Hlavu státu sice volíme v roce 2013, absurdní spor o sudetské Němce však ukazuje, že kandidáti intelektuálně uvízli v minulém století. Dvojici Zeman – Schwarzenberg se tak za vydatné pomoci dosluhujícího prezidenta Václava Klause povedlo pošlapat vše, co loni svou ofenzivou pokory dokázal zázračně vystavět německý prezident Joachim Gauck. Místo dalšího vylepšení vzájemných česko-německých vztahů zbude po prezidentské volbě jen zbytečná vzájemná trapnost.
Miloš Zeman v debatě šikovně vyprovokoval Karla Schwarzenberga, aby zopakoval, že poválečný odsun Němců byl nehumánní. Dobře věděl, že něco takového, zazní-li to od knížecího emigranta, může v Česku znamenat rozhodující procenta přízně.
Schwarzenberg však ještě překonal Zemanova očekávání. Do lítosti nad lidsky krutým a z dnešního pohledu nepřijatelným průběhem odsunu zamotal i vysokou politiku, když Edvarda Beneše obrazně rovnou poslal do Haagu. Tím se kandidát na prezidenta v roce 2013 vrátil do ledna 1990, kdy Václav Havel vyjádřil politování nad odsunem, aniž by příliš zmínil, co mu předcházelo.
Schwarzenberg tak zcela zbytečně Zemanovi a Klausovi věnoval příležitost, aby ho pod národoveckým praporem rozcupovali na kusy. A v Německu vyvolal zvrhlý dojem, že volba Schwarzenberga či Zemana je lakmusovým papírkem národovectví dřímajícího v Češích. Přitom šlo jen o jeden z nespočetných Schwarzenbergových špatně formulovaných výroků.
Schwarzenberga lze možná ještě omluvit stylem „starý pán to vlastně myslel dobře“. Pro Zemana ale polehčující okolnosti nejsou. Nacionalistickou kartu proti soupeři sám vytáhl a nyní se veze na vlně obhajoby českých zájmů. A jeho fanoušek Klaus je nadšený, že zase jednou může být hrdým Čechem.
Právě Klausův návrat do osvědčené role ochránce české ohrožené „zemičky“ před rozpínavým germánstvím je asi nejsmutnější. Nebýt totiž této zbytečné předvolební přestřelky, odcházející Klaus mohl být v otázce česko-německých vztahů ve svém posledním obraze vypodobněn mnohem lépe – bok po boku s německým prezidentem Gauckem, který si loni Klause získal nezištnou jednostrannou omluvou za zločiny nacismu.
Přímá volba tak sice vzedmula v apatických Češích netušený politický aktivismus, ale za cenu zcela plebejské kultury boje. A v ní umí Zeman chodit mnohem lépe než Schwarzenberg. Knížecí číro není ničím proti Zemanovu umění zabrnkat na české skryté pocity ohrožení. Místo debaty o Zemanově majstrštyku v podobě opoziční smlouvy se tak zase bojíme Sudeťáků, švýcarského pasu a němčiny na Hradě. Joachim Gauck by musel být padlý na hlavu, kdyby se ještě kdy pokusil o smírné gesto vůči Česku.
Čtěte také:
Dekrety mění kampaň v otevřený boj. Co o nich řekli Klaus a Zeman v minulosti
Klaus se obul do Schwarzenberga. Kvůli zpochybnění dekretů
