Není to vůči novorozenému britskému monarchovi úplně fér, ale mohl si přece jen vybrat jiné datum narození. V šílenství kolem následníka neprávem zapadla zajímavá studie o pozitivech a negativech britského členství v EU, kterou si objednala londýnská vláda. Česko by se jí rozhodně mělo inspirovat.
Než se další roky utápět v neproduktivním politickém překřikování, zda je EU nový ráj na zemi, nebo nový Sovětský svaz, měli bychom české členství v EU zhodnotit podle britského vzoru. Hledání pro a proti v jednotlivých sektorech britské společnosti a ekonomiky je sice dlouhé a nudné čtení, ale jen tak se lze dobrat relevantního názoru.
V médiích se objevila zavádějící zkratka, že se závěr analýzy vyslovil pro udržení Britů v EU. Za prvé jde teprve o prvních šest zpráv z plánovaných dvaatřiceti. Teprve v dalších dojde na třaskavá témata, jako jsou evropský rozpočet či zemědělství. A pak právě rozkouskování zabraňuje touze po jednoduchém ano či ne. Zatím Britové jen vědí, že například jednotný trh výrazně pomohl třeba Vodafonu při expanzi do Čech. A naopak že bobtnající regulace jsou minusem.
O takto věcné a faktické debatě si v Česku můžeme zatím nechat jen zdát. Jako bychom se stále nevzpamatovali z někdejšího společenského konsenzu před vstupem do EU. ČSSD se zakonzervovala v eurohujerství evropských socialistů, ODS zase více či méně úspěšně bojuje s destruktivním odkazem Václava Klause.
Debata o EU vstupuje do veřejné sféry výhradně jako konflikt. Tu, když se sváří premiér s ministrem zahraničí, kdo z nich bude mít mocnějšího tajemníka pro evropské záležitosti, tu zase, když předseda vlády odstřelí unijní fiskální pakt, aniž by se předtím namáhal svůj krok zdůvodnit veřejnosti a partnerům.
Mnohem přínosnější by bylo právě pravidelné sektorové hodnocení nákladů a výnosů členství v Evropské unii. Ano, je to nuda držet v paměti všechna ta pro a proti u zahraniční politiky a pak hned přeskočit na kapitolu o daních.
První vlaštovka by tu ale přece jen byla – pravidelné vyhodnocování plnění maastrichtských kritérií od ministerstva financí a centrální banky dodává podobná relevantní fakta ohledně přijetí eura. Není důvod, proč podobně nehodnotit i klady a zápory pobytu Česka v EU například z pohledu byznysu, daní, ale třeba i rozvojové pomoci.
Otázkou však je, zda čeští politici něco takového vůbec chtějí. V Británii mají být zprávy podkladem pro kvalifikované rozhodnutí v možném budoucím referendu o setrvání v unii. To není český případ. Zde se politikům mnohem více hodí před veřejností šermovat zakázanou žárovkou na straně jedné a zateplovacím polystyrenem placeným z eurofondů na straně druhé. Ale to přece dohromady o kvalitách českého členství v EU neříká zhola nic.
Čtěte také:
