Jejich ztráty se dají vyjádřit v tom smyslu, že přišly o část peněženky toho kterého klienta. Klienti totiž většinou u své banky využívají více produktů najednou – ať už jde o běžný účet, spořicí účet, hypotéku a tak podobně. Příchodem těchto firem se stalo to, že najednou část svých peněz přesunuli jinam a stali se jejich zákazníkem. Současně však mají i nadále vedený běžný účet tam, kde doposud. Často se navíc stává, že služby podobných fintechů jsou relativně omezené. Nedokážou nabídnout takové množství produktů jako velké, zaběhlé banky, a proto k nim nikdy, respektive jen málokdy přejdou ze sta procent.
Banky mají ve skutečnosti oproti těmto fintechům velkou výhodu. Mají více finančních zdrojů. Dobře je to vidět například v oblasti BNPL služeb. Abyste mohli takovouto platformu provozovat, musíte mít dostatek likvidity, samotná technologie nestačí. Takže jakmile firma vyčerpá všechny peníze od svých investorů – což se v tomto případě stává celkem snadno –, tak se celý byznys model zhroutí. Řečeno jinak, nástup takovýchto firem je pro celé odvětví z pohledu běžného spotřebitele vítaný, často se ale stává, že zatímco banky jsou zpravidla schopné podobné krize ustát, fintechy nikoliv.
Znamená to tedy, že banky takovéto firmy výhledově pohltí? Právě proto, že mají k dispozici nesrovnatelně větší kapitál?
Pokud banky nebudou schopné si onu technologii samy vytvořit, je to určitě důvod k akvizici. Faktem nicméně je, že banky jsou dnes v tomto ohledu na o něco vyšší úrovni než dříve. Uvědomily si totiž, že nabídnutím internetového bankovnictví proces digitalizace nekončí. Uvědomily si, že je potřeba, aby se zdigitalizovaly uvnitř. Takže ano, ty banky, které v rámci digitalizace dosud tak daleko nepokročily, budou koupi podobných fintechů zvažovat. Ty ostatní si inkriminované technologie vyvinou samy.
Zvenku dobré, uvnitř spousta prostoru k zlepšení
Jak moc z vašeho hlediska banky během pandemie pokročily v digitalizaci? V jakém stavu se český bankovní sektor jako takový nachází?
Z pohledu digitalizace vůči klientovi jsou na tom relativně dobře. Ať už se bavíme o internetovém, či mobilním bankovnictví, o tom, co všechno jeho prostřednictvím klienti mohou a jaké služby mají k dispozici, patří české banky mezi ty lepší. Lépe na tom jsou snad jen v sousedním Polsku. Pokud se ale podíváme dovnitř, tedy na tu interní digitalizaci, stále tam jsou určité rezervy.
Většina českých bank se této oblasti začala věnovat v době covidu někdy před dvěma lety. Začaly digitalizovat své interní systémy, protože je k tomu zkrátka pandemie přímo donutila. Vzpomínám na jednoho našeho klienta, který se snad rok snažil implementovat Teamsy a nedařilo se. Pak přišel covid a najednou to během několika dní začalo fungovat. Protože jinak to zkrátka v tu dobu nešlo.
Abych tedy odpověděl na vaši otázku. Vnitřek bank ještě rozhodně plně digitalizován není, tato fáze probíhá právě teď, přičemž klient jako takový ji pochopitelně nevidí.
Jaké platební metody budou v kurzu na konci dekády? Dočkáme se chvíle, kdy hotovost zcela vymizí? A budeme platit kartami, nebo rovnou mobily, hodinkami a čipy?
Jsem o tom pevně přesvědčený. V mém případě se to už stalo, já osobně používám hotovost zcela minimálně. A myslím si, že postupem času na to takto přejde většina lidí. Není to proto, že bychom hotovost nechtěli, ale je to zkrátka pohodlné.
Ozývají se hlasy, že lidé platit bezhotovostně nechtějí, protože si nepřejí, aby byla sledována jejich digitální stopa. Na to však existuje jednoduchá odpověď. Všichni ti, kdo nedělají nic nekalého, přeci nemají co skrývat. Takovéto hlasy se pravděpodobně budou objevovat i nadále, ale myslím, že postupem času pohodlnost jasně zvítězí. Stalo se tak ostatně už například ve Skandinávii. Tam hotovost prakticky už vůbec neexistuje. Navíc mnohem jasnější digitální stopa za námi vzniká mimo platby, v našem webovém prohlížeči, v mobilních sítích, a dokonce i kvůli kamerám na ulici.
Jak se banky vypořádají s virtuálními měnami? Kdy konkrétně si u nich budou moci spotřebitelé otevřít účet v bitcoinech, ethereu a dalších kryptoměnách?
Banky je začnou nabízet v okamžiku, kdy benefity, které tyto měny nabízejí, převáží své negativní stránky. Ty přitom spočívají v jakési ztrátě důvěry v onu instituci, neboť by se tak banky dostaly do oblasti, která není regulovaná. Na rozdíl od nich samotných, které naopak velmi přísně regulovány jsou. Čistě z technického pohledu to je tedy možné ihned.
Druhým faktorem je skutečnost, že právě proto, že kryptoměny nejsou nijak regulované, zvyšuje se riziko toho, že se lidé spletou, zainvestují do nich a přijdou o velké peníze. Což se v bance obvykle nestává. Lidé jsou zvyklí, že jim peníze uložené v bance příliš nevynášejí. Ale aby o ně začali rovnou přicházet? Na to by si zřejmě jen tak nenavykli. A kryptoměny jsou v současnosti natolik volatilní, že je takový scénář velmi pravděpodobný. Dosvědčí to všichni ti, kdo si bitcoin koupili loni v listopadu, když stál přes 65 tisíc dolarů, zatímco nyní se prodává ani ne za třetinu.
Hypotéku vyřídí realitka
Jakým způsobem Finshape pomáhá bankám výše zmíněný proces digitalizace realizovat?
Finshape dodává bankám technologii, kterou disponují zmíněné fintechy. S trochou nadsázky by se tedy dalo říct, že fintechům vlastně i částečně škodíme, protože nabízíme bankám něco, co je jejich vlastní doménou. Jinými slovy, děláme z bank mnohem agilnější a technologicky vyspělejší hráče.
A jak konkrétně toho docilujete? Můžete uvést nějaký příklad z praxe?
Jedním z našich klientů je Raiffeisenbank. Ta používá naši digitální platformu DBOS pro všechen svůj byznys – od retailu přes korporátní bankovnictví až po privátní bankovnictví. To vše běží právě na naší platformě, na našem technologickém řešení. Čistě za účelem digitalizování sektoru korporátního bankovnictví využívá DBOS třeba i PPF banka. A podobně je tomu i u Slovenské spořitelny či Tatra banky.
Až tuzemské banky v tomto procesu digitalizace dostatečně pokročí, na co všechno se mohou jejich klienti těšit?
Říká se, že data jsou ropou budoucnosti. Banky mají dat dostatek, ale neumějí je dostatečně dobře použít. Neumějí je využít k tomu, aby vylepšily svůj byznys. A právě proto vznikla naše DBOS platforma. DBOS umožňuje implementaci plně digitálních procesů a zároveň bankám pomáhá na základě jejich vlastních dat jednotlivé služby lépe personalizovat a zlepšit jejich zákaznický zážitek.
Vize, respektive budoucnost je taková, že banky nebudou nabízet klientům produkty napřímo, ale bude se tak dít na základě jejich každodenního jednání. Uvedu příklad. Když si člověk bude chtít koupit byt, vyřídí si hypotéku v rámci jednání s developerem, potažmo realitní kanceláří. V současnosti to funguje zcela naopak, což je pochopitelně špatně, protože tak celý proces zabere mnohem více času. Výhledově se to ale změní, a to právě díky oné digitalizaci a lepší personalizaci, kterýmižto procesy si banky v současnosti procházejí.
