Premiéři visegrádské čtyřky žádají americký Kongres, aby zjednodušil dovoz břidlicového plynu do regionu. Ale všechny podpisy rozhodně nemají stejnou váhu.
Například Bohuslav Sobotka je předsedou vlády země, která má s největší pravděpodobností jen velmi malé zásoby břidlicového plynu a nijak nevítá průzkumníky potenciálních ložisek. Zato polský premiér Donald Tusk je jiná váha. Polsko ve velkém spustilo plynovou revoluci, a pokud americký břidlicový plyn někdy dorazí do regionu, tak nejspíš přes polský terminál.
Ve strategické partii, v níž se hraje o to, jak se alespoň energeticky prostřednictvím břidlicového plynu co nejrychleji vymanit z tenat imperiálního Ruska, jsou tedy karty rozdány jasně. Češi v ruce nemají dohromady žádné trumfy. Musejí hrát s tím, co mají, to znamená hlavně rozumně směrovat svou podporu.
Když se v roce 2012 debatovalo v Evropském parlamentu o unijních pravidlech pro těžbu břidlicového plynu, ruský Gazprom mocně lobboval za celounijní zákaz metody hydraulického štěpení břidlice, takzvaného frakování. Není těžké pochopit proč.
Žádná ekologická rizika v tom roli nehrála. Kde Vladimir Putin nevítězí zbraněmi údajných domobran, tam vítězí ekonomicky plynem a ropou. Jestli někdo nyní může mít radost z ruského obsazení Krymu, tak právě břidlicoví těžaři, jsou-li dostatečnými cyniky a utilitaristy.
Polsko, tradičně silně podezřívavé vůči Moskvě, se snaží co nejrychleji napodobit americkou břidlicovou revoluci ve svých podmínkách. Když se průzkumy nepovolují tak rychle, jak by bylo záhodno, premiér prostě vymění ministra životního prostředí. Už příští rok by Poláci měli být schopni břidlicový plyn komerčně těžit. Co se nevytěží, to se doveze do nově budovaného terminálu.
Břidlicová plynová revoluce může mít ale velký význam i pro mnohé ruské sousedy, které ohrožuje nová Putinova doktrína práva na ochranu krajanů v zahraničí. Na samotné Ukrajině, ve východní části, je pravděpodobně velký pás hornin, kde by se dal plyn těžit. To by byla ta nejlepší odpověď na ruské určování ceny plynu podle toho, kdo zrovna na Ukrajině vládne. Stejně tak polská naleziště plynule přecházejí v ta pobaltská. Pobaltí by tedy mohlo získat trochu více nezávislosti na příliš velkém sousedovi.
A Česko? Češi zatím volí spíše zápecnický přístup. Průzkumy soukromým firmám stát zatím prakticky nepovoluje. Ale pravděpodobně nejde o žádnou tragédii. Česká kotlina zjevně nestála v čele fronty, když příroda nadělovala ložiska břidlicového plynu. Českým údělem proto není o mnoho více než jen držet palce Polákům a dalším státům s ložisky, ať se jim věc bez velkých ekologických škod podaří. A když jim nějaký plyn zbude, rádi ho v rámci diverzifikace odkoupíme. Co nejrozsáhlejší frakování Putinova vlivu je v zájmu nás všech.
Čtěte také:
