I počtvrté ministr financí Miroslav Kalousek se státními spořicími dluhopisy uspěl. Chtěl jich občanům vnutit za 20 miliard korun, za jeden týden dostal objednávky v objemu 19,9 miliardy. Silná poptávka ale ještě ani zdaleka neznamená, že Kalouskův projekt lze už brát jen jako rutinu, kdy ministerstvo financí dvakrát ročně vydá další dluhopisy domácnostem a na Vánoce dokonce převázané mašličkou.
Že se má státní dluh upisovat v malém i doma, na tom se shodnou nyní snad už všechny politické stany: více zdrojů financování, větší komfort pro dluhovou službu. Ale nesmí se tak dít za jakoukoli cenu. Rozdíl mezi státní půjčkou na pět let v aukci a půjčkou prostřednictvím drobného střadatele je nyní asi dvě procenta. A ty bohužel platíme všichni.
Každý daňový poplatník tak fakticky dotuje pár vybraných investorů a na platbách za distribuci vyvolené banky. Ministerstvo financí argumentuje tím, že se výnosy na trhu mohou rychle změnit. To jistě, ale pokud přijde čas vyšších úroků, stoupnou i výnosy srovnatelných finančních produktů a ministerstvo u nových emisí zase bude muset přihodit něco navíc. Pokud to neudělá, drobní investoři se s velkou pravděpodobností opět vrátí k likvidnějším finančním produktům. Ministr Kalousek navíc rád zdůrazňuje, že se jedná i o diverzifikaci dluhového portfolia. To je obecně pravda.
Ale v detailu to už tak jasné není. Co reálně může změnit asi desetinová držba dluhu v rukou domácností? Mnoho ne. Největší držbu státního dluhu v Evropské unii mají domácnosti na Maltě (30 procent) a v Itálii (16 procent). Dokážou se ale snad tyto státy refinacovat z peněz svých občanů, aby mohly ohrnout nos nad neúprosným trhem? Ne. Když by se i Česko ocitlo v úzkých, je pravděpodobné, že ani zde by financování dluhu domácnosti nijak výrazně neovlivnily.
Jakkoli se navíc o dluhopisech mluví jako o „dluhopisech domácnostem“, mezi investory jsou přece i cizinci, šikovní spekulanti, kteří si na výhodnou investici půjčili, či velké právnické osoby jako církve a nejrůznější neziskové organizace. Všechny tyto subjekty chtějí vydělat, ne zachraňovat Česko.
Kalousek jistě zaslouží uznání, že celý projekt po letech plánování a mluvení fakticky rozjel. Ale zároveň to neznamená, že je nutné domácnostem cpát státní dluh za jakoukoli cenu. V této chvíli jsou spořicí dluhopisy velmi drahým Kalouskovým koníčkem, u kterého zatím ani netušíme, zda ho budou financovat opravdu domácnosti, nebo spíše nejrůznější právnické osoby.
Projektu státních spořicích dluhopisů by proto neškodil oddech, vyhodnocení dosavadních zkušeností a teprve poté případný rozjezd další emise. Pokud možno pro stát levnější a s jasněji definovanými investory.
Čtěte také:
Investiční hit. Spořících dluhopisů se již objednalo za 20 miliard
Spořicí dluhopisy jen do pátku: termín pro objednávky byl zkrácen
Čím hůře, tím lépe: příjem domácností vzrostl na 28 670 korun. Přesto ušetřily
