Premiér Jiří Rusnok může blahořečit opatrnosti svého dosavadního zaměstnavatele holandské banky ING, která loni zatrhla svému penzijnímu fondu, v jehož čele stál právě Rusnok, účast ve druhém důchodovém pilíři. Designovaný premiér díky tomu nemusí dnes z ING odcházet uprostřed hodně drahého dobrodružství. Žádný z penzijních fondů, které se na druhý pilíř vrhly, totiž nejspíš nevykáže po konci upisovacího období pro lidi do 35 let minimální udržitelný kmen zhruba 50 tisíc účastníků.
A Rusnokovi se asi uleví ještě jednou. Pokud odcházející ministr financí Miroslav Kalousek pošle do sněmovny zásadní změny v architektuře druhého pilíře penzí, Rusnok může za vládu vydat doporučení bez zjevné vazby na byznys ING. A co by tedy měl poslancům vzkázat? Druhý pilíř už neměňte. Nebo alespoň ne tak, jak navrhuje Kalousek.
Tak strašlivý výsledek po dekády debatované penzijní reformy nejspíš nikdo nečekal. Co se týče počtu účastníků, politici s neochvějnou samozřejmostí hovořili nejprve o milionech, pak milionu a nakonec o půlmilionu. Výsledkem není ani 80 tisíc spořivců. Pro srovnání: na polovičním Slovensku se do fondového dobrodružství vrhlo na 1,5 milionu Slováků. Slovenská penzijní reforma vešla do dějin jako příliš ambiciózní, ta česká se zase zapíše jako reforma zcela bez ambicí.
Oproti návrhům expertních týmů (ve kterých seděl i Rusnok) není totiž druhý pilíř ani povinný, ani výhodný. Pokud první podmínka byla politicky neprůchodná, měla být splněna alespoň druhá, a to ve formě snížení sociálního pojistného. Nyní však Kalousek jako by chtěl ve sněmovně dohnat, co ve vládě zanedbal – učinit druhý pilíř lákavějším. Ale navržené parametrické změny zájem nejspíš nezvednou. Kratší doba výplaty v důchodu jistě potěší. Ale co to je proti celkové nevýhodnosti spoření pro lidi s nízkými a středními příjmy? A především proti hlavnímu riziku, že ČSSD celý pilíř zruší?
Zamýšlené změny jsou navíc systémově špatné. Hlavním lákadlem má být možnost po pěti letech z druhého pilíře vystoupit. To tedy znamená, že pět let mohu místo do prvního průběžného pilíře spořit do vlastní kapsy, pak si vyvedené pojištění odnést domů a zase se spoléhat ohledně penze výhradně na stát? To skoro vypadá na stavební spoření číslo dvě – výhodný produkt podporovaný státem, jehož formální účel každý ignoruje. Z hlediska marketingu se samozřejmě možnost „vyzkoušejte si to nanečisto“ jeví geniálně, z hlediska českých penzí je to ale systémová chyba.
Není si co nalhávat: druhý pilíř je bez principiálních změn neopravitelný a není systémovou reformou. Z celkově prohrané války zbývá už jen dobojovat poslední bitvu. O to, zda se druhý pilíř zcela zruší, anebo zůstane vítanou možností pro bohaté, která jim umožní odvádět státu méně na pojistném.
Čtěte také:
ČLÁNKY DO MAILU