Po červnovém zveřejnění biografie německé kancléřky První život Angely M. mnozí konzervativní Němci řeší, zda může být šéfkou německé pravice někdo, kdo prý kdysi věřil v reformu komunismu. Paradoxně ale už moc neřeší, zda šéfkou pravice může být někdo, kdo jde do voleb s volebními dárky zhruba za 28 miliard eur.
Aktuálním programem Křesťansko-demokratické unie pro zářijové volby Merkelová totiž definitivně potvrzuje, že pro ni už vlastně neexistují pojmy jako pravice a levice. Jen střed. A pravděpodobně s ním u Němců opět uspěje. Jak dlouho je ale možné se držet na vrcholku moci pod praporem nemastného neslaného centrismu?
Tradice sice Merkelové velí obecně slíbit nezvyšování daní, ale pak už se to hemží jen samými dárky pro ty, kteří kancléřce dají svůj hlas: daňové odpočty, štědřejší důchody, zastropování nájmů, asfalt na dálnice, eura do výzkumu. Merkelová, která se pro zbytek Evropské unie stala papežkou škrtů, doma bez uzardění ve velkém roztáčí kolo utrácení. Ne že by to bylo tak úplně špatně: z domácího pohledu si šlapající německá ekonomika může sliby Merkelové dovolit, z evropského pohledu je zase namístě povzbudit německý spotřebitelský apetit. Koherentní pravicovou ideologii v tom ale skutečně nehledejme.
Od roku 2005 před Merkelovu rezignuje jeden tradiční pravolevý spor za druhým. V těchto volbách se bude například hodně mluvit o zavedení minimální mzdy. Ale dělicí čára mezi pravicí a levicí nepovede jako dosud po otázce, zda ano, nebo ne. Poté, co Angela Merkelová představila svůj program, už jde jen o to, zda bude zavedena jen v jednotlivých segmentech hospodářství, či celostátně.
Merkelová však se svou středovou politikou nepřebírá jen levicové recepty. Kancléřka je i symbolem ad hoc politiky jako například v případě opuštění jaderné energie po tragédii ve Fukušimě. Jak kdysi hájila jádro, tak nad ním nyní dělá kříž. Nikdo si tak už nemůže být u Merkelové úplně jistý, co vlastně považuje ve svém politickém argumentáři za nedotknutelné. Pravděpodobně nic. Kdyby nebylo permanentní dluhové krize v eurozóně a velkých otázek o budoucnosti Evropy, bylo by ještě patrnější, že německá politika pod Merkelovou jaksi zašla na úbytě. Zůstal jen celoněmecký centristický konsenzus.
Ano, pravicové strany po celé Evropě mohou dnes zálibně hledět na úspěšný recept Angely Merkelové: stabilita a umírněnost jsou zjevně mnohem většími lákadly než radikální pravicové myšlenky nezřídka ústící v určité elitářství až sektářství. Přesto není německý model zdaleka ideální. Až totiž odejde ze scény, pravděpodobně už v roce 2015, zanechá po sobě Merkelová zcela technokratickou profesionální stranu bez jakékoli hlubší vize. A za sukně milované „matky Angely“ se už nepůjde schovávat.
• Čtěte také:
Kancléřka si jde pro třetí termín s lákadlem na levicovější voliče
