Kdo že to včera vlastně usiloval o důvěru poslanců? Přece premiér Bohuslav Sobotka a jeho vládní tým složený z ČSSD, ANO a lidovců. Ale tak jasné to zase není. Prezident Miloš Zeman ve svém projevu přednesl v podstatě alternativní vládní program. Úsvit fakticky podpořil vládu, když odešel ze sálu. Komunisté nehlasovali proti. A šéf ANO Andrej Babiš prohlásil, že se Sobotkou uzavřel spíše opoziční než koaliční smlouvu. Tak je to vláda ČSSD, ANO a lidovců, nebo není? A kdo ji vede?
Prezident Miloš Zeman přednesl perfektní projev. Premiérský. Nakázal přijmout služební zákon a zákon o prokázání původu majetku. Dále vyhlásil investice velkého rozsahu a skandinávský sociální stát. A vysmál se rozdílům v koaliční smlouvě o vládních závazcích. Prý to měla být jen vize, či jak říká Zeman „prezidentská mantra“, a nikoli kritika programového prohlášení vlády. Jenže to by musel chtít služební předpis jen pro svou hradní kancelář a investicí velkého rozsahu by musel mít na mysli opravu dlažby na prvním nádvoří. Tak to samozřejmě není. Zeman sice v posledních týdnech prohrál několik politických bitev, ale opět dal na vědomí, že nadále chce být hybatelem české politiky.
To ale není nic, co bychom o panu prezidentovi nevěděli. Mnohem zajímavější byly jednotlivé strategie, s nimiž se strany postavily k hlasování o důvěře. Přesvědčenou opozicí zůstala jen poražená pravice – TOP 09 a ODS. Úsvit Tomia Okamury, který před volbami vynikal tou nejhalasnější a nejradikálnější rétorikou, se najednou stal úsvitem státotvornosti. Vládní koalice ani za mák nechce prosadit obecné referendum takové, jaké si přeje Úsvit. Přesto Okamura se svými spolustraníky odkráčeli ze sálu, a pomohli tak vládě k moci.
Je zcela zjevné, že Okamura našel větší než malé zalíbení v Andreji Babišovi a rád by mu byl „konstruktivní opozicí“. Vždyť sám Babiš v povolebních vyjednáváních nadhodil možnost, že by ČSSD a hnutí ANO mohly vyměnit lidovce za okamurovce. A včera se ukázalo, že byl pochopen. To komunisté sice nepodpořili vládu, ale také nebyli proti. Takovou úsluhu politické vládě udělali komunisté dosud jedinkrát v roce 1998 Zemanovi.
Vedle těchto dvou opozičních stran, které včera silně a ještě silněji naznačily, že je možné se s nimi na lecčem dohodnout, není jasno ani u vládní sestavy. Babišovo cirkusové československé vystoupení prošpikované „hyperprůsery“ a dalšími podobnými obraty jasně ukázalo jednu věc: Babiš vzdor tradicím vládních uspořádání rozhodně není žádným Sobotkovým podřízeným. Jasně vzkázal, že tato vláda není levicová. A následně definoval souručenství s ČSSD jako opoziční smlouvu. Tedy jako prostředek, který světí Babišův účel. Buď s koaličními poslanci, nebo klidně i s těmi opozičními.
Čtěte také:
Vláda získala po celodenním maratonu důvěru
Klaus: Prohlášení vlády je vágní, Sněmovna by ho měla odmítnout
