Od včerejška Útvar pro odhalování organizovaného zločinu ve velkém demontuje českou politickou elitu. Kvůli vyhození české politiky do povětří by se ale nemělo zapomínat na jinou ostudu z tohoto týdne, která možná bude mít pro Česko dalekosáhlejší důsledky než stěhování několika šíbrů do vězeňských tepláků.
Jestli totiž v poslední době u nějakého zákona měli politici potvrdit státotvornou podstatu svých stran, tak u zákona o takzvané finanční ústavě. Nyní je už jasné, že to nezvládli. A je možné, že za to Česko brzy zaplatí.
Středeční zasedání vlády jistě vejde do dějin: nejen proto, že už možná někdo z osazenstva věděl, že další den mnoha kolegům přibude nejedna vráska. Ale i kvůli maškarádě se schvalováním doprovodných zákonů k ústavnímu zákonu o rozpočtové odpovědnosti. Přestože samotná finanční ústava je mrtvá, je nutno dotlačit prováděcí zákony až do sněmovny. Levice tak v plné nahotě odmítnutím těchto zákonů ukáže svou rozhazovačnost, uvažuje vláda.
Možná to bude politický bod pro Nečase (jakkoli nicotný proti stovce minusových bodů po včerejší razii), ne však pro Česko. V Evropě se po úderu krize rozhodně nerodí bezchybné recepty, jak svázat výdaje eráru. Móda dluhových brzd má své hrdiny, jako je Švýcarsko, které jako jediné v Evropě zákon dobrovolně přijalo ještě v tučných letech. A také tragédy, jako je třeba Španělsko, které jako jedno z prvních přijalo dluhovou brzdu, jež je ovšem nyní zcela neúčinná.
Pro Česko je však podstatné, že ve chvíli zrodu celounijního fiskálního paktu zaměřeného především na země eurozóny premiér Nečas furiantsky řekl ne. My Češi prý připravujeme lépe vyladěnou dluhovou brzdu. Po diplomaticky hodně drahém gestu mohli alespoň ekonomové doufat, že Nečas skutečně připraví nějaký zázrak. Nestalo se. Prosazovaná finanční ústava se podobá té polské či slovenské. Ignoruje například zásadní návrh Národní ekonomické rady vlády na zlaté pravidlo, podle nějž součet růstu HDP a dluhu v poměru k HDP nesmí přesáhnout stanovené číslo. Je to jednoduchý a účinný nástroj, jak omezit rozhazovaní v čase prosperity.
Zpět na zem. Český výsledek: eurozóna má fiskální pakt, ze sousedů umí dluhy brzdit jak Poláci bez eura, tak Slováci s eurem. A Čechům zbyla jen věta stokrát omílaná premiérem: že ODS prosazovala finanční ústavu už v době, kdy to ještě nebylo celoevropskou módou.
Výsledkem krachu finanční ústavy není jen vizitka špatných vyjednávacích schopností vlády, populismu ČSSD a podivného chvilkového hnutí mysli komunistů, že by snad mohli pomoci vládě. Až si totiž trhy všimnou, že Česko jako jediné v regionu nemá uzákoněnou dluhovou brzdu, může se to projevit i citelným prodražením českého veřejného dluhu.
Čtěte také:
