Je vlastně docela pikantní, že největšími obhájci lustračního zákona chtějí být ve vznikající vládě ČSSD, ANO a KDU-ČSL právě lidovci. Snad žádnou jinou stranu nepochroumalo přetřásání spolupráce s StB tak jako právě lidovce před volbami v roce 1990. Zničilo kariéru předsedovi Josefu Bartončíkovi a poškodilo lidovce ve volbách.
Přesto je jejich současná pozice pochopitelná: o smysluplnosti lustrací je možné se čtvrt století po listopadu 1989 bavit, ale v žádném případě by se zdejší zákon neměl rušit na přání komunistů či kvůli těžkostem s obsazováním vlády. Zrušení lustrací musí být projevem síly demokratického státu, ne slabosti pragmatických postkomunistických politiků.
Proti lustracím lze vznášet celou řadu námitek. Už se to moc neví, ale velký lustrační zákon měl původně platit jen pět let. Tehdy, v kritickém roce 1991 s hroutícím se Sovětským svazem za zády, přišlo poslancům pět let diskriminace komunistických kádrů jako dostačující lhůta. Přesto nyní, o čtvrtstoletí později a po ukotvení země v EU a NATO, chceme nechat prodlužovaný zákon platit dál.
Ještě o něco méně se ví, že lustrace chtěl rušit i Václav Havel. Mnohem logičtější mu přišlo přijetí jasného služebního zákona. A poslední výtka proti lustracím se týká nepříliš dobře napsaných paragrafů. Ty sice znemožnily Miroslavu Šloufovi vést Úřad vlády pro premiéra Miloše Zemana, ale úplně stejnou moc obratem získal jako šéf Zemanových poradců. A Andrej Babiš má dnes sice podle některých výkladů problém dosáhnout na post ministra financí, ale bez problému se může stát ekonomickým vicepremiérem.
Jenže argumenty lze vznést i proti zrušení lustrací. Obsese bývalými estébáky poněkud zamlžuje samotnou podstatu a původní účel velkého lustračního zákona pro státní funkce a malého lustračního zákona pro policii. Mají totiž eliminovat ze správy kromě bývalých tajných především komunistické funkcionáře, milicionáře a kádry ze stranických škol. Kdo se bere za zrušení lustrací, musí mít také sílu si představit řídící důstojníky zpět u vesla a také to, že po dosud poslední šesté vládě Lubomíra Štrougala může někdy legálně přijít i sedmá.
Přesto je třeba říci: Ano, tuto sílu bychom v sobě měli najít. Ovšem s kvalitním služebním zákonem za zády a s konsenzuálním návrhem na zrušení lustrací podepsaným všemi poslanci demokratických stran. Tak by vypadalo důstojné rozloučení se zákonem, který si oddřel nezanedbatelný kus své práce při obnovování české demokracie.
Jenže zatím to bohužel na podobné důstojné loučení s lustracemi nevypadá. Nejvíce dnes doufají ve zrušení lustrací ti, kteří na to mají ze všech nejmenší právo – komunisté. A dvě největší strany v Poslanecké sněmovně na to rády slyší, jen aby si pragmaticky vyřešily jednu vlastní vládní patálii.
Čtěte také:
Euro: Babišův svazek je zfalšovaný, říká bývalý důstojník StB
