Přes některé dílčí podobnosti neměla česká politika a sousední slovenská dlouhé roky mnoho společného. Mirek Topolánek a Petr Nečas nebyli tak úplně reformátory střihu Mikuláše Dzurindy, česká levice zase neměla svého Roberta Fica. Ale nyní můžeme směle tvrdit, že Česko začíná být Slovenskem přes kopírák. Bohužel.
Česká pravice se zhlédla ve slovenském vzoru bratrovražedných šarvátek mezi čím dál větším počtem čím dál méně významných stran. A česká levice už má svého Fica. Ten sice není předsedou sociální demokracie, ale rovnou prezidentem, v autoritářských tendencích se ale Fico a Miloš Zeman podivuhodně shodují. Se Zemanem nikdo dalších pět let nehne. Česká pravice však ještě má šanci se slovenskému osudu vyhnout.
Prohra ODS a TOP 09 ve volbách je nevyhnutelná. Obě strany však nesmějí po volbách předvádět to, co dělají nyní. ODS nesmí ve svém zoufalství vzývat Václava Klause, když ten se zjevně do své někdejší mateřské strany nehrne a raději pokukuje po radikálnějších pravicových uskupeních. TOP 09 se zase nesmí nechat opít tím, že se stane nejsilnější pravicovou stranou v nové sněmovně.
Pokud se obě strany těmto pokušením nevyhnou, bude slovenský osud české pravice zpečetěn. Ideově zcela vyčerpaný někdejší lídr reforem, Dzurindova SDKÚ-DS, by se nyní nedostal ani do parlamentu, což by mohlo hrozit i ODS.
Slovenské Křesťanskodemokratické hnutí se po posledních volbách zase opájelo svým novým vedením parlamentní pravice, ale straně je takový status při levicové většině platný stejně, jako bude TOP 09 po podzimních volbách.
Zdaleka nejhorší slovenskou inspirací by pak bylo tragikomické dělení ministran, u kterých se mělo za to, že už se dále dělit ani nemohou. Z obou někdejších lídrů pravice se postupně odloupli důležití a ambiciózní lidé a k Ficově radosti dále drobí pravici.
To by ODS a TOP 09 neměly dopustit. Po volební válce by měly oprášit ideu Mirka Topolánka a Miroslava Kalouska o úzké spolupráci. Jen už asi TOP 09 nebude béčkem ODS; půjde přinejlepším o spolupráci rovných.
Slovenská pravice se sice pokusila vytvořit těsnější spolupráci v Ľudové platformě, ale ta se hned zase tříští o absenci programu a o sváry lídrů. V české realitě je předpokladem úspěšnější spolupráce pravice především opětovné nalezení smyslu ODS, nejlépe v klíčových čtyřech poděbradských artikulách z roku 1998.
Po personální stránce je pravice v Česku ještě svárlivější, ale společná bída by obě strany mohla donutit například k dohodě, že Miroslava Němcová bude společnou kandidátkou na premiéra a Karel Schwarzenberg, bude-li toho schopen, na prezidenta.
Jistě, vše to zní nepravděpodobně. Ale krutá porážka ve volbách a krutý český Fico na Hradě možná donutí pravici k věcem nyní zcela nemyslitelným.
Čtěte také:
Miroslav Kalousek: Moc je pro Zemana důležitější než ukončení politické krize
