Kdyby záleželo jen na Andreji Babišovi, daňová reforma vypadá nejspíš následovně: snížení daní z příjmů Agrofertu, možná i dalším právnickým osobám, zrušení vyšší sazby daně z příjmu pro bohaté a možnost poslat ostré hochy z FAÚ, kam se ministrovi zlíbí. Jenže na to Babiš zatím nemá sílu.
Místo toho proto ministr financí vytvořil pozoruhodný daňový koktejl. Základem je náprava největších daňových zvěrstev předchozích vlád. Následně se přilévá několik drahých úliteb socialistickým koaličním partnerům. A to podstatné přijde nakonec: v rámci boje s korupcí se ustaví bezprecedentní dozor nad účty všech poctivých firem i občanů.
Po představení Babišových daňových plánů hned jako čertíci z krabiček vyskočili exministr Miroslav Kalousek i šéf ODS Petr Fiala a jako správní opozičníci začali tepat plány ministra financí pod socialistickým premiérem. Jenže to vyznělo až trapně. Jak mohou reprezentanti TOP 09 a ODS kritizovat Babišovy plány, když za sebou sami nechali takový daňový paskvil?
Mnohé ze současných plánů je jen prostým návratem k rozumu. Jestliže se neustále zvyšuje věk odchodu do důchodu a stát chce větší zaměstnanost seniorů, není zkrátka rozumné sebrat důchodcům základní daňovou slevu na poplatníka. Jestliže země čelí nepříznivé demografické situaci, není možné řešit problém výdajových paušálů pro živnostníky odepřením daňové slevy na děti.
Některé další Babišovy návrhy zase zbavují daňový řád nesmyslné ideologie. Když se zavede druhá daňová sazba z příjmu, má to být jasná druhá daňová sazba a nemá se stydlivě kamuflovat za jakousi solidární přirážku. Podobné je to s fetišem jménem superhrubá mzda.
Babiš ovšem samozřejmě není jen věrozvěstem rozumu. Některé návrhy se vyplatí hodně pečlivě sledovat. Nápad na třetí sazbu daně z přidané hodnoty může dopadnout dost tragicky. Zatím jde jen o obecnou Babišovu úsluhu ČSSD a lidovcům. Ale jednou se můžeme probrat do reality, v níž knihou bude kvůli nižší dani kdejaký leták a daňově zvýhodněnými lidoveckými plenami se budou utírat hospodské stoly a podlahy.
Každá daňová reforma se ve veřejné debatě logicky stáčí především k tomu, jak se pro koho změní efektivní daňová sazba. Ani u Babišova návrhu to zřejmě nebude jiné, takže z celého rozsáhlého záměru se politici nejvíce pohádají o výši slevy na druhé dítě či omezení výdajových paušálů pro živnostníky.
Ale Babišova reforma se opírá i o další nohu, která se nedá přepočítat na koruny. V rámci všeobjímajícího tažení proti korupci chce ministr financí mimořádně rozšířit státní moc nad našimi peněženkami. Začíná to on-line registrací tržeb a končí zřízením centrálního bankovního registru. Opravdu chceme, aby banky všechny údaje o našich účtech včetně zůstatku posílaly denně státu? Babiš to chce. My ostatní bychom měli přinejmenším velmi silně pochybovat.
Čtěte také:
Jana Havligerová: Změny a úlitby
