Měsíce dlouhá debata, zda má stát více utrácet, či dál v zájmu konsolidace veřejných financí škrtit výdaje, je u konce. Povodně přesvědčily kabinet, aby poslal do postižených míst tolik peněz, kolik je jen potřeba. Dvě miliardy na opravu infrastruktury, přes pět miliard zatopeným obcím, překlenovací úvěry garantované státem a jistě ještě něco přijde.
Jakýkoli dříve zamýšlený fiskální stimul by těžko dosáhl vyšších částek než nyní slibovaných sedm miliard a něco. Pro srovnání: výsledek celého šetřivého snažení v letošním rozpočtu, kvůli němuž se vláda otřásala v základech, představuje na výdajové straně úsporu devíti miliard na straně výdajů v porovnání s předchozím rokem. Pomoc tak nejen vrátí domovy povodní postiženým občanům, ale pravděpodobně pomůže vysvobodit českou ekonomiku z recese, která u nás probíhá prakticky nejhůře v celé střední Evropě.
Končí tak ustálený příběh, kdy kabinet škrtí výdaje, snižuje schodek a poukazuje na důvěru investorů, zatímco opozice varuje, že bez státních investic se Česko samo k růstu nevrátí. Že už to takto dál nejde, ukázala i poslední čísla statistiků. Nejenže česká ekonomika klesá už šest čtvrtletí v řadě. Horší meziroční propad HDP už má jen krachující jih Evropy. Okolní Polsko či Slovensko dokonce rostou.
Není ale nutné vládě nasazovat rovnou psí hlavu, jak se naposledy za velkého mediálního zájmu pokusil učinit americký ekonom Mark Adomanis v časopisu Forbes. Podle něho se česká vláda propracovala k „recesi v depresi“ a Česká republika se s takovou politikou nikdy nevrátí na svůj vrchol v roce 2008. Stačí však letmý pohled do Eurostatu, aby člověk zjistil, že takové Lotyšsko, Maďarsko či Slovinsko se také ještě nepropracovaly na předkrizovou úroveň. Ale je pravda, že časová řada nikde nekreslí obrázek tak chmurné recese jako u nás.
Včerejší politiku však zjevně vzala voda. Veškeré prorůstové stimuly dosud znamenaly dotaci exportu a nějakou tu opravu silnic. Po povodních je najednou vláda ochotna se zadlužit mnohem více, přičemž napravování povodňových škod má zjevně pomoci celé ekonomice. Do práce se mají podle premiéra zapojit i nezaměstnaní prostřednictvím dotací veřejných prací. Ministr financí zase místo vybírání „povodňové stovky“ jako po posledních záplavách otevřeně mluví o povodňové pomoci jako o „prorůstovém stimulu“.
Poněkud překotný obrat nelze kabinetu nijak vyčítat. Jednak si to nyní žádá obyčejná lidská solidarita. Jednak jde o fiskální stimul, který dá smysluplné zakázky i malým místním firmám po celé republice, a nejlépe tak rozhýbe ekonomiku. Určitě více než třeba bezduché investice do megalomanských plavebních kanálů, které navrhuje například prezident Miloš Zeman.
Čtěte také:
Kalousek: Kvůli povodním odpustím daň z příjmu
Povodně 2013: Na co by měly firmy a podnikatelé pamatovat při vyřizování pojistných událostí
Povodně vzedmuly ve firmách vlnu solidarity
