Nastoupit třikrát do kancléřského úřadu, to se v poválečném Německu dosud podařilo jen Konradu Adenauerovi a Helmutu Kohlovi. Vlastně ne. Třikrát zastával kancléřský úřad i Helmut Schmidt. Jakkoli si doyena německé politiky Schmidta Němci váží, nelze jej při pohledu zpoza německých hranic poměřovat s „otcem poválečného Německa“ Adenauerem a „kancléřem-sjednotitelem“ Kohlem. U Schmidta si totiž Evropan žádné velké téma nevybaví.
Angela Merkelová se nyní musí rozhodnout, zda po sobě chce zanechat jasnou historickou rýhu jako Adenauer a Kohl, nebo skončit jako Schmidt. Pokud se rozhodne pro první možnost, příležitostí pro heroické výkony je více. Tou největší je však bezpochyby trvalá záchrana eura.
Merkelová se v očích Němců řadí k úspěšným státníkům. Otázkou však je, zda je také političkou s jasnou vlastní vizí. Ideologickou vyhraněnost kancléřka považuje za starou veteš, a tak stojí jako pravicová politička ve středu a vykrádá levici její letité recepty. A po čertech dobře to funguje. Jinak by k sobě v neděli nepřitáhla tak rozdílné voličské skupiny.
Křesťanské demokraty volilo 1,7 milionu voličů pravicových liberálů z roku 2009, ale také 150 tisíc voličů levicové SPD a dokonce 360 tisíc voličů postkomunistické Levice. A navrch k sobě „Angie“ dokázala nalákat 790 tisíc Němců, kteří před čtyřmi lety vůbec nevolili. To by politik dokázal jen těžko. Zato starostlivá matka národa může vzbudit iluzi správné volby jak u konzervativce, tak u liberála, socialisty, marxisty i zeleného. Merkelová tak v dobách, kdy v Evropě erodují prakticky všechny velké strany, předvedla nečekaný úspěch. Ale stále platí, že spíše než jasnou politikou přesvědčila Němce tím, co si už v roce 1957 napsal na volební plakát tehdejší kancléř Adenauer: „Keine Experimente!“
Jenže experimentům se Merkelová ve třetím volebním období jen těžko vyhne. Podle německých ekonomů je hospodářství podinvestované a pomalu dožívá i současný systém zdravotnictví. Nic to ale není proti hlavnímu bolehlavu, jímž je euro. Že je to problém číslo jedna, ukazuje i raketový růst euroskeptické partaje Alternativa pro Německo, která se jen těsně nedostala do Bundestagu. Merkelová bude muset co nevidět konečně jasně říci, jakým způsobem se mají lít peníze do černé řecké díry i jinam. Zda přes Evropskou centrální banku, záchranné valy či eurobondy. Zároveň eurozóna potřebuje nový institucionální rámec pro bankovní unii a fiskální federalizaci.
Merkelová si může vybrat. Buď se postaví do čela reforem a euro se v jejím životopise stane tím, čím byla v tom Adenauerově poválečná obnova země a v Kohlově její sjednocení. Nebo bude stále oddalovat řešení neřešených problémů a skončí nejspíše jako Schmidt, jemuž se uprostřed třetího volebního období sesypala vlastní vláda.
Čtěte také:
Merkelová drtivě vyhrála německé volby, většinu ale nemá. Liberálové propadli
Rodák ze Senegalu mění s pomocí zahrádkářů dějiny, míří do Spolkového sněmu
