Aleš Hušák ve své rezidenci na Menorce pilně sepisuje svou verzi pádu Sazky. První už ale nebude. Více než 200stránkové dílo o úpadku sázkařského kolosu představil šéf Českého svazu tělesné výchovy Miroslav Jansta. Dílko však nepůjde na knižní trh, nýbrž k soudu, kde by obsáhlá žaloba měla usvědčit rozmařilého Hušáka z neoprávněného „dojení“ loterijního gigantu.
Jakkoli si každý pozůstalý po odumřelých dotacích Sazky do českého sportu asi takové zadostiučinění přeje, rozum napovídá, že se okolo Sazky jen hraje poslední marketingová komedie. Vysouzení necelé miliardy na Hušákovi je totiž zhruba tak pravděpodobné jako získání těch miliard, které kdysi Hušák spektakulárně požadoval po komkoli, kdo se byť jediným nevlídným slůvkem otřel o Sazku.
Jakkoli není radno podceňovat právnické eso Janstu, výsledek se dá předem tušit. Po naprostém či alespoň většinovém zamítnutí žaloby Jansta jako šéf zchudlého ČSTV předstoupí před sportovní lid a prohlásí: Sorry, dělali jsme, co jsme mohli, ale hlavní padouch unikl.
Jenže přišít zodpovědnost pouze Hušákovi znamená zcela pominout vinu hlavních akcionářů, kteří měli excentrického šéfa firmy kontrolovat v představenstvu. To se týká hlavně ČSTV.
Stavba libeňské arény by nikdy nemohla začít bez souhlasu tehdejšího šéfa sportovních bafuňářů Vladimíra Srba. Když ten pět minut před pádem Sazky odstoupil, jeho roli poslušného Hušákova kývače převzal Pavel Kořan. Jeho podpora Hušákovi až do posledního dechu a obhajoba Hušákových výprav na Menorku na účet Sazky byly už jen smutným vyvrcholením rezignace na výkon práv a povinností odpovědného akcionáře.
Bylo by hezké, kdyby Jansta našel nějaký ten obraz, vinařství či hrad, jehož koupi si Hušák nenechal posvětit představenstvem. Ale Hušák nebyl hloupý. Stádní hlasování představenstva a naplno rozjeté skartovačky těsně před koncem Hušákovy éry pravděpodobně pana generálního vyvázaly ze vší odpovědnosti.
Kdyby se na Hušáka dalo něco najít, pravděpodobně by s tím už přišel insolvenční správce Josef Cupka. A ten otevřeně říká, že na Hušáka nenašel nic.
Janstova taktika, jakkoli vedena sympatickými úmysly, tak připomíná marketingovou kanonádu ne nepodobnou té Hušákově. Když Komerční banka a Raiffeisenbank prodaly v roce 2010 své pohledávky Romanu Vítkovi, hned měly na krku Hušákovu žalobu za miliardu pro poškození dobrého jména. Nyní se ukazuje, že podobně těžkotonážně se Hušák choval i k Pentě, když chtěla proniknout do jeho panství. A Jansta nyní totéž zkouší přímo na Hušáka.
Byť sám musí tušit, že pokud má nějaká žaloba šanci, tak leda na jeho předchůdce v křesle šéfa ČSTV. Těm možná kdysi šel výtečně sport, ale rozhodně ne výkon akcionářských práv.
Čtěte také:
Sportovci po dvou letech od krachu Sazky žalují Hušáka. Chtějí 953 milionů
Sportovní svazy ztratily zbytek vlivu na O2 arenu
Sazka zvažuje prodej vysočanského sídla, je moc velké
