Tato oranžová hysterie nebude mít na vládu vliv a já cítím velký mandát k tomu, abychom svoje priority a reformy dokončili. To nejsou slova Petra Nečase, který brání svou vládu i pozici v ODS po víkendové tragické volební prohře. Jsou to slova jeho předchůdce Mirka Topolánka po obdobném fiasku z roku 2008.
Tehdy Topolánek přežil, ale právě tato prohra pobídla jeho odpůrce k útoku. Nečas se nyní nemůže utěšovat tím, že proti němu nestojí nikdo tak silný a populární, jako byl tehdy Pavel Bém. Vnitrostranická rebelie i rozklad vlády jsou dnes obdobné, ne-li horší. A pokud se nic v ODS nezmění, Nečas se brzy může stát předsedou strany, které nevládne, a premiérem vlády, kterou neřídí.
Jakkoli Topolánek vešel do dějin jako král hulvátů, po porážce v krajích v roce 2008 byl schopen alespoň jisté sebereflexe, když na sebe vzal vinu za špatnou kampaň. To Nečas přichází s těžko uvěřitelným vysvětlením, že s prohrou stejně počítal a vina že leží na samotných regionech. Jen případná omluva dovnitř strany by ale stejně vše nespravila. Nečasovi se totiž na všech frontách hroutí jeho mocenská pozice.
Uvnitř strany se postupně opřel o sestavu lokálních mocipánů ze silných regionů, z nichž udělal ministry. Ti jej mají na nadcházejícím kongresu dovést opět k předsednickému postu. Jenže kolik delegátů poslechne pány Bendla, Blažka či Kubu, kteří sice dostali ministerské posty, ale řadoví straníci na krajské úrovni za to musí tvrdě platit?
Naopak Nečasem odvolaný ministr spravedlnosti a jediný modrý vítěz voleb Jiří Pospíšil může snadno aspirovat na pozici Béma II. Situace je jiná než za Topolánka, ale za Pospíšilem se mohou ve sňatku z rozumu potkat jak poslanečtí rebelové, tak straničtí „pravdoláskaři“, kteří adorují Pospíšila za jeho protikorupční snažení.
Pokud Nečas na kongresu uhájí předsednické křeslo, ale místopředsednické posty opanují jeho zavilí kritici, pak se Nečasova slabost přelije i do vlády. V roce 2008 si po volbách odstřel vlastní vlády užíval z bezpečné vzdálenosti Bém. Nyní si mohou stejný zážitek dopřát vyhození ministři Jiří Pospíšil či Ivan Fuksa. Prosazení nepopulárních reforem by pak již bylo naprostou iluzí.
Čtěte také:
Strany dostanou od státu stovky milionů
Návrh kompromisu v daních: DPH ve výši 15 a 20 procent
Největší strany ODS a ČSSD ztrácejí půdu pod nohama
Pokud tedy Nečas nechce stvořit Béma II., měl by rychle změnit svůj styl. Nejprve si posypat hlavu popelem za krajský propadák a hned potom rychle zjistit, jaká politika má ve straně vlastně podporu. Jasný úspěch známého euroskeptika a odpůrce zvyšování daní Jaroslava Kubery v senátních volbách budiž premiérovi celkem jasným vodítkem.
Druhou možností je samozřejmě neptat se modrých spolustraníků, ale rovnou všech voličů. Ovšem těžko říci, zda by byl Nečas s jejich odpovědí spokojen.
