Vyřazení Svobodné demokratické strany (FDP) z německého Spolkového sněmu není jen marginálií, která zaslouží jednu větu vedle ódy na kancléřku Angelu Merkelovou. Odchod liberálních poslanců z Bundestagu, poprvé od vzniku SRN v roce 1949, je také průvodním jevem tragického úpadku liberálních myšlenek v celé Evropě.
Jistě, liberálové mohou žehrat na krizi a dluhovou past v eurozóně, kde se liberální principy opravdu těžko prodávají. Ale to nic nemění na tom, že liberální strany skoro všude po Evropě potřebují restart. Pokud nová generace politiků FDP něco kloudného vymyslí, doufejme, že se někdo ochotný bezostyšně opisovat najde také v Česku, kde se zatím liberály snaží připomínat snad jen pidistrana LIDEM či hnutí Andreje Babiše ANO.
Krach německých liberálů není patrný jen z posledních spolkových voleb. V roce 2009 ještě vládli politici FDP v sedmi spolkových zemích, dnes paběrkují jen v Sasku. Vedle všeobjímající Merkelové příkladně ukázali, že vůbec netuší, co dnes liberalismus znamená. Opakovali zažité teze o snižování daní, ačkoli i jejich vlastní voliči uznávali, že to je populismus. K dění v eurozóně nedokázala FDP za celé roky přijmout ve vládě jasně čitelný postoj. Také proto voliči, kteří neutekli k Merkelové, utekli k euroskeptické Alternativě pro Německo. Před pravděpodobným novým vůdcem FDP Christianem Lindnerem tak nestojí žádný menší úkol než znovu vymyslet, co evropský liberalismus vlastně znamená.
Úpadek liberalismu není zdaleka zjevný jen v Německu. Britští o něco levicovější liberálové se klepou strachy, že je voliči za nečitelnou účast ve vládě Davida Camerona potrestají úplně stejně jako v případě FDP. Ve Francii skončil fiaskem slavně ohlašovaný liberální projekt Françoise Bayroua Mouvement démocrate. Letitá irská vládní strana Fianna Fáil se zdiskreditovala během bankovní krize.
Těžké období prožívají také severští liberálové. A to včetně těch dánských, v jejichž čele Anders Fogh Rasmussen, dnes šéf NATO, dokázal v minulé dekádě rehabilitovat liberální politiku svou všeříkající knihou Od sociálního státu ke státu minimálnímu. A pokud k sobě zastřešující frakce evropských liberálů ALDE přibírá i takový odpad, jako jsou čeští LIDEM či slovenské Mečiarovo HZDS, pak už to jen podtrhuje všeobjímající bídu liberalismu v Evropě.
Ani pro Čechy není úpadek liberalismu zdaleka jen akademickou debatou. Liberální voliči si to své postupně nacházeli v ODS, ODA, US, možná i u zelených. Ale dnes? Opuštěný volič se vzpírá ideologicky plytkému ANO a může se jen vysmívat snaze Martina Bursíka honem obarvit liberalismus nazeleno.
Nezbývá proto než Lindnerovi v FDP držet palce, aby nejen pro Němce znovu vymyslel liberální politiku. V Česku se pak už snad najde někdo, kdo ji okopíruje.
Čtěte také:
Německé volby mají už druhého „padlého“. Vůdci poražených stran odstupují
