Komenius holding
To, co se zdálo nemožné, se stalo skutečností. Malému akcionáři společnosti Komenius holding se totiž podařilo přesvědčit soud, že dávná přeměna tohoto bývalého fondu na holding je protizákonná. Akcionáři desítek ostatních fondů se stejným osudem však mají, zdá se, smůlu.
Rozsudek Nejvyššího soudu z konce loňského roku o tom, že změna fondu na holding je protizákonná, si musel vzít k srdci Krajský obchodní soud i Vrchní soud v Praze, který tak koncem minulého týdne rozhodl o neplatnosti přeměn y dvou investičních fondů Bohemia do sloučené běžné akciové společnosti Komenius holding.
Protože proti verdiktu Vrchního soudu není odvolání, po více než třech letech soudních sporů se tak malému akcionáři Ivanu Purovi podařilo dosáhnout toho, že holding musí být přeměněn zpět na fond.
Co bude dál?
Podle Petra Zimy z advokátní kanceláře Šváb, Zima a partneři, která Ivana Pura zastupuje, se fond bude muset vrátit pod dozor Komise pro cenné papíry. Pak může následovat několik scénářů. Buď dojde k otevření fondu a výplatě akcionářů , kterých je ve fondu stále kolem dvaceti až třiceti tisíc, nebo fond půjde pod nucenou správu a tím do likvidace a bude se čekat na výplatu likvidačního zůstatku.
Problém je však v tom, že současný majoritní vlastník Komenius holdingu, společnost Finop ze skupiny ČSOB se 48procentním podílem, hodlá svůj balík prodat ve veřejné soutěži. Tříleté snažení Ivana Pura domoci se svého skutečného majetku v býva lém fondu tak může přijít vniveč, protože podle našich informací se o prodej zajímají různé skupiny s podivnou minulostí, což může vést k odplynutí majetku tvořeného v drtivé většině hotovými penězi bůhví kam.
Současný majetek fondu není známý (hovoří se o 500 korunách na akcii), aktuální cena akcií na RM-Systému poskočila za několik dní z 200 na více než 320 korun.
Ostatní mají smůlu
Komise pro cenné papíry - právě ta, která koncem roku pod dojmem rozhodnutí Nejvyššího soudu rozeslala na rejstříkové soudy žádosti o přezkoumání oprávněnosti zápisů přeměn fondů na holdingy do obchodního rejstříku - si hned po rozhodnutí Vrchního s oudu z konce minulého týdne pospíšila se svým oznámením, ve kterém se praví: „Rozhodnutí, že transformace dvou fondů Bohemia na klasickou akciovou společnost Komenius holding je neplatná, nebude znamenat precedens pro ostatní přeměny investičních fo ndů na holdingy.
U ostatních přeměn fondů nebyly napadeny valné hromady ve stanoveném termínu (tři měsíce od konání valné hromady), takže tato rozhodnutí jsou už nenapadnutelná a není možné donutit soudy, aby se vracely k několik let starým transformacím, říká k tomu tisková mluvčí komise Šárka Samková. Většina tuzemských právníků je stejného názoru a vrace t kolo dějin zpátky podle nich prostě nejde.
Určitou snahu o navrácení situace do původního stavu projevila i Světová banka, která ve své rozsáhlé studii, jak léčit neduhy našeho trhu s cennými papíry, doporučila alespoň vrátit holdingy pod kuratelu státního dozoru, respektive Komis e pro cenné papíry včetně jejich informačních povinností. Problém je, že holdingy jsou dnes již klasickými akciovými společnostmi řídícími se Obchodním zákoníkem.
Zneužití prostředků
Nejvyšší soud své rozhodnutí o neplatnosti přeměny fondu na holding, který si pak musel osvojit i Vrchní soud, opíral o tři body:
- Především investiční fond shromažďuje peněžní prostředky za účelem kolektivního investování a nemůže je použít na jiné účely.
- Jde o subjekt pod zvláštním dozorem, který má poskytnout akcionářům vyšší ochranu.
- Zákon upravující činnost fondů automaticky omezuje svobodu podnikání.
Zhruba stovka holdingů
Fondů transformovaných na holdingy je kolem stovky, k transformacím docházelo především kvůli tomu, aby se vyhnuly limitům pro investice a vymanily se zpod kontroly tehdejšího státního dozoru ministerstva financí. Přeměny fondů měly většinou za následek prudký propad kursů akcií, protože investoři o tyto netransparentní subjekty ztratili zájem.
Kdo stihnul přeměnu provést do účinnosti zákona o fondech (polovina roku 1996), nemusel se podle tehdejšího znění zákona s ostatními akcionáři nikterak vypořádávat, až následná novela zákona o fondech upravila, že akcionáři, kteří s přeměnou nesouhlasí, musí být odškodněni za výši čistého obchodního jmění připadajícího na jednu akcii.
Zřejmě nejznámějším případem přeměny, který lavinu transformací začal, byly harvardské fondy Viktora Koženého. Ten všechny své fondy sloučil do mamutího Harvardského průmyslového holdingu, aby ho posléze zlikvidoval.
K velkým kauzám tohoto typu pak patří třeba Creditanstalt Český investiční fond, jenž byl prodán bankou Creditanstalt do rukou Motoinvestu, aby se záhy změnil na Český investiční holding.
Přeměnily se například i fondy YSE, PPF, někdejší AGB Investiční fond I, CS fondy, Šrejbrovy fondy, z okruhu bank pak třeba Bankovní Investiční fond ze skupiny IPB.
