Jak Čechovi popsat úspěch šéfa rakouských Svobodných (FPÖ) Heinze-Christiana Stracheho v parlamentních volbách? Nejblíže by bylo asi vyvolání představy současné tragické formy někdejších vůdčích stran ODS a ČSSD a nejlepší formy republikána Miroslava Sládka z devadesátých let. Co tehdy bylo okrajovou anomálií, mohlo by být dnes, při současné míře společenské frustrace, pěkně nebezpečné. Přesně jako v Rakousku.
Neodolatelnému pravičákovi Strachemu se povedlo na úkor chřadnoucích stran velké koalice získat více než pětinu hlasů a je na nejlepší cestě se zapsat do dějin Rakouska jako Jörg Haider druhý.
Rakousko je v mnoha ohledech oázou stability a úspěchu v churavějící eurozóně. Ale už podruhé bere tamní volič na degenerované vládnoucí strany uvězněné v korupčním proporčním systému tu nejhorší rákosku. Poprvé zkusili Rakušané vytrestat socialisty a lidovce v devadesátých letech, když Haiderova FPÖ hravě dosahovala výsledků přes dvacet procent hlasů. V roce 1999 ji pak lidovci dokonce přibrali do vlády a vysloužili si bojkot mnoha evropských zemí. Podruhé se totéž začíná dít nejspíše nyní. Obrozená FPÖ pod Stracheho vedením už je zase nad 20 procenty.
A Strache se bezpochyby poučil z chyb svého učitele Haidera. Kdysi slavný korutanský hejtman se nikdy nedokázal zbavit vlivů výchovy v rodině pravověrných nacionálních socialistů, což jej vždy nutně limitovalo. Strache ale zjevně dokázal překročit stín svého mladického působení v ultrapravicových bojůvkách. Dnes dokáže být dokonale nagelovanou, vždy usměvavou, energickou alternativou pro čím dál více Rakušanů. A nikdo nemůže popřít, že jeho verbování proti přistěhovalcům stojí na reálných problémech rakouské společnosti s gastarbeitery. Zatímco lídři socialistů a lidovců vedli ospalou kampaň, Strache geniálně mobilizoval v Rakušanech pocit ohrožení a nenávisti a zároveň jim poskytoval úlevu patetickým heslem „Láska je cesta“.
Kdo bude v Česku žehrat na nadcházející volby a brblat, že tak špatně na tom republika ještě nebyla, ať vzpomene na Rakousko. Velké české strany sice churavějí ve vlastním korupčním světě podobně jako v Rakousku, naštvanost lidí je podobně veliká, ale český Strache tu není. ANO či SPOZ jsou podnikatelské strany podobné v rakouských reáliích spíše Teamu miliardáře Franka Stronacha. Úsvit a Hlavu vzhůru jsou zase příliš marginální, než aby svou krajní rétorikou něco zmohly.
Roli Stracheho jako v jádru antisystémové síly nemohou zastoupit ani ideologicky zcela opační čeští komunisté, protože nic nemůže být energickému Strachemu vzdálenější než tuzemští ospalí revoluční strýcové z poslanecké kantýny.
Ano, je to skutečně slabá útěcha. Ale až vám bude za pár týdnů u volební urny do pláče, zkuste si říct: Alespoň že nemáme Stracheho.
Čtěte také:
Rakouské volby ovládli nováčci, velká koalice ale zřejmě přežije