Odchod poslance Borise Šťastného z ODS zaslouží trochu větší politickou zádušní mši. Tolikrát totiž vyhlašoval válku vedení ODS a tolikrát ji zase potupně odvolával, že se stal spíše klaunem než politikem.
Jeho přátelství s Václavem Klausem a podpora pražského kmotra Tomáše Hrdličky jej přitom předurčovaly ke hvězdné kariéře. Ale vše se vždy zvrtlo. Snad nejhůře v Praze, kde upekl koalici ODS a ČSSD, ale ta po roce zkrachovala. Nejdéle tak hrál roli profesionálního rebela v ODS. Bouřil se proti Lisabonské smlouvě, ale zůstal, když byl přehlasován. Když se nestal ministrem zdravotnictví, okopával ministrům alespoň kotníky. Naposledy rebeloval proti daňovému balíčku, ale včas utekl k poslušné většině. Teď se pochlapil a odešel. Asi proto, že už by se nedostal na volitelné místo ve volbách. Pro ODS žádná škoda. Pro Václava Klause chabá posila.
Čtěte také:
