Velkolepé sněmovní divadlo s Davidem Rathem zastínilo veškeré další body, o nichž se poslanci ten den bavili. Bohužel. Při schvalování vzniku Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) se totiž v krabici nenese nějakých pár milionů, ale desítky miliard v hotovosti a stovky miliard v garancích. Bohužel debata ve sněmovně ukázala, že poslanci jsou zřejmě stále ještě příliš pod vlivem Rathova výstupu, než aby byli schopni o ESM smysluplně debatovat.
Na rovinu: vznik ESM nešlo neschválit. I Británie, nejeuroskeptičtější země Evropy, tuto změnu Lisabonské smlouvy jistě schválí, jen aby neblokovala snahu eurozóny vyhrabat se společnými silami z dluhů. Ale Británie nemá v plánu rušit svou měnu. Česko se stále tváří, že možná jednou ano. Nároky na podílnictví v ESM tu pak poslouží jako nejefektivnější strašák, jímž rádi zamávají všichni euroskeptici. Není vyloučeno, že ESM do budoucna spolehlivě odradí kohokoli, aby k euru přistupoval.
Z elitního klubu bude najednou unie dluhů s velkými vstupními náklady. Jednou se možná o ESM bude mluvit jako o té nejhorší cestě, kterou se Evropská unie mohla vydat k hospodářské integraci. Navíc ESM ještě není ani schválený, a už nyní nevyhovuje ani samotné eurozóně, natož ostatním unijním přihlížejícím.
ESM je totiž od počátku limitován na půjčování vládám. Nejefektivnějším použitím peněz by ale byla spíše sanace systémově důležitých bank. Evropská komise či Francie jsou sice pro, ale než se taková změna ratifikuje a z ESM se stane cosi jako americký program TARP, bude celý evropský dluhový příběh nejspíš už tak či onak rozřešen.
Pro outsidery bez eura je ESM nyní skutečně pramálo sexy. Kdyby nyní Česko k euru přistoupilo, případné problémové banky by z ESM sanovat nemohlo, jen by platilo za zadlužený jih Evropy. Navíc se těžko schvaluje vznik organizace, jejíž guvernérové mohou kdykoli navyšovat požadované částky, nejsou demokraticky odpovědní a ještě si užívají trestní imunity.
Čtěte také:
Komise chce společné evropské banky
Merkelová ustoupila levici, podpoří evropský růst
Španělsko se vrátilo do roku 1994. Pomoc přesto odmítá
Nikdo tedy po českých zákonodárcích nemohl chtít, aby pro vznik ESM hlasovali s halasným nadšením. U tak závažného rozhodnutí s mnohamiliardovými závazky do budoucna si ale občané zasloužili alespoň zásadní debatu. Místo toho ESM jen tragikomicky procestoval českým legislativním procesem.
Senátoři ani nevěděli, o čem hlasují, ministr financí Miroslav Kalousek při druhém čtení netušil, o jak vysoké garance vlastně jde. A vrcholem byl výstup Radka Johna, který ještě jako ministr v koalici hlasoval pro předběžný souhlas s ESM, ale nyní to raději zapřel, jen aby se mohl jako správný opozičník obout do vyhazování peněz.
Takové jednání si snad nezaslouží ani tak sporný vynález, jako je ESM.
