Ministři financí Evropské unie definitivně umetli Lotyšsku cestu do eurozóny. Novinové články však zpravidla neopomenou dodat, že v Lotyšsku podporuje přijetí eura jen o něco více než třetina občanů. Z české perspektivy je lotyšský chlad pochopitelný. Představte si, že český premiér přijde před občany a hrdě jim oznámí, že o měně se bude napříště rozhodovat ve Frankfurtu a miliardy eur se obratem pošlou do záchranného unijního fondu. Takového premiéra by nejspíše čekalo rituální čtvrcení zaživa.
Ale Lotyšsko není Česko. Lotyši už fakticky několikrát o euru hlasovali: když kurz své měny pevně svázali s eurem, když v nejhlubší krizi v roce 2009 tento kurz neopustili a nedevalvovali a konečně když v roce 2010 znovu zvolili premiérem „eurohujera“ Valdise Dombrovskise. Lotyšsko tak snad nejlépe ukazuje, že euro na hranicích s Ruskem je něčím víc než jen prostými kupeckými počty, jimiž se většinou zabýváme v Česku. Po Estonsku nyní do churavějící eurozóny rádo přistupuje Lotyšsko a Litva na sebe jistě nenechá dlouho čekat.
Přestože od Nového roku 2014 vstupují do měnové unie Lotyši, je to právě Litva, poslední stát z trojice bez eura, která proměnu vztahu eurozóny a Pobaltí nejlépe ilustruje. A to nikoli proto, že nyní jako první pobaltský stát předsedá EU. Byla to totiž kdysi právě Litva, která klepala jako první na dveře eurozóny a byla povýšenecky odmítnuta kvůli překročení maastrichtského kritéria u inflace o jednu desetinu procentního bodu. Absurdita v tom byla hned několikanásobná. Jednak Maastricht mohly beztrestně porušovat velké státy, ale malé zjevně ne. Litevská ekonomika s miniaturním dluhem byla v lepší kondici než většina států eurozóny. A pak, inflace se byrokraticky počítala z cenové úrovně tří unijních zemí, přičemž dvě z nich euro ani nepoužívaly.
Po tvrdé zkoušce krizí už naštěstí arogance velkých členů eurozóny vymizela. Trojice pobaltských států navíc prokázala, že pro euro udělá cokoli. Na rozdíl od Česka pobaltské státy nikdy neměly vlastní měnovou politiku, ale své koruny, laty a lity svázaly s eurem. Během krize odmítly své fakticky fixní kurzy k euru uvolnit, přičemž právě Lotyši si vytrpěli nejvíce. Osmnáctiprocentní propad HDP v roce 2009 řešil Dombrovskis brutálními škrty. Rok nato už se ale malá otevřená ekonomika vzpamatovala a Dombrovskis vyhrál volby.
Euro na severovýchodě Evropské unie prostě znamená něco jiného než ve střední postkomunistické Evropě. V Česku si můžeme dovolit luxus vyčkávání na nejlepší okamžik, kdy se vzdát vlastní měnové politiky. Pokud vůbec. V Pobaltí, které svou měnovou politiku už léta nemá, je ale úprk k euru logickým a správným zahraničněbezpečnostním imperativem.
Čtěte také:
Brusel potvrdil vstup Lotyšska do eurozóny. Většina Lotyšů je proti
Litva přebírá otěže EU, musí přesvědčit Brusel i své obyvatele
