Odchod Británie z Evropské unie neboli „brexit“ by byl katastrofou. Pro kontinent, pro unii i pro samotnou Británii. I kdyby třeba Brusel zakázal všechny druhy žárovek a povolil jen pravoúhlé banány, výhody z beztarifního přístupu na jednotný trh pořád převažují.
Přesto není vyloučeno, že protiunijní sentiment v referendu plánovaném na rok 2017 převládne, britské ostrovy se odpoutají od EU a vydají se na nesmyslnou osamělou plavbu Atlantikem. Musíme tak držet palce britskému premiérovi Davidu Cameronovi, aby se mu povedlo nacpat zpátky do lahve džina, kterého nerozumě vypustil.
Při Cameronově velké řeči za ním svítilo heslo „Británie a Evropa“, ale mělo tam svítit spíše „Cameron a jeho budoucnost“. O Evropu jde současnému obyvateli čísla 10 v Downing Street až v druhé řadě. Nikdy by se nevyslovil pro referendum, kdyby se mu za zády nebouřila třetina vlastních poslanců a procenta voličské přízně mu nekradla euroskeptická strana UKIP. Když už se tedy musel Cameron v pudu politické sebezáchovy vyslovit pro referendum, alespoň ho odročil za další volby, které ani zdaleka nemusí vyhrát. A sám se vyslovil pro setrvání v reformované EU.
Nyní se od něj čeká, že oznámí, jaké že reformy to vlastně konkrétně požaduje. Co Brity popouzí nejvíce, je ale celkem jasné: přežitá a drahá společná zemědělská politika, sociální a pracovní unijní normy, justiční a policejní spolupráce či nyní nově schvalovaná regulace finančních služeb. Ne vše se samozřejmě Cameronovi povede změnit.
Ale pro liberály v EU je Cameronova sebevražedná mise dobrou příležitostí, jak konečně brutálně osekat společnou zemědělskou politiku či často zneužívané transfery v kohezních fondech. Třešničkou na dortu by mělo být zrušení několika do nebe volajících drzostí, jako je třeba drahé pendlování europoslanců z Bruselu do Štrasburku.
Cameron se musí modlit, aby evropští lídři pochopili jeho bezvýchodnou situaci a vyšli mu vstříc. Kdyby totiž nakonec došlo na rozvod Británie s EU, Cameron by se během měsíců stal z oslavovaného premiéra nenáviděným mužem.
Naprostý rozchod, tedy přechod pod obecná pravidla Světové obchodní organizace, by na britské zboží v EU uvalil až dvouciferná cla. Třeba švýcarská cesta znamená už jistý přístup na jednotný trh. Ale těžko doufat, že by Francie a Německo pustily například londýnské finanční služby zadarmo zpět na kontinent. A nejsměšnější by byl konec a la Norsko, které se, ač nečlen unie, v Evropském hospodářském prostoru fakticky pokorně přizpůsobuje všem unijním regulacím.
Cameron potřebuje během příštích let alespoň pár liberalizačních úspěchů v EU, jinak referendum prohraje. A kontinent by mu je měl dopřát. Jinak na to doplatí všichni.
Čtěte také:
Cameron Britům slíbil referendum o členství v unii po roce 2015
Chcete odejít z EU? Hlasujte, vyzval Brity italský premiér
V britské politice sílí euroskepticismus
