Vzpomínáte, jak v prosinci 2012 bouchal ministr financí Miroslav Kalousek do stolu a dušoval se, že bez zachování pravomocí ČNB Česko nemilosrdně potopí vznikající evropskou bankovní unii? To bylo debat na téma kapitálového vysávání bankovních dcer ze strany zahraničních matek. Ale když nyní vláda schválila zásadní změny v podnikání finančních institucí, vypadá to spíš na ticho po pěšině. A to je špatně.
Zavádění unijní směrnice pro finanční instituce by nás mělo velmi zajímat. Zásadní novinkou jsou nově určované kapitálové rezervy. ČNB může velkým bankám napařit vyšší povinnou kapitálovou přiměřenost a navrch může vyžadovat těžko určitelnou „proticyklickou kapitálovou rezervu“. ČNB však už dala najevo, že nové nároky nejsou pro zdravé české banky žádným problémem.
Větším tématem je ztráta pravomoci národního regulátora dohlížet od roku 2015 na likviditu poboček zahraničních bank. Nemusí jít vůbec o nic tragického. Úprava je logická: ať regulátor v místě bankovní centrály dohlédne na případnou kumulovanou ztrátu celého holdingu rozlezlého po Evropě. ČNB také bude mít právo vyžádat si informace a nadále rovněž zasáhnout v samotné pobočce, byť až v nejzazším případě.
Přesto může nová úprava nakonec znamenat i nezdravou pobídku v českém bankovním sektoru, kde je přes 90 procent institucí v zahraničním držení. Proč by se Česká spořitelna měla zdržovat se slídilstvím českých centrálních bankéřů, když může být jen pobočkou rakouské Erste a vše si pěkně vyřídit s rakouským regulátorem?
V této chvíli je z 45 tuzemských bank 22 poboček. Většinou jde o menší či malé ryby, jako je Zuno, Citibank či ING Bank. Není tedy asi velkou systémovou tragédií, když tyto instituce budou primárně kontrolovat Rakušané, Irové či Nizozemci. Ale pokud by se k transformaci na pobočky rozhodly i banky z velké čtyřky, tak už možná důvod k obavám je.
Pojí se s tím i nemalý problém s pojištěním vkladů. Fond pojištění vkladů kryje vklady bank, kampeliček a stavebních spořitelen se sídlem v Česku. Klienti poboček jsou odkázáni na obdobné fondy v zemích, kde sídlí centrály.
Na oba problémy ČNB upozorňovala. V návaznosti na debatu o bankovní unii požadovala „upravit postup v případě přeměny banky na pobočku“. Chtěla nově pravomoc posuzovat vliv přeměny „na bezpečné fungování, rozvoj a stabilitu finančního trhu v České republice“. V obavách o stabilitu Fondu pojištění vkladů pak požadovala právo napařit případnému zběhovi „mimořádný příspěvek odpovídající součtu příspěvků za předcházející čtyři kalendářní čtvrtletí“.
Ministerstvo financí však příkladně byrokraticky bance odpovědělo, že přeměna dcer na pobočky se v této euronovele neřeší. Ale měla by. Jestli se ctnost bankovních dcer měla někdy jasně ochránit, tak právě v tomto zákoně.
Čtěte také:
Bankovní unie se přiblížila, Česku ještě nehrozí
