Skoro se zdá, že ve Štrasburku vznikne detašované pracoviště České národní banky. Po bývalém viceguvernérovi ČNB Luďkovi Niedermayerovi se nechala ke kandidatuře zlákat i končící centrální bankéřka Eva Zamrazilová.
Když k tomu připočteme nevyvedenou avantýru Zdeňka Tůmy s pražskou politikou a přechod Jiřího Rusnoka z vlády do ČNB, tak to začíná vypadat na pěkný provoz mezi vládou a vysokým finančnictvím. To samo o sobě není nic špatného, je ale otázkou, zda by obousměrný provoz neměl být raději přehlednou jednosměrkou.
První guvernér České národní banky Josef Tošovský sice střídal premiérství a šéfování centrální bance jak ponožky, ale kromě tohoto případu byly dosud politické funkce a centrální bankovnictví vlastně poměrně striktně oddělené. A to i přesto, že polistopadová elita nic takového programově neplánovala.
Právě naopak, lidé kolem Václava Havla jeden čas vážně kalkulovali s odsunutím příliš populárního Václava Klause právě na post guvernéra centrální banky. Naštěstí se to nakonec nestalo, takže kdejaký straník nemohl po cestě do politické penze strávit pár let v pražské ulici Na Příkopě, číslo 28.
Nejsme naštěstí v Rusku či v Maďarsku, kde do centrální banky odcházejí vládní chráněnci z ministerstev. Ale nejsme ani v Německu, kde stranická knížka nezávislosti Bundesbanky či Evropské centrální banky už léta nijak nepřekáží. Příkladem může být sociální demokrat Jörg Asmussen, který z německého ministerstva financí přešel do ECB a nyní zase míří zpátky na národní ministerstvo práce. O něco horším příkladem je hrdina německých euroskeptiků Thilo Sarrazin.
Ale Česko je něco jiného. Po historicky neopakovatelném Tošovském, který se během premiérování staral především o to, aby se mu Pavel Kysilka nezačal moc roztahovat v centrální bance, rozvířil debatu jeho nástupce Zdeněk Tůma.
Samotný jeho přerod v pražského komunálního politika nebyl v roce 2010 problém. Horší už ovšem byla jeho následná transformace zpět ve finančníka chvíli poté, co nedosáhl na primátorský řetěz. Kandidát na primátora, který prakticky hned přejde do KPMG a nechá si jen formálně zastupitelský post, to není to pravé ořechové. Stejně tak je velkou otázkou, zda je šťastné, že později Jiří Rusnok zopakoval Tošovského kousek s přesunem z premiérského křesla do ČNB.
Niedermayer i Zamrazilová, budou-li zvoleni, by neměli od politiky zbaběle utéct jako Tůma. Pokud by se například Niedermayer nyní v Evropském parlamentu věnoval aktuální legislativě k omezení vlivu čtyř velkých auditorských firem a za dva roky se vrátil do Deloitte, jenom by následoval Tůmův špatný příklad. Zkrátka pokud se centrální bankéř rozhodne pro politiku na plný úvazek, headhunteři by měli vědět, že tento člověk je na delší dobu nedostupný.
Čtěte také:
Lídrem TOP 09 pro eurovolby bude Niedermayer, záda mu má krýt Pospíšil
