Nehrozíme vetem, jen chceme deklaraci o nedotknutelnosti České národní banky. Ministru financí i ČNB je nutno přiznat, že jdou na věc zchytra. Rovnou hrozit vetem těžce se rodící bankovní unie není diplomaticky únosné. Zároveň ale čeští centrální bankéři vědí, že česká deklarace asi bude v navrhované podobě jen těžko přijata.
Kdyby si totiž takovou deklaraci o nadřazenosti národního dozoru vydupaly všechny unijní státy, Evropská centrální banka by nakonec nad bankami měla asi takovou moc, jakou má unijní prezident Herman Van Rompuy nad národními premiéry. Žádnou.
Bankovní unie je skvostným příkladem evropského uspěchaného zhmotňování velkých vizí. Fakticky směšuje tři zásadní změny pro finanční sektor, z nichž o každé by se správně mělo jednat zvlášť.
Společné pojištění vkladů je nejsnazší otázkou, jíž porozumí i politik – společné ručení za vklady prakticky vyloučí možnost runů na těžce zkoušené jižanské banky, ale zároveň znamená společné ručení všech za všechno, i vzorňáků za černé pasažéry. Tento letitý federalistický plán je ale v projektu bankovní unie zbytečně zaplevelen ne zcela souvisejícími projekty.
Společná regulace bank se zjevně dostala do slepé uličky. Státy bez eura se hrozí, že v ECB se bude hlasovat o nich bez nich. Státy se zdravým bankovním sektorem se děsí vyvádění aktiv a přeměn bankovních dcer na pobočky. A už i Německo, jejž nelze obejít, si nyní usmyslelo, že na své choré zemské banky nenechá sahat neodbytné ruce z Frankfurtu.
I kdyby se politici přece jen chtěli shodnout na prvních dvou bodech bankovní unie, jako bonbonek je tu záchranný fond bank, v němž bude Česká spořitelna svými příspěvky nepochopitelně sanovat marodné španělské cajas.
V tomto velkém bankovním třesku se úspěšně ztrácí ten hlavní důvod, proč by nějaká forma společného bankovního dohledu měla vzniknout. ECB by měla mít právo přijít do Španělska, vynutit si tvrdou restrukturalizaci kupříkladu nechvalně známé Bankie, nalít do ní miliardy z Evropského stabilizačního mechanismu a zase středem odejít zpět do Frankfurtu.
Tento potřebný mechanismus pro bankrotující evropské bankovní systémy je ale právě blokován neprůchodnou megalomanií, s níž se Evropská komise snaží prosadit příliš ambiciózní podobu bankovní unie.
Česku se tedy nelze divit, že dělá vlny s deklarací, jež je prý vyztužena podporou Bulharska a také v unii nyní obzvlášť populárního Maďarska. Veškeré kverulantství by se ale nakonec mělo obrátit v pozitivní shodu: rozebrat bankovní unii opět na kusy, dát ECB právo dohledu nad bankami žádajícími pomoc z ESM a svést politickou bitvu o společné pojištění vkladů. Vše ostatní počká.
Čtěte také:
Německo nechce dohled na své spořitelny
Bankovní unie v Evropě: české veto je mimo hru
Klaus: Cílem bankovní unie EU je omezit národní regulátory
