Tuzemská obsese bojem proti korupci se dočkala rozuzlení hodného velmi nepodařené frašky. Můžeme sice rozhořčeně volat na protikorupční linky, vicepremiérka Karolína Peake pomalu každý měsíc vymýšlí novou vládní protikorupční strategii, ale aby zákonodárci pustili Nejvyšší kontrolní úřad do neprůhledného účetnictví krajů a obcí, to zase ne.
Ústavní novela, která měla rozšířit pravomoci NKÚ nahlížet i do municipalit a nekontrolovaných obecních firem, totiž mohla reálně zatočit s tradičním tuzemským korupčním já na bráchismem. Zákon tedy musel být smeten ze stolu. Vláda už oznámila, že se znovu pokusí o rozšíření pravomocí NKÚ, ale na to by nikdo neměl sázet ani zlámanou grešli.
Odmítnutí novely je paradoxem na druhou. Proti kontrole hospodaření obcí, krajů a firem s majetkovou účastí státu se dlouho stavěl především poslanecký klub ODS. Za ústupek, že na všemocný ČEZ bude krátký i NKÚ, ale norma celkem snadno prošla sněmovnou. Senátní souhlas se naopak očekával, protože špičky ČSSD zákon vehementně podporovaly. Výsledek je ovšem tristní.
Senát snad poprvé v historii naplno zafungoval jako pouhé shromaždiště komunálních a krajských politiků a vyděšení sociálnědemokratičtí starostové shodili normu ze stolu. Senátorský klub ČSSD tak při hlasování hezky předvedl, koho komunál živí a koho ne. Stínoví ministři František Bublan či Jiří Dienstbier hlasovali, jak jim velí celostátní politika. Zástup méně známých starostů zase tak, jak jim velí jejich město.
Argumentace v Senátu nepostrádala zcela absurdní momenty: Podle NKÚ úřad zkontroluje ročně asi pět obcí, takže na všechny by se dostalo za 1200 let, počítal Petr Vícha nikoli v roli šéfa senátorů ČSSD, ale poděšeného starosty Bohumína, kterému chce kdosi z Prahy lézt do účetnictví.
Přitom hlavním a zcela logickým záměrem je dát NKÚ možnost ne šikanovat každou vesničku, ale ve velkých kauzách dohledat finanční toky od ministerstva přes kraje až třeba do obecní školy. Tak se mohou činit slovenští či rakouští kolegové zdejších kontrolorů, český NKÚ však nikoli.
NKÚ tak zůstává v hibernaci, ve které českým politikům nejvíce vyhovuje. Může psát sáhodlouhé zprávy na vládu o nezákonném vydávání prostředků ministerstvy, aniž by vláda reálně se stavem věcí musela cokoli udělat. Do obcí, krajů a městských firem se nyní kontrolorům zavřely dveře. A v čele NKÚ už rok stojí pan Nikdo, protože po ostudném odchodu Františka Dohnala se politici pořád nemohou shodnout, kdo by jim v křesle předsedy silného úřadu šel nejvíce na ruku. Blýskání na lepší časy v NKÚ tak končí. Je čas se opět vrátit k bezzubým protikorupčním analýzám a strategiím.
Čtěte také:
NKÚ nedostane nové pravomoce, senátoři návrh odmítli
NKÚ si bude moci posvítit i na státní firmy. ČEZ má ale výjimku
Nová protikorupční strategie: jádro problému je ve stranách a zakázkách
