Při zveřejňování žebříčku vnímání korupce ve veřejném sektoru se tu a tam objevuje jedna interpretační chyba. Dánsko a Nový Zéland přece nemusejí být nejméně zkorumpované. Jen tamní lidé, experti či instituce mají dojem, že tomu tak je. Proto další pokles Česka na nelichotivé 57.
Místo nemusí být hned vykládán jen jako tragédie. Připusťme i výklad, že korupční aféry začaly vyhnívat o poznání rychlejším tempem, a znechucení lidé proto mají dojem, že je kolem nich více korupce. Přitom je zjevné, že policie a státní zastupitelství mají více svobody než dejme tomu před pěti lety.
Samotný index z dat Světové banky, názorů podnikatelů či expertů je příliš „měkkým“ ukazatelem na to, abychom mohli s jistotou říci, že nás za rok v potírání korupce přeskočily tři země. Index je spíše zajímavým srovnáváním s jinak nesrovnatelnými státy. V českém případě bohužel s Bahrajnem a Namibií.
Čtěte také:
Česko si pohoršilo ve vnímání korupce. Lépe jsou na tom i Gruzie či Uruguay
Změny zákonů nepomohly. Korupce v zakázkách bují jako za dob losovaček
