Není na co čekat. Šéf ČSSD Bohuslav Sobotka je premiérem, včera navrhl prezidentovi jména ministrů. Prezident Miloš Zeman si chce své okamžiky slávy protáhnout schůzkami s nominovanými, ale to je opravdu maximum možného. Do konce měsíce by mělo být v zájmu republiky jasno – buď bude vládní sestava jmenovaná, nebo bude na Ústavním soudu ležet kompetenční žaloba.
Samozřejmě by byla lepší první varianta. Ale ani ta druhá není čirým zlem. Od váhání Václava Havla nad Janem Kavanem přes blokování Davida Ratha Václavem Klausem až k dnešnímu Zemanovi jde v různé míře o totéž – kdo má a má mít při sestavování vlády navrch. I kdyby kompetenční žaloba protáhla proces nástupu koaliční vlády, je to pořád lepší, než aby Zeman Sobotkovi ještě v létě vzkazoval, že si není jist, pročež Milana Chovance raději pozval na 98. předběžnou konzultaci do Lán.
Zemanova touha rozšiřovat své mocenské pole a také jeho zášť vůči některým „zrádcům“ v ČSSD zbytečně vyostřily problém, který ani jinak nemá úplně jasné východisko. Kdy může prezident faktickému vítězi voleb říci ne? Dokud Zeman nejmenoval Sobotku premiérem, měl ještě docela široké pole působnosti. A málem mu to i vyšlo – nechybělo moc a premiérem mohl být Michal Hašek a jeho někdejší souputník Chovanec by teď byl nejspíš Zemanovým nejoblíbenějším ministrem. Jenže Sobotka je od pátku premiérem a Zeman je najednou mnohem slabší. Schůzky s nominovanými ministry jsou posledním zoufalstvím, jež ještě může oddálit odchod vlády Jiřího Rusnoka. Není moc pravděpodobné, že by na schůzkách prezidenta s pány Zaorálkem, Dienstbierem, Mládkem či Chovancem bylo na programu cokoli jiného než dusné ticho.
Pokud by ale Zeman nakonec přece jen své neoblíbené nejmenoval, Sobotka by neměl váhat s kompetenční žalobou. Nejde jen o prostou volbu „musí jmenovat – nemusí jmenovat“. To jsou krajní pozice. Zeman nenašel ani jeden jasný výklad ústavy, podle nějž by dle vlastní libovůle mohl ministry odmítnout. Výkladů, podle nichž naopak musí jmenovat ministry dle návrhů premiéra, pár existuje. Ale zdaleka nejvíce je výkladů nesoucích se v duchu „něco mezi tím“. Podle některých právníků prezident nemůže jmenovat ministry, jejichž jmenování je v rozporu se zákonem. Podle jiných stačí i závažné důvody.
A jsme u merita věci. Závažný důvod je podle právníků třeba spolupráce s StB. Jenže politický blíženec Andrej Babiš Zemanovi nevadí. Zeman hledá záminky, jako je nedostatečná odborná publikační činnost.
Stále je nejpravděpodobnější, že jmenování vlády proběhne hladce a nelegitimní Rusnokově sestavě brzy zamáváme. Ale pokud dojde na kompetenční žalobu, nebude to jenom ostuda. Nakonec alespoň přijde potřebná odpověď na otázku prezidentských pravomocí kladenou už dvě dekády.
Čtěte také:
