Čestný předseda Václav Klaus. Předsedkyně Jana Bobošíková. Místopředsedové Boris Šťastný a Petr Mach. Volební zisk 6,2 procenta hlasů. Noví poslanci Bátora, Bobošíková, Bém, Jakl, Mach, Šťastný, Wolfová. Přijde vám to nepředstavitelné? Snad.
Exprezident Václav Klaus nejspíše jen rozehrává jednu z mnoha dalších blanických etud s leitmotivem „až bude zemi české nejhůře, vrátím se“. Ale že je to nepředstavitelné, ještě neznamená, že je to také nereálné. ODS a TOP 09 natolik opustily své bývalé pravicové voliče, že i kdyby Klaus z odrazených oslovil jen polovinu, pořád to stačí na pohodlný nástup do sněmovny. Doufejme, že tomuto lákadlu Klaus nakonec odolá. Je pravda, že sám nakonec odešel z prezidentského úřadu jako tragická postava, která zcela ztratila politický cit. Ale stále v sobě nesl alespoň étos někdejšího liberálního reformátora, který vždy šel za svou pravdou v čele šiku pravověrných. Jakkoli jich mohlo být málo. Slepování všemožného pravicového odpadu od národovců Bobošíkové až po členy ODS, kteří odcházejí jen proto, že nedostali volitelné místo na kandidátce, je však přesným opakem.
Možná největší historickou zásluhou Václava Klause bylo jeho včasné rozštěpení Občanského fóra a přechod ke konfrontační stranické politice namísto porevolučního konsenzu. Konfrontaci volil i v roce 1998 a nakonec se zavřel ve slonovinové věži prezidentského úřadu, kde pobýval jen se svými věrnými Petrem Hájkem a Ladislavem Jaklem. Jak by takto silně vyhraněný politik mohl svým jménem zaštítit pramálo lákavý guláš, v němž se převalují bývalí poslanci ČSSD, členové strany Vladimíra Železného, neúspěšní ódéesáci, lokální kmotrové a vévodí mu komunistická kandidátka na prezidentku Bobošíková?
Ano, kupeckými volebními počty lze odůvodnit leccos. Suverenita Jany Bobošíkové získala v posledních sněmovních volbách 3,6 procenta, Svobodní 0,8. K tomu něco přihodí odpadlíci z ODS, lesk dodá jméno exprezidenta, a jsme nad pěti procenty. Suverenita je navíc už zavedená strana, která je schopna za Klausovy milce umístit dostatečný počet bezejmenných, a vytvořit tak plnohodnotně vyhlížející kandidátky. Program také není problém: jednak o něj v tomto uskupení nejde a jednak program Suverenity je příkladně vágní, tedy univerzální. Ale to vše je bezpochyby nedůstojné osoby Václava Klause. Spíše to připomíná ono lepení nesourodého Občanského fóra, které Klaus kdysi pomáhal rozbít. Navíc Občanského fóra, jehož étos je výhradně mocenský, nikoli ideový.
Plnohodnotný Klausův návrat by přitom nemusel české pravici vůbec uškodit. Ale to by musel exprezident uspět silou idejí, ne kraválovou rétorikou Bobošíkové a vymýšlením marketingových zkratek, jako je děsuplný název SUPR Klausovci.
Čtěte také:
